Muž, kterému ke štěstí scházela amputace vlastní nohy

Porucha tělesné integrity, zkráceně BIID (Body Integrity Identity Disorder), je vzácná forma psychické poruchy. Postižený člověk má pocit, že končetina, či končetiny, nejsou součástí jeho těla. Tito lidé si často vypěstují posedlost a v mnoha případech se uchýlí k amputaci vlastní končetiny. Neurologického uznání BIID se dosáhlo teprve v polovině roku 1990, nicméně původní výzkumy indikují, že stav pramení z chyby v mozku v pravém temenním laloku, ve kterém je umístěna vnitřní mapa těla.Většina odborníků souhlasí, že jde spíše o fyziologický defekt, než o psychický stav.

Od okamžiku, co jsem o BIID slyšela, jsem jím byla fascinovaná. Co tak asi může člověka přimět k amputaci zdravé končetiny? Odpověď jsem našla v Yahoo skupině s názvem "Bojujeme s tím," která vznikla na konci roku 2001. Momentálně má 2 356 členů, včetně třicetiletého muže, kterého nazvu 'John'. Nechtěl se mi přiznat, jak přesně si nohu odstranil, ale byl nadšený, že se někdo zajímá o jeho zkušenosti.

VICE: Čau Johne, mohl bys popsat, jak tě BIID zpočátku ovlivnila?

John: Štvala mě levá noha pod kolenem. Bylo to na začátku puberty, kdy jsem zjistil, že chci mít amputovanou končetinu. Byla to cizí myšlenka, ale když se ohlédnu zpátky, pamatuju si jak jsem si jako dítě hrál a předstíral, že nemám nohu.

Co tě na té noze vadilo?

To je těžké popsat, jaké bylo mít nohu co mi nepatřila. Každý krok byl divný, i sezení bylo divný. Když jsem měl co na práci, tak jsem na to zapomínal. Ten pocit se ale vracel, jakmile jsem neměl co dělat. Někdy ten pocit byl lepší, někdy horší. Přišlo mi, že jsem nejspíš byl jediný s podobnými myšlenkami, ale trochu se mi ulevilo, když jsem našel pár Yahoo skupin. Ale v duchu mi pořád něco otravně bzučelo.

Myslel jsi na amputaci často?

Jasně. Příjemná, bezpečná, a bezbolestná operace by byla bývala moje první volba. Jenže to nepřipadalo v úvahu, takže jsem musel vymyslet jinou, méně hrozivou alternativu. Povím ti o plánu, který jsem měl, když mi bylo asi 15. Chtěl jsem předstírat pád z kola a pak bych si dal nohu pod vlak. Jakmile by noha byla pryč, doplazil bych se k telefonní budce. Nevím, jestli to byla blbost nebo zoufalost.

Co se dělo v tvém životě, když ses rozhodl pro amputaci? Jak ses cítil?

Měl jsem dobrý a stabilní život, proto bylo správné načasování. Samotné rozhodnutí padlo už 12 let předem. Byl jsem s tím celkem vyrovnaný. Věděl jsem, že to zvládnu. Cítil jsem se víc silný, než znepokojený.

Ale jak ses tedy cítil to ráno, když jsi to udělal? Byl jsi nervózní?

Šíleně nervózní. Věděl jsem, že se mi prodřou tři tucty olověných částic nohou. Byl jsem tak nervní, že jsem se málem pozvracel. Ale věděl jsem, že to je moje nejlepší šance a tak jsem napočítal do tří. Jakmile to bylo za mnou, zaplavila mně úleva. Měl jsem to za sebou a já byl volný.

Jak ses cítil když ses dostal do nemocnice?

Zbavil jsem se většiny obav, když mě zasáhla ta bolest a pomoc už byla na cestě. Věřil jsem, že budu žít a byla to jen otázka zotavení.

Lákalo tě někdy si odstranit druhou nohu?

Zbytek těla je můj a velmi rád bych si ho nechal. Řekl bych, že bych zvládl ztrátu další končetiny líp než ostatní, kvůli zkušenostem. Stejně bych byl docela naštvaný. Nepřijde mi, že ta nemoc je návyková jako třeba tetování a piercingy. A i kdybych si další amputaci přál, myslím si, že jsem vyčerpal veškerou odvahu už poprvé. Představte si, opravdu si představte situaci, ve které jsou kosti a svaly natolik poškozené, aby se vyloučil jakýkoliv pokus o záchranu i přes pokroky moderní medicíny.

Chybí ti tvá noha někdy?

Občas. Ale nevím, jestli to je proto, že mi ta noha chybí nebo mi připomíná, jaký jsem blázen. Kdykoliv zpochybním své rozhodnutí, stačí si vzpomenout na tu bolest.

Bylo těžké najít někoho, kdo byl odhodlaný se se mnou o tom bavit. Proč ses rozhodl zveřejnit svůj příběh?

Nejsem první, co se věci ujal sám a nebudu ani poslední. Problém je v tom, že BIID pacienti nejsou natolik akceptováni, aby mohli požádat o oficiální pomoc a nemuseli trpět za takových okolností. Proto se k tomu vyjadřuji.