Každej jsme z úplně jinýho těsta a každej máme k tvorbě poezie svý důvody. Jack White potřebuje, aby si lidi přestali dělat prdel z Tidal, tak píše chvalozpěvy o svátosti hudby, Tomáš Klus už se naopak nemůže poslouchat, tak o tom k nevoli svých sluníčkových nohsledů radši píše, a i já vnímám poezii jako nejlepší prostředek, kterým sumarizovat aktuální dění ve svém životě…

A když už se nám to tak krásně sešlo, řekl jsem si, že by byla škoda naše díla nepublikovat společně. Takže tady máte úterní okénko poezie s Jackem, Tomášem a Jakubem presented by VICE Česko/Slovensko.

ti z vás kteří stojí za svátostí hudby
aby mohla její duše dýchat
a být slyšena
aby mohla kvést na hřbitovech
odrážet se halami hotelů
budit v noci sousedy
a plnit lidskou mysl ohněm
křičte z plných plic do svých mikrofonů
nebo budou tyhle kameny křičet za vás.
vrhejte se do cesty démonům
a stůjte nad zbabělci a těmi kteří chtějí
vyrvat vaše plíce a otupit vaši touhu
povězte živím i mrtvým
co je ve vašem srdci pravdou
a co víte že vaše uši
navěky uslyší
že melodie lidského pokolení
je píseň která nikdy nekončí
hudba je posvátná

Čtvrtý den posloucháme pátou desku.
Je to zvláštní pocit být svědkem tance múz..
Jednoho to zpokorní..
Chlapci jsou velmi talentovanými hudebníky
a rád bych jim touto cestou smekl klobouk..
Smek.
Čím víc písně poslouchám,
tím spíš se přikláním k rozhodnutí,
že je čas dát jim prostor bez toho,
bych stál mezi vámi a nimi.
Cítím, že budu-li mít tendenci mluvit k nim,
dovysvětlovávat a dobarvovat je,
budu znovu a znovu vztahovat pozornost,
kterou si zaslouží,
na sebe.
A já nejsem oč tu běží.
Jsem unavený a potřebuju se ucelit,
aneb propustit z cely v níž sedím
a zdi posiluji ustavičným omíláním téhož,
což může vzbuzovat dojem,
že "vím něco víc"..
Ale není to pravda
a tato bublinová pozice nepřináší nic,
co by obohacovalo..
Ani vás, ani písně.
Proto v říjnu odstartuji roční pauzu
a vše, co jsem od Proměnamě napsal,
pomalu začlením do své životní praxe.
Je to nutné, bych se necítil být vám lhářem,
který něco zpívá a něco jiného je.
Hodně jsem totiž mluvil..
A moc slov oslabuje moc slov..
Vím, že při zpěvu Anat musím stát
pevně sám za sebou
a je proto potřeba ujasnit si,
kdo a za kým má teda stát..
což v shonu, jenž je stále vůkol,
lze jen stěží..
Hodně lidí si totiž o mně myslí
hodně věcí a hlasů je tolik,
že nejdou přeslechnout.
Abych uslyšel svůj vlastní,
musím do ticha.
Jsem nesmírně šťastný.
Anat život není je naším nejlepším,
nejjasnějším počinem.
Její sílu cítím a ctím natolik,
že zkrátka musím na čas písním z cesty..
Neboť jsem pochopil,
že nejsou tak úplně moje..
A že si proto zaslouží
stát v plném světle.
Miluju vás a děkuji
za tu možnost být takhle.
Lásku, T.

Včera nám došel toaletní papír,
tak jsem se rozhodl, že umyju nádobí.
Sice jsem ho naposledy taky myl já,
ale nechtělo se mi čekat, až ho umyje
někdo jiný. Nanosil jsem ho tedy
do koupelny, vyskládal do vany
a zavolal Míšovi, aby koupil toaletní
papír. Míša řekl: "Koupím ho
po cestě domů, ale nevím,
kdy se vrátím." Řekl jsem: "OK!"
a zavolal jsem Honzovi, aby koupil
toaletní papír. Honza nezvedal
telefon. Byl totiž v kině. Takže
toaletní papír taky nekoupí.
Začal jsem sprchovat nádobí.
Bylo nejmíň měsíc staré a páchlo
jako dobře krmená stoka. Zatnul
jsem zuby. "Udělám to pro kluky,"
říkal jsem si. "Určitě ten toaletní
papír jeden z nich cestou domů
koupí." Mám je moc rád.

Když jsem se vzbudil ze svého
obvyklého šlofíčku, byla venku
již tma. Dal jsem vařit vodu
na kávu. Zjistil jsem ovšem,
že nám došel cukr. Vypnul
jsem tedy vodu na kávu, zapálil
si cigaretu a šel do koupelny
zkontrolovat nádobí. Leželo
na ručníku vedle vany a schlo.
Vyfoukl jsem z úst modrý dým
a zatímco stoupal ke stropu,
díval jsem se na sebe do
zrcadla. "Jsi celkem pohledný
mladý muž," říkal mi uznale
jakýsi hlas v mé hlavě. Chtěl
bych vědět, komu ten hlas patří.
Ten hluboký, uhrančivý hlas
plný bolesti, krásy a utrpení.
"A ty zlaté legíny, které jsi
dnes zakoupil na Václavském
náměstí, ti velice sluší," dodal.