Co všechno se přidává do kokainu, kterej si tenhle víkend proženete nosem

Kokain je všude. Konzumace amfetaminů a extáze může být na ústupu, ale jak vidno dle tvejch vylouhovanejch nozder, kokainu nikoli. A jak už to v každým jiným byznysu chodí, i výrobci drog jsou na věčné cestě za ziskem a nastavujou tvou dávku vším možným. Víš vůbec, z čeho se tvý lajny na obalu od cédéčka skládaj? My ne, a tak jsme se zeptali Kima Gosmera, chemika, kterej se zabejvá drogama, aby se s náma podělil o svý moudra.

Začal jsem se zaměřovat na kokain, když jsem pracoval na aarhuské univerzitě na oddělení toxikologie v Dánsku. Pracoval jsem s různým kokainem – od malých, nastavovaných vzorků z ulice až po kokain rovnou od zdroje. Většina lidí ví, že kokain je často nastavovanej cukrem a kreatinem a že jsou tyhle náhražky překrytý kofeinem, lidokainem nebo benzokainem, aby napodobily vlastnosti kokainu. Ale jen málo z vás ví, že mnohem víc takovýho švindlu se dostane do toho, co skončí ve vaší lajně.

Levamisol je protihlístový léčivo, což znamená, že se používá k hubení parazitických červů. Tenhle medikament se původně používal k odčervování jak lidí, tak skotu, ale od tý doby, co se ukázalo, že způsobuje agranulocytózu (téměř genocidu bílých krvinek, po níž je tělo náchylnější k infekci), se používá výhradně k léčbě dobytka. Kromě toho, že dokáže odčervit krávy, stal se taky oblíbeným přídavkem kokainu.

Forenzní chemici potvrdili, že kokain nastavenej levamisolem objevili u různých zdrojů, a to od pouličního prodeje až po několikatunové lodní zásilky. To znamená, že je kokain nastavovanej už v Jižní Americe ještě před exportem. Takže otázka zní: Proč se nastavováním kokainu vůbec zatěžovat? Množství levamisolu, který se v kokainu našlo, není tak zásadní, nepřidalo nic na váze a nepůsobí ani jako stimulant, ani jako anestetikum. Ale je známo, že jedna ze složek levamisolu je aminorex, kterej se podobá stimulačním účinkům amfetaminů.

Jinej důvod by mohl bejt fakt, že levamisol zvyšuje množství dopaminu, kterej hromadí glutamát v mozku. Tím by levamisol mohl potenciálně zvýšit účinek kokainu skrze dopamin. Někteří lidé dokonce tvrdí, že levamisol prochází kokainovými testy, ale proč by se o tohle někdo, kdo kokain vyrábí, staral? Svý už má zaplacíno ještě před tím, než droga dorazí na trh. Podle mě teorie o aminorexu a vylučování dopaminu jsou zatím asi nejpravděpodobnější vysvětlení nastavování kokainu. Jednoduše proto, že jsem zatím neslyšel o přijatelnějších teoriích. Levamisol tě prostě dostane do většího rauše.

V roce 2005 byl levamisol odhalen skoro ve dvou procentech kokainu zadrženého Národním úřadem pro kontrolu obchodu s drogami (NÚKOD). Roku 2007 toto množství vzrostlo na 15 % a s rokem 2011 se vyhouplo na závratných 73 % kokainu, kterej byl NÚKOD zadržen. Tatáž situace vládne i v Evropě soudě dle vzorků, který jsem sám analyzoval. V letech 2008–2009 bylo množství šmelenýho dánskýho kokainu na 66 % a v letech 2011–2012 na devadesáti.

Vedlejší účinky levamisolu nejsou nezbytně něco, čeho by se měl běžnej uživatel obávat. Za předpokladu, že se jim nevystavuje denně. Koneckonců čím víc ho berete, tím víc byste o jeho vedlejších účincích měli vědět.

Agranulocytóza je z chemickýho hlediska srovnatelná s AIDS – imunitní systém je v takovým útlumu, že i lehký infekce a škrábance se mohou vyvinout v životu nebezpečné nemoci. Protože onemocníš ze sekundární infekce, je nemožné dát dohromady seznam příznaků, a pro lékaře je tedy složitější agranulocytózu diagnostikovat – pokud tedy netuší, po čem pátrat. Je také složité vyčíslit, kolik lidí vinou agranulocytózy onemocnělo nebo zemřelo. Je známo několik úmrtí a některé případy agranulocytózy byly odhaleny až ve chvíli, kdy už bylo pozdě.

Pokud jde o trh, všecko to začíná u farmáře, kterej je zodpovědnej za extrakci listů koky pomocí mixu benzinu a cementu, aby vyrobil surovou kokainovou pastu. Taková pasta se převáží jednodušeji než hromada listů, ale má krátkou dobu trvanlivosti, takže ji farmář hned prodá buď velkoobchodnímu prodejci na vlastní pěst, nebo sběrateli pracujícímu pro nějakou městskou labku. Kokainová pasta je čištěna buď u velkoobchoďáka, nebo sběratele tak, aby se zvýšila trvanlivost kokainu. Běžnou metodou je oxidace nečistot v kokainu permanganátem, velmi silným, zářivě fialovým oxidantem.

Ve snaze potlačit tuhle produkci kokainu spustil v roce 2000 NÚKOD operaci Purple, která měla monitorovat zmíněný permanganát v kokainu. A byla úspěšná. Akorát že trh přišel s dalším zlepšovákem.

Do kokainu se přidává kyselina chlorovodíková, aby se směs změnila v požadovaný prášek. Pokud máš to štěstí a znáš se s dodavatelem, možná od něj dostaneš dobrej matroš – pokud ovšem nepochází z Afriky. Je jednodušší importovat kokain do Evropy z Afriky než z Jižní Ameriky. A je to taky místo, kde spíš dojde k znehodnocení čistýho kokainu. To samý platí pro východní Evropu. Příležitostí k znehodnocování kokainu je dost a taky záleží na kreativitě šmelinářů.

Průměrná čistota anglického kokainu není vyšší než 20 až 30 %. Pro běžnýho uživatele je posouzení kvality balíčku z ulice obtížná. Pokud jsi studentem chemie, je možný si kvalitu kokainu otestovat, ale tím utratíš všecky úspory na samotnej produkt a vezme to nejmíň deset gramů materiálu, aby z toho něco vzešlo.

Nejspolehlivější pouliční test je podle mého názoru zápach kokainu, má velmi výrazný aroma jako žádná z náhražek. Naneštěstí tohle vyžaduje zkušenost s čicháním více druhů kokainu různé čistoty a jen málo lidí mělo takovou příležitost se v tomhle směru vycvičit.

Že se kokain drolí, je taky značka jeho kvality, ale ne stoprocentní, protože záleží na metodě, jakou byl krystalizovanej. Na druhou stranu kokainovej kámen není vůbec dobrou indicií.

Kromě toho dealeři neváhaj použít ani lak na vlasy, aby slepili kokain do kostek poté, co ho nastavili, takže na to myslete příště, až pojedete svou další lajnu.