Od ledna tohoto roku vystavují studenti fotografie z London College of Communication své závěrečné projekty. Nebylo zadáno žádné konkrétní téma, ale název výstavy – "V lese věcí" – je inspirován citací novináře Ryszarda Kapuścińského, který říkal, že aby člověk mohl vyprávět autentický příběh, tak do něj musí proniknout „co nejhlouběji". Mluvili jsme s několika studenty fotografie o tom, jaká si vybrali témata.
Reklama
Přišel jsi na to, jestli bylo cokoli z toho pravda?Je to jenom pár let, co jsem si o tom popovídal s babičkou a začal jsem objevovat pravdu. Najednou to už nebyla ta dvojrozměrná postava, ale opravdová osoba ve vší svojí komplexnosti. Něco z toho se ukázalo jako pravda – jako teenager zpíval v kapele a cestoval po Americe. Naneštěstí se potýkal se závislostí na alkoholu. Než jsem na tomhle začal pracovat, jeho smrt byla pro moji rodinu záhadou. Ve Washingtonu jsem si vyžádal jeho úmrtní list, který mi potvrdil, že zemřel na cirhózu jater. Moje fikce a realita byly nevysvětlitelně propleteny.
Máš ze svého výletu nějaké zajímavé zážitky, které jsi foťákem nezachytil?Jsme si docela jistí, že jsme byli v motelu, kde nás tajně natáčeli. Když jsme jeli přes centrální státy USA, zastavili jsme v ospalém městečku u něčeho, co vypadalo prostě jako další motel. Jediný volný pokoj byl suite s jakuzzi za 180 dolarů. Slušně jsme odmítli, protože náš budget nám dovoloval utratit jenom 50 dolarů za noc, a začali jsme odcházet. Majitel nás ale zastavil a snížil cenu na 70 dolarů s tím, že jsem musel slíbit, že Bekky koupím lahev vína. Ubytovali jsme se, šli do obchodu, ale ani jednomu z nás se nechtělo moc pít, takže jsme se vrátili zpátky a uvařili si nudle. Ráno kolem nás projížděl majitel a řekl "Nikdy jsi jí tu lahev vína nekoupil, co?"Takže, našel ses?Pořád nemám moc páru o tom, kdo přesně jsem. Identita je neustále se měnící věc, kterou je docela těžké uchopit. Ale došlo mi, že měnit se podle toho, jaká očekávání jsem měl od národa, který jsem nikdy nenavštívil, je dost zvláštní věc.Díky, Chrisi.