Dumpster diving: Dobro(ty) ukryté na dně kontejnerů

"Já jsem na ulici teprv čtyři dny…" mumlá si pod vousy, na kterých mu zůstaly přilepené drobky z housky promíchané s kapičkami ze zeleninové polévky. Zkoumám jeho zničené ruce, vlasy, stav jeho oblečení a způsob, jakým komunikuje. Na čtyři dny to nevypadá.

Stojíme před VŠE, kam budoucí podnikatelé v dokonale střižených sáčkách běžně přijíždějí auty, které dostali od rodičů za maturitu, nebo kam si chodí hipsteři z arts managements honit trika. Dnes ale park před VŠE patří hromadě lidí posedávajících na trávníku a vychutnávajících si pozdní oběd z plastových talířků, zavařovaček nebo třeba kelímku ze Starbucksu, na kterém je pořád vidět jméno předchozího majitele z ciziny. Jednu skupinu přítomných, kam patří i můj nový známý, tvoří lidé z ulice, druhou skupinku tvoří mladí lidé, kteří jídlo rozdávají.

"Včera mi ukradli mobil… Koupil sem si ho k narozeninám. Se sluchátkama a kreditem za dvě stě. Na dvě vteřiny sem zamhouřil oči a hned mi ho vzali…" pokračuje mezi sousty, ale spíš než mně to říká někam do prázdna a přitom podezřívavě kouká kolem sebe. Na moje dotazy na dnešní setkání nereaguje, vždy se na mě jen na chvíli podívá a pokračuje ve svém monologu. Chytne se, až když se zeptám na ten mobil. "Kurvy to sou."

Dnešní menu se skládá ze zeleninové polévky, ovocného a zeleninového salátu, různých druhů pečiva a mini muffinů, které z domova přinesla nově příchozí. Přidala se tak k anarchistické skupině Food not Bombs, která už 15 let ve větších českých městech vaří veganské teplé jídlo každému, kdo přijde. Na rozdíl od ostatního jídla, které dnes pojídáme, musela slečna na muffiny suroviny nakoupit. Food not Bombs potravin nakupují minimálně. Zabývají se totiž tím, čemu se říká recyklace potravin. Chcete-li tak filozofií z popelnice do lednice.

O plýtvání jídla slyšel jistě každý z nás, ale málokdo si dokáže představit, o jaké množství jídla se jedná. Představit jsem si to nedokázala ani já, tak mě den před nedělní hostinou FNB vzali na takzvaný dumpster diving. Jednoduše řečeno probírat popelnice. Věc, nad kterou moje máma lomila rukama, a kterou by vám žádný hygienik pravděpodobně nedoporučil. Přesto jsme vzali tašky a vydali se ke kontejnerům u zadních vchodů velkých obchodních řetězců.

Otvíráme první kontejner a já jako začátečník dostanu rukavice, abych mohla zabořit ruce do horních vrstev odpadků. To co nacházíme, mi bere slova z úst. Jediné, co po dlouhou dobu dokážu říct, je slovo "šílený." Několik brokolic, svazky ředkviček, dokonalé blumy, pomeranče, zabalené sáčky s kořením, šťavnaté papriky, jablka, zralá avokáda, superpotraviny.

Prohrabujeme se v tom, co bych si beze snahy ušetřit normálně koupila. Bereme všechno, co bychom sami snědli a z vrchních vrstev je toho převážná většina. Na potravinách není vidět žádné výraznější poškození, žádné známky zkažení, plísně nebo jiný zdravotní problém, proč by měly místo pultů obchodů končit v kontejnerech. Nalezené jídlo nepočítáme na kusy, ale na tašky a přepravky, kterých si do auta odneseme za večer hned několik. Podle Marka, jediného člena FNB, kterého můžu jmenovat, je tohle ještě málo, tak jedeme o obchoďák dál.

Z prohrabování kontejnerů jiného řetězce nás vyruší podezřelý zvuk, tak bereme tašku naplněnou po povrch pečivem a další hromadu ovoce a zeleniny a mizíme k autu. "U jednoho řetězce nás jednou nachytal sekuriťák a donutil nás hodit to zpátky. To mě hodně naštvalo, protože jsem zrovna našel celý plato žampionů." Od té doby u tohoto obchodu kontejnery na noc zamykají na zámek, o čemž se jedeme přesvědčit. Žádná změna nenastala.

Mimo ovoce, zeleninu a další suroviny k nakousnutí nacházíme v kontejnerech i hromadu recyklovatelného odpadu. Plastové obaly, vaničky od zeleniny, igelitový tašky, flašky od limonád, papírové obaly. Vedle nich se obrazně povaluje i práce lidí, které si obchodníci neváží, zbytečná nadprodukce nebo nekonečné dovážení exotických potravin. " Vybouraj se takhle dva náklaďáky. Jeden veze ze Španělska rajčata do Francie a druhej jede z Francie s rajčatama do Španelska," dokresluje vtipem Marek smutné pohledy, které upíráme do otevřených kontejnerů.

Jako jedinou možnou změnu vidí Marek změnu poptávky, která by nabídku ovlivnila. Kolik lidí si ale nevezme svazek ředkviček jen proto, že má povadlé listy nebo kolik jich nepřemýšlí nad tím, kolik toho nakupuje a pak musí jídlo zbytečně vyhazovat? Odpověď se bude pohybovat v několikaciferných číslech zvlášť proto, že z vyhozených potravin Food not Bombs dokáží v Praze už 15 let vařit 3x týdně přibližně 40 strávníkům.

Marek měl o problémech s plýtváním potravin přednášku i na ministerstvu zemědělství. Prý ho se zaujetím vyslechli, ale nějaký zákon, který by s tím něco udělal, je stále v kolotoči jednání, vylepšování a dohadování. V brzké době se tedy zlepšení nedočkáme.

I když pro mě byl dumpster diving hrou na agenty spojenou se záslužnou činností, tak nejsilnější moment ze setkání s Food not Bombs přišel v okamžiku, kdy při rozdávání jídla jednomu z příchozích bezdomovců spadlo jídlo na zem. Čekala jsem všechny možné reakce, ale ne tu, která přišla. Omluvil se, pokusil se co nejvíc jídla ze země sebrat a i přes nabídku přídavek odmítl. "Svůj příděl už jsem vyčerpal," prohlásil a se skloněnou hlavou a prázdným talířkem odešel.

Na rozdíl od jiných organizací se u Food not Bombs budete moci najíst, i když Armádě spásy dojdou peníze. FNB totiž od státu žádné příspěvky nedostává, nikdo je neplatí, nikdo jim ani neříká, co a jak mají dělat. Prostě to dělají a prostředky si obstarávají sami. A to nejen dumpstřením, ale například i pořádáním benefičních koncertů. Pokud se budete chtít zapojit, stačí je kontaktovat. Nyní hledají zájemce, kteří by jim pomohli s nedělním vařením. Tak se nebojte konat dobro. Kontejnery vás nesnědí.