Nerad se snažím definovat svůj styl. Prostě fotím. Často ani pořádně nevím, co přesně fotit chci, protože celá moje estetika je instinktivní.Lidi mě mají často za podezřelého, když si mě všimnou, jak stojím někde v rohu a fotím. Nerad cokoliv narušuju, takže je důležitý, být nenápadný. Někdy si prostě někam sednu, pobavím se s pár lidmi a postupně tak validuji svoji řítomnost v daném okamžiku. Ve chvíli, kdy lidem podvědomě dojde, že nejsem žádnou hrozbou, začnu fotit.
Reklama
Snažím se donutit lidi, aby se pozastavili nad tím, co vlastně vidí. Nechci nic definovat, nikomu diktovat, co má vidět, nebo tvořit nějakou choreografii pro své fotky. Není to koncept, jsou to příběhy. Lidská psychika je nestálá, takže každý fotografii vnímá jinak. Pro některé může být klaustrofobická, jiným může připomenout jejich otce nebo film, který viděli minulý týden. Někdo vidí lásku, jiný domácí násilí. Estetická koherence může někomu hrát do noty, jiným bude zas lhostejná. Vše je otevřené interpretaci.Více Giacomových fotek najdete na jeho stránkách. Podívejte se také na práce kolektivu Eyegobananas, kterého je součástí.
