Gruzínští mafiáni mají ty nejkrásnější hroby

Když člověk zemře, tak už toho moc neřeší. Takže dává smysl, že neřeší ani to, co mu někdo dá na náhrobek. Jenže fotograf Sergej Stroitlev na jeho nedávné cestě po Gruzii našel někoho, komu to jedno vůbec nebylo. Byl to hrob člověka, kterému se ve východních zemích bývalého sovětského svazu říká „zloděj v právu“ – tj. člověk se značnou autoritou v kriminálních kruzích. Nebo ještě jinak – mafián.

Sergej strávil pár dní v gruzínském městečku Kutaisi, které sám nazval slovy „lůno gruzínských zlodějů v právu“ a kde fotil tamní extrémně vyšperkované náhrobky. Abychom o nich zjistili víc, tak jsme Sergejovi zavolali.

VICE: Ahoj Sergeji, jak ses k focení těch náhrobků vůbec dostal?

Sergej: Jel jsem do Gruzie minulý listopad, spíš jako turista než jako fotograf. Tenhle projekt jsem vůbec neměl v plánu, ale jednou jsem jel taxíkem a z okýnka jsem viděl takovou velkou hrobku. Byl na ní portrét muže s cigaretou a před hrobkou byla velká hvězda. Každý v Rusku ví, že to je symbol toho, že dotyčný měl velký vliv v mafiánském světě. Taxikář mi pak pověděl o městu Kutaisi ve střední Gruzii. Prý tam byly hřbitovy plný takových náhrobků. Tak jsem si řekl, že se na to podívám.

Můžeš mi o těch hvězdách povědět trochu víc?

Osmicípá hvězda znamená, že ten jedinec byl významný kriminálník. Tihle chlapi si je většinou nechávají tetovat na ruce, kolena nebo na ramena.

Kolik dní jsi v Kutaisi strávil?

Asi 10 dní. Bylo tam pár hřbitovů, které jsem chtěl vidět, asi pět nebo šest. V tom kraji se páchá hodně vražd. Tohle město bylo lůno tzv. zlodějů v právu, mezi klany se odehrávalo hodně roztržek i válek.

Většina těch hrobů vypadá fakt přeplácaně.

Ano, většina z nich musela být opravdu drahá – ty lidi museli být trochu excentrici. Tenhle projekt neberu moc vážně, protože podle mě je naprosto absurdní, aby lidi, kteří systematicky porušují právo, pak měli takovýhle hroby, zatímco lidi z normálních profesí, jako umělci, malíři nebo uklízečky, se pohřbívají pod naprosto nevýraznými náhrobními kameny.

Možná, že v jistém perverzním smyslu je lidi viděli jako mecenáše, jako byl třeba Escobar pro chudé z Medellinu?

Ano, v Gruzii až donedávna neexistoval právní systém, takže lidi se nemohli spolehnout na vládu, ani na ministry. Pokud někoho štval soused, nebo když potřeboval peníze, tak se obrátil na zloděje, pro radu nebo pro půjčku. Je velmi těžké si představit, že děti chtěly vyrůstat ve zloděje. Možná, že to tak nebylo ve velkých městech, ale na v těch malých, kde vláda neměla velkou moc, tomu tak bylo určitě.

Máš tam svůj oblíbený hrob?

Můj oblíbený je asi ten, jak na něm je socha chlapa sedícího ve velkém křesle. V ruce drží opravdovou cigaretu. Byl to prý velmi vlivný člověk, a jestli si dobře pamatuju, tak ho zastřelili.

Hodně těch hrobů má na sobě chlápky s cigaretou v ruce.

Drtivá většina těch mafiánů byly silní kuřáci a hodně z nich zemřelo na infarkt. Myslím, že cigareta byla prostě součást jejich image.

Je tam vyobrazeno taky pár žen, že?

Vtipný je to, že mnoho z těch žen ještě žije, ale až umřou, tak je hned pohřbí vedle svých manželů.

Co tam dělá tolik stolů?

Pro mě to je nejzajímavější část na těch hřbitovech. Stoly tam jsou pro to, aby kamarádi a příbuzní mohli mrtvé navštěvovat. Sednou si, kouří a mluví s mrtvým. Pár lidí jsem takhle viděl rozprávět, ale raději jsem nefotil, protože mi to přišlo moc riskantní – hodně z těch lidí určitě mělo vazby na podsvětí.

Měl jsi někdy s místními problémy?

Dost často. Občas mě taxikáři odmítali vzít na hřbitovy a pár lidí se mě ptalo, jestli nejsem nějaký agent. To samé se mi dělo s hlídačema. Často se mě lidé ptali: „Co jsou to ti zloději v právu? Nevíme, o čem mluvíte.“ A když jsem se ptal na cestu, tak mi hodně lidí odmítlo pomoct. Lidé se stále ještě bojí. Někteří z nich ještě pořád mají vazby na podsvětí, zatímco jiní se spíše stydí, že má jejich město takovou pověst. Myslím, že v Kutaisi je mnoho „zlodějů v právu“ stále aktivních. Nejnovější hrob byl z roku 2013.

Jednou jsem byl v restauraci, kde probíhala velká oslava, a já jsem se rozhodl pořídit pár fotek. Nějaký chlap mě k sobě zavolal a řekl: „Víš, kdo já jsem? Jsem zloděj, a kdybych chtěl, tak za to, že jsi mě vyfotil, tě můžu zabít.“ Z ruky udělal pistoli a ukazovák mi přiložil k hlavě. Když jsem se vracel do hostelu, tak mi majitel vysvětloval, že si určitě jen dělal srandu. Ale v tu chvíli mi to tak nepřišlo.

Sergej Stroitelev nefotí jenom hroby. Jeho další práce najdete zde.