Aj Wej-wej je jméno, ne citoslovce

Mnozí reagují při zaznění tohoto jména bohužel stále rozpačitě: "Co to je?" Správná otázka by měla být kdo to je. Ale ani k tomu by už nemělo docházet. Aj Wej-wej se stal mezinárodním pojmem na poli současného umění, přesto neustále dochází k nejrůznějším přepisům a zkomoleninám. Ptáte se, proč by se o něm mělo vědět ještě víc? On už vám to poví sám. Nebo zazpívá.

5. na FF UK i 6. února ve Studiu Hrdinů se ukáže naživo, aby zahájil vlastní výstavu Zvěrokruh, diskutoval o své tvorbě a představil nový dokumentární film režisérky Alison Klaymanové, nazvaný Aj Wej-wej: Bez Omluvy. Pokud se chcete do té doby dostat "do obrazu", můžete si poslechnout třeba populární a pro jednou atypické TED Talks. Prostřednictvím jeho slov a umění se dozvíte mnoho o stavu Číny, světa, společnosti vůbec. Vyjasní se vám pohled na jednu z největších mocností, které však vládne silná recenze, včetně blokování Facebooku a Twitteru.

Na jeho výstavu se stály v Londýně i hodinové fronty. Při vstupu do galerie Royal Art Academy, kde mě donutili u vchodu vysypat celý batoh (zpátky se to samozřejmě všechno nevešlo), by člověk rozhodně neřekl, že se vevnitř setká s dílem rebela velikosti Aj Wej-weje. Trochu absurdní, vzhledem k tématům nesvobody a věčné kontroly, na které pekingský disident rád upozorňuje. Ale zas se tam aspoň mohlo fotit.

V prostoru honosné historické budovy se nacházely nejen výjevy z autorova skutečného zajetí, předměty běžného používání jako nákupní košík, kamera avšak z mramoru, taky přírodní instalace (na jednu z nich jsem si málem odložila batoh, vypadalo to zprvu jako stůl), ale i tapety s potiskem lítajících fakáčů. Vztyčené prostředníky jsou i tématem mnohých fotografií z Instagramu, kde najdete i aktuální sérii černobílých i pozitivně zbarvených fotek a několik videí ze setkání s uprchlíky. I to z Aj Wej-weje dělá skutečného autora současnosti, který je nejen umělcem, ale jako mluvčí lidu z lidu používá stejné vyjadřovací prostředky jako jeho "posluchači".

Mým oblíbeným je právě jeho výrok o internetu. Přirovnal ho k modernímu kostelu poté, co ho doslova zavalily darované kostky lega pro jeden z dalších megalomanských projektů, když mu dánská společnost odmítla prodat požadované množství kostiček.

Spousty svého umění prezentuje Wej-wej skrz sociální sítě, používá je mimo jiné i k pořádání akcí. Tím se dostáváme k dalšímu způsobu vyjádření se zapojujících okolí - happening. Jedním z jeho nejznámějších je Fairytale. Umístění 1001 židlí a 1001 Číňanů, vybraných pomocí 99 otázek pro každého, do německého města Kassel. Jak se změní město s 250 000 obyvateli, když do něj přiveze pouhých tisíc plus jedna cizinců? Na první pohled krátká dovolená je experimentem poukazujícím na problém imigrace.

Tím může připomenout německého režiséra a umělce Christophera Schligensiefa a jeho sociálně kritické reality show jako třeba Please Love Austria/Foreigners out! Schlingensiefs Container. Ve stylu Velkého bratra obsazeného z řad rakouských imigrantů ubytovává imigranty místo do vily do kontejnerů uprostřed města, aby na ně viděl každý. Koho obyvatelé chtějí ve vlastní zemi, když dostanou možnost volby? Krátce recenzováno: mráz po zádech. Do padesátitisícové Jihlavy nám teď přijelo pouhých pár uprchlíků, ale mluví se o tom na každém rohu. S podobným zapálením jako o dubnovém megakoncertu Michala Davida.

Za fascinující považuji propojení jednoduchých ale důležitých myšlenek s efektivní poutavou estetickou formou, která dává každému z Wej-wejových objektů vlastní specifické poselství a vizi v konkrétních kontextech skutečnosti. Ať už se vyjadřuje filmem, textem, objekty nebo vlastním tělem (za což už byl mimochodem také žalován - pornografie). Narovnat tisíce kovových tyčí k uctění památky obětí zemětřesení? Miliony malých úderů do 19 tun materiálu, než se vrátí do původní podoby? To není výjev, na který se snadno zapomíná, nejen pro svou monumentalitu. A připomínat si ho můžeme stále znovu – díky masivnímu úspěchu výstavy vzniklo 360 stupňové interaktivní prostředí, poskytující možnost si výstavu procházet znova a znova, dostat to "pod kůži".

Umělec hraje v Číně ale i mezinárodně podobnou roli jako u nás lokálně třeba takový David Černý se svým fakáčem, spoďáry, miminy a tak podobně, jen je občas trochu poetičtější (možná i proto, že jeho otcem byl básník Ai Qing), více pracuje s přírodním a nalezeným materiálem. Umění jich obou se vyznačuje odvážnou politickou angažovaností, vedoucí své diváky v první řadě k zamyšlení nad (obvykle nelibou) skutečností, nad současnou situací a v druhé řadě k jejich následné vlastní angažovanosti. David Černý má ale navíc to štěstí, že Česká republika má i přes neustále kritizovanou politickou situaci pořád blíž k demokracii než Čína.

Aj Wej-wej získal reálné povědomí o tom, jak moc je jeho život v sázce při obhajování pravdy. Téměř akt sebeobětování. V roce 2011 strávil 81 dní v zajetí. Kde přesně on sám neví, ale zužitkoval to samozřejmě ve svém umění – kovových kobkách s malými okýnky, kde vidíte různé situace zobrazující kontrolovanou nesvobodu během autorova nedobrovolného pobytu.

Na úvodní fotce sice Aj Wej-wej v kobce spí, ve skutečnosti otvírá lidem oči. S životním nasazením, jako křehká, ale ostrá zrcadlová plocha odrážející lži.