Soutěže krásy - sešlosti žen (a občas i mužů) v nepraktickém oblečení a nepohodlných botách (platí jen pro dámy), s velkým úsměvem, ladnými dlouhými pohyby, všudypřítomnými planými řečmi o charitách, o kterých si nebyli s to ani nic vygooglit, sebevědomím až na půdu, ale přesto závislé na hodnocení poroty, která jim to sebevědomí buď na půdě upevní, nebo pouhým nevyslovením jejich jména zašlape hluboko do země.

Jistá poetika v tom je. Dívat se na lidi v čerstvě dospělém věku, jak doufají, že po výhře budou mít život vyřešený a navěky se budou moci živit už jen svým vzhledem. Chtělo by se vám je politovat, ale na druhou stranu, šli do toho z vlastní vůle.

To ovšem neplatí o akci, které jsme se náhodou staly svědkyněmi. Veletrh For Toys, který se odehrál v Letňanech, se stal dějištěm Brili Face - Soutěže přirozené krásy, určené pro holčičky mezi 8-11 lety. Nechci říkat, že se děti v tomhle věku neumí rozhodovat samy za sebe. Chci říct, že v tomhle věku se slovo rodičů stále bere jako něco, přes co nejede vlak. Jako například: "Můžu jít na soutěž krásy?" "Ne." Chvíli brečení a vztekání se, pak zapomenutí a navrácení se k dětským činnostem, jako je hraní si nebo zájmové kroužky.

Tohle ovšem rodiče minimálně 10 holčiček, které se dostaly do finále, neudělali a nechali je jít na soutěž, která: „není klasickou soutěží krásy, ale představuje originální celorepublikový projekt, jehož hlavní vizí je prezentovat spojení krásy a produktů Briliantina a podporovat rozvoj kreativního myšlení dívek."

U tohohle citátu z preambule soutěže se na chvíli zastavme. Společnost Briliantina vyrábí šperky pro děti, proto se pod označením "rozvoj kreativního myšlení dívek" skrýval úkol, při kterém si holky měly samy navrhnout šperk, který by nosily. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby tento úkol soutěžící nedostaly až v druhém kole, poté co polovina soutěžících z boje o korunku vypadla.

Tím se dostáváme k zákeřnému slovnímu obratu "spojení krásy a produktů Briliantina". V pravidlech není uvedeno, že by se výherkyně stala tváří své oblíbené značky, což by se z názvu soutěže "Brili Face" dalo očekávat, a dokonce v pravidlech není ani to, že by šperk, který výherkyně nakreslí, měl být skutečně vyroben a zařazen k produktům společnosti. Jaký byl tedy cíl soutěže? Posoudit krásu malých holek, který se nedostaly ještě ani do puberty? Dá se v tomhle věku vůbec mluvit o kráse, jak jí chápeme my, a to navíc v prostředí, které bylo vždycky určené polonahým modelkám s poruchou příjmu potravy při promenádě v plavkách, pohledům nadržených úchylů v publiku, nebo nevhodným poznámkám moderátorů?

A kdo byla ta porota, která hodnotila přirozenou krásu dívek? Tři lidé z Briliantiny, dvě paní a jejich šéf, a náctiletá youtuberka Fallenka, která pracovala třeba i s Bubbleology a přes YT video holčičky do soutěže pozvala. Zařazení youtuberky do poroty bych pochopila, věkově se příliš od soutěžících nevzdálila. Správně bylo zajisté do poroty dát i zástupce pořádající firmy, ale dát tam chlapa, který by mohl být otcem starších sourozenců soutěžících, se vzhledem seladona, který navíc nosí jméno Václav Uzlík?

Nezapomenutelnou práci odvedl i moderátor s asistentkou, hosteskou v upnutých krátkých šatech a vysokých podpatcích. Moderátor s účesem typu "ještě mě nepřešla vlna obdivu k Leoši Marešovi" přišel na pódium dobře naladěn a hned začal vtipem, že si nevytisknul materiály, tak jména soutěžících bude číst napůl z telefonu a napůl z papíru. Po čísle 5 už se mu jména začala mírně plést, ale naštěstí situaci zachránil. "Jména se mi pletou, ale důležitý je, že jsou holky vidět" …

Další husarský kousek se mu povedl ve chvíli, kdy ohlašoval čísla soutěžích, které postoupí do finále. "Postupují a vystoupí: 1, 3, 4, 5 a… 2," řekl pomalu, jako by se teprve učil číst a nebyl si jistý, jestli ho učitelka neopraví. V tomto případě ho ovšem učitel opravil, když předseda komise Václav Uzlík vyběhl na pódium, aby moderátorovi vysvětlil, která čísla skutečně postupují. Holky se zařadily zpátky do řady a vyhlášení postupujících proběhlo znova. Stejně jako bylo loni jasný, že Steve Harvey už nikdy žádnou Miss moderovat nebude, tak v tuhle chvíli bylo všem jasný, že najímat moderátory přes fanclub Leoše Mareše nebude úplně to pravý ořechový.

Nejpočetnější skupinu lidí na soutěži tvořili rodiče. Ti rodiče, kteří se na pár týdnů stali novou cílovou skupinou Briliantiny, když na webech hlasovali pro Brili Face Sympatie, nebo kteří se s holčičkami na předem známý otázky učili odpovědi. Soutěžící je pak papouškovaly na pódiu a samozřejmě nechyběly zmínky o charitě nebo vtipy, které holky možná ani nepochopily. Přirozenost v téhle části soutěže šla stranou a nahradila jí snaha o přiblížení se dospělosti. Situaci vám pomůže nastínit toto video.

Beauty soutěže dětí u nás nemají takovou tradici jako v Americe, před lety je ovšem pořádala i Dominika Myslivcová, která mluví za všechny holky, co jsou rády vyfintěný. Už to by byl zdroj k obavám. Další bod, který mě zarazil, bylo to, s jakým nezájmem nás organizátoři nechali pobíhat kolem s foťákem. Jasně, jako dvě holky jsme nebyly braný jako hrozba, ale přesto, fotily jsme si děti v sukýnkách, jak se promenovaly po pódiu, stály jsme na straně u stolu, kde finalistky kreslily návrhy šperků a kam za holčičkami chodili rodiče, aby jim buď utřeli slzy zklamání nebo jim dodali odvahu do dalšího kola. A nikdo za náma nepřišel, ať jdeme stranou, ať si nefotíme brečící děti nebo jestli vůbec máme povolení na místě fotit. V době velkých bezpečnostních opatření musela být bezpečnost dětí odsunuta stranou.

Vyhlášení vítězek pro nás tak bylo vysvobozením z uměle vykonstruovaného světa, který měl k přirozené kráse daleko. Možná to pro holčičky byla jenom hra, vzaly to v pohodě a nebudou mít pohled na svět formovaný optikou světa z přehlídkových mol. Možná si nezačnou myslet, že jsou míň přirozeně hezké než vítězka nebo že, pokud chtějí správně odpovědět, mají si odpověď nacvičit předem s rodiči. Možná se nebudou koukat do módních časopisů s vyhublýma modelkama a nebude to postupně ovlivňovat jejich mínění o tom, jak by měla holka vypadat. Evidentně jsou tím vším ale ovlivněni jejich rodiče, kteří na holčičky a na jejich pohled na svět nějaký čas ještě budou významně působit. A tenhle vliv může být potencionálně nebezpečný.