Ať už se dnes v referendu ukáže, jestli Británie zůstane, nebo odejde, jedna věc je jistá: Tohle referendum je jeden velkej vztyčenej prostředník, nastavenej všem ostatním 27 členským zemím. Těm dvaceti sedmi zemím, který o členství v EU čas od času taky pochybujou, ale který zatím nikdy vážně neuvažovaly nad tím ji opustit.

Zeptali jsme se redaktorů svých evropských redakcí, jak moc jim záleží na tom, aby Británie zůstala součástí evropské rodiny. Zformovali svůj úhel pohledu nejen slovy, ale i do obrázků.

Hlavním kamenem úrazu odchodu Británie z EU je, že někteří lidi v 27 pozůstalých zemích ji budou chtít následovat. V mnoha zemích EU funguje tvrdej populismus ve stylu „znovunabytí nezávislosti na Německu a Francii" – a to dokonce i tehdy, kdy je relativní ekonomická stabilita těchto zemí i díky volnému obchodu s ostatními evropskými národy a evropským dotacím. Ale to nejdůležitější: někdo tu chce budovat něco silného, a to i po hororech, jakými byly obě světové války.

Ale nakonec by to odrazilo o Britech pravdu, ze které jsme je už dlouho podezírali: Britové sami sebe nepovažujou za Evropany. Rádi se budou slunit na evropským slunci a nechaj si vařit od evropských kuchařů, ale aby byli s takovejma lidma spojovaný – s línejma Severoevropanama, opilejma Východňákama, suchopárnejma Němcema nebo línejma, nezábavnejma, cáklejma a spiťarskejma Francouzema – to už ne. Nikdo není ostrov, až na Británii. A jestli odejde, bude ostrovem nejen na mapě.

–Julien Morel, VICE Francie

Hej, Británie, vypadáš, že se ti chce utýct od rodiny. Můžeš říct: „Od jaký blbý rodiny?" Ale věř, že takovou otázku si pokládal v životě každej. Rodinu si nevybíráš, musíš se nějak popasovat s tou, kterou máš.

V současnosti bychom neměli soutěžit nebo zápasit, měli bychom si pomáhat. Tvá německá babička může bejt trochu panovačná a řeckej bratranec zas náladovej a věčně švorc, vždycky se odněkud může vynořit novej příbuznej, ale proč odcházet? Milujem tě a respektujem za to, jaká jsi. Oblečem tě poté, co se po našich ulicích v noci potácíš opilá v minisukni. Necháme tě řídit nalevo, jak jen dlouho budeš chtít. Nevadí nám, že máš vlastní měnu. Pokud se podvolíš své krizi identity a zpřetrháš pouta se svou rodinou, tak v pohodě, milá Británie, ale pamatuj, že skončíš na dně a sama.

– Jakob Steiner, VICE Rakousko

Británie, pro smilování boží, máš svou měnu, dostanem se na tvý území jen s pasem, vždycky máš něco spešl a máš příšerný počasí. Takže co se změní, když z EU vystoupíš? A upřímně: hrozilas, že odejdeš, už léta, čímž je teď těžší brát tě vážně.

Prostě jsi jen žárlila, protože se chvíli věnovala všecka pozornost Řecku? Říkalo se tomu „grexit" ještě před tím, než kdokoliv co slyšel o „brexitu", víš.

– Anna Nini, VICE Řecko

Takhle bude podle naší nizozemské redakce vypadat Británie, opustí-li EU. (Foto via)

Před nějakým časem jsem vThe Telegraph četl, že se v Downing Street místo Moët nebo Pommery začal podávat drink,**** kterej se popisuje jako anglické šumivé víno. Řek bych, že to byla snaha ukázat, že Británie to bez evropské pevniny v poho zvládne. Ale to je zásadní omyl – nahrazováním šampaňského jakýmsi šumivým vínem ztrácí pití šampaňskýho smysl. Což světu ukazuje, že jsi typ člověka, kterej utrácí směšný peníze za něco, co vlastně nikdo nemá moc rád.

Tohle je dobrá metafora pro brexit. Jasně, Británie to na vlastní pěst zvládne, může to být pro ni i levnější, nevím. Ale bude míň zajímavá. Všichni ti důležití lidé si budou chtít vždycky vyrazit s Francouzema – ti totiž budou mít vždycky to nejlepší šáňo. Ale jestli je Británii milejší lacinej anglickej šumák, fajn. Budem to muset respektovat. Budem na pevnině, respektovat její rozhodnutí se skleničkou šampaňskýho v ruce.

– Nils de Lange, VICE Nizozemsko

Takhle podle naší německé redakce bude vypadat Británie, opustí-li EU. (Foto viaGrey Hutton)

Jestli Británie zůstane, nebo odejde, nás Němce upřímně zajímá. Ale zároveň to chápeme: Pokud chce Británie tak zaníceně vystoupit, proč teda opravdu nejít a zjistit, jak to bude fungovat? Připlazíš se, Británie, ale zpátky, tak pozor, ať nepřestřelíš.

Mrzí nás to. Tolik jsme se snažili, aby vztah s tebou vyšel. Dali jsme ti všecko, ale přesto se nedokážeš odstřihnout od toho svýho vyděračnýho ex – Spojených států. Pamatuješ si, jak na tebe volal jak na pohůnka? My jsme to nedělali. Američani můžou být zajímavější, impulzivnější a pestřejší než my, ale stejně víš, že my jsme ta lepší volba, co? Přesto je to smutná a zoufalá záležitost. Už nebudem prosit, abys zůstala. Bude se nám stýskat, to jistě. Bude nám chybět tvůj smysl pro humor, tvůj lišáckej úsměv, tvůj postoj k Francouzům. Přesto se nám nebude ale stýskat po tom žalu. Tak běž, když musíš. Ale nedělej to.

– Matern Boeselager, VICE Německo

Upřímně, jsme ti vděčný za jabka, Kanovy škleby, ale nám Švédům na tobě příliš nezáleží. Měli jsme se s tebou v EU dobře, ale pokud se rozhodneš odejít, je to jen na tobě. Co by se nás ohledně brexitu mohlo týkat, je fakt, že v současnosti žije v Británii zhruba 90 000 Švédů. Co se s nima stane, když vystoupíš? Budou muset opustit Anglii a vrátit se se svým nově nabytým vkusem pro Jeremyho Kyla, koks a plíseň v koupelně? No, nic moc.

Prostě nemáme prostředky na to, aby se u nás tyhle anglofilní Švédové zas cejtili jak doma. A to nepočítám dvojitý okna, 480 dní placený rodičovský a nedostatek bulváru. Prostě za žádných okolností u sebe tu švédskou diasporu nedokážem pohodlně ubytovat. Takže možná by sis mohla ještě rozmyslet, že zůstaneš?

– Camila-Catalina Fernandez, VICE Švédsko

Stejskalo by se nám, pokud bys vystoupila. EU funguje jako třída 28 různejch dětí, který se zrovna moc nemusej a maj se sjednotit a dohodnout na věcech, kterým nerozuměj nebo je nezajímaj. V takový třídě jsi byla naším přítelem, naším rovným. Jsi ne moc pěknej kámoš, kterej miluje kokain a chlast. A ať dopadne referendum jakkoliv, jedna věc je jistá: Pokud si zvolíš odchod, už se zpátky nikdy nedostaneš. Máme dost seberespektu na to, abychom brali zpět svýho kámoše, kterej se na nás vykašlal, když jsme ho nejvíc potřebovali. Bylo s tebou super si vyrazit, ale vypadá to, že odcházíš ještě před zavíračkou. Čekali jsme od tebe víc. Není ani moc cool odcházet dřív z party, kterou uspořádáš.

Když se nad tím zamyslím, tvoje rozhodnutí nepřipojit se k Schengenu mohlo být varováním. Fakt, že nás ani nenecháš, svý evropský kámoše, vcestovat bez pasu, nám jen připomíná parťáka, kterej ti, už bůhvíjak dlouho, ani se sebezapřením nezamává na rozloučenou.

– Lars Jellestad, VICE Dánsko

Když jsem byl malej, k Británii jsem vzhlížel. Byla jsi tenkrát cool – ten šmrnc, kterej přirozeně vychází z dobrýho vkusu a přátelskýho chování, byla jsi vtipná, okouzlující. Británie byla první země, kterou jsem navštívil poté, co Polsko v roce 2004 vstoupilo do EU, protože jsem chtěl poznat, odkud pochází všecky mý oblíbený kapely (prosím o pochopení, tohle byl čas, kdy Peta Dohertyho považovali za proroka).

Byl jsem trochu zklamanej, když jsem zjistil, že Británie není zrovna nejlepší místo na Zemi a že má taky svý mouchy, ale vždycky jsem se do ní rád vracel. Jako vy, lidi, do Polska. Mnoho z vás. Což mě napadá: Promysleli jste si tuhletu záležitost s odchodem pořádně? Napadlo vás, co se asi stane s bandou těch mlaďochů, který dělaj túry po evropskejch hospodách? Představte si, jak se tísní u vašich hranic. A co si myslíte, že se stane s cenou plechovek od našeho piva Tyskie, který máte tak rádi? A se všemi těmi zaměstnáními s minimální mzdou, který zastávaj Středoevropani – jste připraveni tohle všecko podstoupit? V poho, že jo, jestli jo, je to na vás. Všechno jen bude trochu divný.

– Macieck Piasecki, VICE Polsko

Upřímně, v našem podvědomí už jste pryč. Nebo jste se spíš nikdy nepřidali. Zamyslete se nad tím: Máte svou vlastní měnu, vaše auta maj volant na druhý straně a řídíte nalevo. Vážíte v něčem, jako jsou jakýsi libry a kameny, měříte ve stopách a mílích, pijete v pintách a galonech. Jíte spoustu mastnejch a máslovejch věcí a je mezi náma moře. Moře vody.

Británie, která chce opustit EU a koná se kvůli tomu referendum, je jako zaslechnout, že se nějaká holka přidala k tvý partě, ale ani s ní nemluvíš nebo s ní nemáš nic společnýho, a veřejně potřebuje řešit, jestli si s tebou vyjde nebo ne. Není to nic, co bychom si brali osobně.

– Pol Rodellar, VICE Španělsko

Pokud se, lidi, rozhodnete opustit EU, raní nás to. Podle oficiálních čísel je v Británii půl milionu Italů– polovina z nich v Londýně. Oficiálně registrovaní Italové by takto mohli vybudovat 7. největší italské město asi velikosti Janova. Takže lidi, který byste buď vykopli, nebo unesli, jsou naši přátelé nebo rodina – a víte, jak si v Itálii rodiny ceníme. Poslali jsme vám mnoho ze svých nejlepších kuchařů, číšníků, cyklomessengerů a nejhorších studentů. Opustit EU tak není dobrým vyjádřením díků.

A zvážili jste, jak by brexit ovlivnil vaši vnitřní politiku? Ne všichni Britové budou volit odchod. Pobývala jsem v době skotského referenda ve Skotsku, a kdyby Británie vystoupila, Skoti by přehodnotili svoji unii s Británií. Pokud je přimějete opustit EU, jejich odchod od vás bude vítán. Stejně jako jejich spojenectví s námi.

– Elena Viale, VICE Itálie

Průměrnej Rumun se o brexit moc nezajímá, protože máme v zemi jiný problémy – třeba chudobu nebo fakt, že nás v nemocnicích zabíjej infekcema. Na druhou stranu mnoho rumunských maturantů se snaží dostat na vysokou do Anglie, a aby si to mohli dovolit, někteří rumunští rodiče otročej za nízký platy, půjčujou si od banky nebo vykonávaj podřadný práce v Itálii nebo Španělsku. Pro tyhle lidi by byl brexit zřejmě tragédie.

Asi 350 000 Rumunů teď pracuje a studuje v Británii. Většina těch, se kterýma jsem mluvil, si myslí, že je referendum tak trochu žert, protože jejich britští kolegové si myslí, že k brexitu nedojde. Přestože odchod Británie z EU by byla tragédie, přinejmenším bychom se pobavili nad tím, spatřit prince Charlese, jak tráví hodiny na rumunským celním úřadě na jedný z ročních návštěv svých rumunských pozemků– některý rumunský celníky totiž může poněkud překvapit situace, kdy budou muset zkontrolovat neevropskej pas.

– Mihai Popescu, VICE Rumunsko

Vyjadřovat se za Česko k brexitu se podobá situaci, kdy se nováček, co si sotva dokáže zaplatit nájem, s halasným názorem vloží do zanícený debaty investorů, a vyvolá u ostatních pohledy typu: „Fajn. A ty jsi kdo?" Takovým traumatem ale nejspíš netrpí 30 českých elit, který adresovaly otevřený dopis dramatikovi Tomu Stoppardovi , aby požádaly Británii o setrvání v Evropské unii. Osobně si o otevřených dopisech nedělám žádný iluze, ale možná bych měla jedno osobní doporučení. Když už k takovejm dopisům musí dojít, je lepší být v případě podpisu filozofem s Templetonovou cenou a čestným doktorátem z Oxfordu na kontě nebo překladatelem z angličtiny a zároveň čestným členem Řádu britského impéria než modelkou známou reklamou na podprsenky z devadesátek .

Jestli Británie vystoupí z Unie, Česko přijde ročně o miliardy. Češi zaměstnaný v Londýně prý možná o práci, studentům se zkomplikuje celej Erasmus a velvyslancům povolání. Vzhledem k tomu, že nejsem velvyslanec, v Londýně jsem zažila libru ještě skoro za padesát korun a studium jsem zapíchla na jaře, zatím mě to nemrzí jako ostatní. Blbý navíc je, že chápu argumenty jak zastánců, tak odpůrců, a ještě blbější, že konečný rozhodnutí o setrvání či odchodu Británie EU stojí na britským parlamentu, takže uvidíme, jaký má Cameron nervy.

Takhle je pro mě britský referendum jen vyústěním hašteření mezi Cameronem a Johnsonem, kterej už se vidí novým premiérem.

– Anna Matoušková, VICE Česko/Slovensko