Tuhle koupelnu momentálně nikdo na Airbnb nenabízí. Foto Stefan Körner, via

Proces sdílení má svou nepopiratelnou krásu. Tedy vlastně jen do té chvíle, než se z něj stane céčkovej horor. Využívání služby Airbnb může člověku přinést do života nové přátele a obohatit jej po všech stránkách – a nezáleží na tom, jestli jste zrovna v roli hostitele nebo návštěvníka. Nelze ovšem vyloučit ani tu divočejší variantu. Třeba že se jednoho dne octnete uvězněni v prťavé místnosti s partou individuí, jejichž tělesný zápach se vám bez slitování pokusí rozleptat nosní sliznici.

A tak zatímco se některá evropská města v poslední době pokouší Airbnb regulovat nebo dokonce úplně zakázat, my jsme pro vás shromáždili pár historek, které se právě díky této službě přihodily v cizích bejvácích našim kámošům.*

Protože jsem šetřílek, koupil jsem si jednou levnou letenku s dlouhým mezipřistáním v Reykjavíku. Přílet byl okolo jedenácté večer a navazující spoj až v sedm ráno. Představa, že se probouzím s otiskem letištní lavičky na tváři, mě ale moc netankovala, proto jsem se rozhodl najít nějaký nocleh. A jelikož rád škudlím, tak samozřejmě první, co mě napadlo, bylo zkusit sehnat ubytování přes Airbnb. Posunul jsem ručičku na cenové stupnici úplně doleva a ukázalo se, že jediná nabídka, která odpovídá mému rozpočtu, je spacák v obýváku nějakého týpka. Ten člověk měl jediné domovní pravidlo: „Hulím. Jestli ti to vadí, najdi si bydlení jinde. 420," psal na své stránce.

Myslel jsem, že přinejhorším všechno skončí několika jointy s cizím chlápkem v jeho bejváku. Trochu jsem se splet a po příjezdu zjistil, že můj hostitel má k trávě poněkud vášnivější vztah, než jsem si představoval. Provozoval doma malý byznys. A tak jsem strávil celou noc zašitý ve spacáku za sedačkou, v pokoji s dealerem a jeho klienty, kteří neúnavně testovali všechny možné druhy zboží. Když jsem potom ráno pěkně vyvoněný přišel na letiště, čekala mě sakra dlouhá prohlídka. Nikdy předtím mě před odletem nešacovali tak důkladně jako tehdy.

- Mattia, 23

Cestovala jsem po Novém Zélandu a potřebovala najít místo, kde bych mohla strávit posledních pár nocí v Aucklandu před odletem zpátky do Dánska. Moc peněz mi nezbývalo, takže jsem sáhla po tom nejlevnějším, co bylo možné najít – pokoj ve velikém domě jakéhosi páru. A ukázalo se, že nešlo o právě šťastnou volbu. Když jsem přijela, po páru ani vidu ani slechu. Zato tu bylo patnáct jiných lidí obývajících několik místností s jedinou společnou koupelnou. A všechno smrdělo jako špinavé zatuchlé ručníky.

Když jsem se druhý den ráno vzbudila, pršelo. Chvíli jsem jenom ležela a přemítala, jestli je lepší prodrbat čas v téhle umolousané díře, nebo se vytočit chozením v dešti. Čelo mé postele bylo natěsnané na konec jiné, ve které ležel nějaký chlápek, kterého jsem ještě neměla tu čest potkat. On byl zcela evidentně přesvědčený, že spím. Jenže to se splet. A když jsem po nějaké chvíli zaslechla cosi divného, došlo mi, že právě začal masturbovat. Všechny ty přidušené chrochtavé zvuky… Nikdy v životě jsem se netěšila tak zoufale domů jako v tuhle chvíli!

- Sandra, 28

Před pár lety jsme se s mým expřítelem rozhodli podniknout výlet kolem Sicílie. Bylo to fajn, až na tu příhodu v Agrigentu. Majitel ubytování nebyl v době našeho příjezdu ve městě, takže domluvil předání klíčů přes svého kamaráda. Ten byl natolik ochotný, že nás přijel vyzvednout až na několik kilometrů vzdálenou autobusovou zastávku. Apartmán se ukázal jako velmi hezké studio, včetně malé terásky s výhledem na moře. Plánovali jsme si, že celý další den strávíme právě tam, jen my dva. Během jízdy s oním kámošem se ukázalo, že jde o výřečného, ale vcelku příjemného chlapíka, který nás hned mile překvapil informací, že v pokojové lednici už čeká láhev vychlazeného Prosecca. Nemohli jsme si na nic stěžovat!

Když jsme dorazili, ten muž do nás neustále něco hustil a bylo mu úplně jedno, že ho moc nevnímáme. Načež nabídl okamžitou pomoc s půjčováním auta. Jak bychom mohli odmítnout? V momentě, kdy nám předával klíčky, jsme už doufali, že je vše vyřízené a začali se loučit. Nicméně pán evidentně necítil potřebu odejít a spustil nanovo. Nakonec nás pozval na svou plachetnici, abychom s ním trochu popili. Říkali jsme si, že už je to maličko divné, ale přemohl nás pocit, že by bylo hloupé odmítnout.

Po krátké zastávce v supermarketu, kde nás nenechal zaplatit jediné euro, jsme přijeli k roztomile malé loďce. Připojila se k nám ještě jakási dívka a všichni společně jsme pak na palubě pili a přikusovali jednohubky. Už trochu líznutá jsem se začala obdivovat sicilské pohostinnosti (i přesto, že byla chvílemi poněkud násilná). Když ten člověk ve finále skutečně pochopil, že bychom se rádi konečně zdekovali, vznesli jsme ještě dotaz, kolik dlužíme za nákup. „Dohromady za celý náš den i s aperitivem, se vším všudy, to dělá 35 eur na hlavu. Ale že jste to vy, můžeme to dohromady zaokrouhlit na 60 euro," vypálil nám přímo do ksichtu. A fakt si nedělal srandu.

- Gabrielle, 28

Za poslední dva roky jsem u sebe doma ubytoval okolo patnácti lidí. Ale konkrétně na kluka, co se jmenoval Jacob, vážně nikdy nezapomenu, protože to byl s přehledem nejlepší host, který tu přebýval. Trochu stydlivý a tichý, ale moc milý. Za celou dobu se jedinkrát nevrátil opilý nebo tak něco. Vstával pravidelně brzy, aby stihl v klidu navštívit různá athénská muzea, projít město, trochu se najíst a potom už vždycky jen zalezl do postele.

Ráno před odjezdem si zabalil věci, nakoukl pod postel, jestli něco náhodou nezapomněl, poděkoval mi, rozloučil se a potichu za sebou zavřel dveře. Když jsem pak začal v jeho pokoji uklízet, upoutalo mě cosi velkého, schovaného mezi povlečením a matrací. Nadzdvihl jsem prostěradlo a v tu chvíli se na mě vykutálelo to největší dildo, jaké jsem kdy vůbec spatřil. Vycouval jsem z místnosti, našel nějaké gumové rukavice, zabalil dildo do igeliťáku a bleskurychle ho vyhodil. Přesto na Jacoba stále vzpomínám v dobrém.

- Philip, 38

Na papíře to všechno vypadalo úplně v pohodě. Mými hostiteli budou Jason a Ann, páreček třicátníků, který se rozhodl pronajímat jednu ložnici ve svém domě, který byl jejich vlastními slovy popsán jako „tak velký, že by byl hřích toho naplno nevyužít!" Nabízený pokoj byl navíc co by kamenem dohodil od londýnské kanceláře, kam jsem měla následujícího rána namířeno na pracovní pohovor. Ihned po příjezdu mi však došlo, že kouzelná formulka „Byl by hřích toho naplno nevyužít!" ve skutečnosti znamená „Vytřískáme co nejvíc z každého palce čtverečného místa v tomhle baráku." Coby hotelové pokoje fungovaly absolutně všechny místnosti v domě – pěkně s čísly na dveřích a provozními pravidly zarámovanými na zdech. Jason tu určitě jedinkrát nespal a po Ann jako by se dočista slehla zem.

V okolních pokojích panoval klid. Ovšem jen do jedenácti večer, kdy se budovou začaly rozléhat hlasité nadávky (konkrétně polské, jak jsem později zjistila). Jeden z nájemníků si došel na toaletu a následně zjistil, že záchod odmítá spláchnout. S pomocí svého spolubydlícího pak připravili ďábelskou směs, která měla dle jejich představ uvolnit odtok. Samozřejmě zkoušeli kontaktovat Jasona, nicméně Jason překvapivě nezvedal telefon. Jako většina ubytovaných jsem tedy nakonec i já přišla omrknout situaci a nabídnout pomoc.

Nedokážu s určitostí říct, co se vlastně přihodilo, ale tipuji, že to byla kombinace fušerské instalateřiny, velmi intenzivního používání a nepochybně i oné zázračné směsi – každopádně hajzlík explodoval. V tom okamžiku nás, amatérské instalatéry, do jednoho svlažil deštík hoven. Z torza mísy se potom po zbytek noci ozývaly výhružné bublavé zvuky. Byla to snad celá věčnost, kterou jsem strávila ponořená do umyvadla ve snaze se umýt. Pak jsem ještě po zásluze vybombardovala Jasonův mobil zprávami a pokusila se alespoň na chvíli usnout. Ranní pohovor dopadl katastrofálně a na stáž mě samozřejmě nevzali. Nechci celý ten neúspěch svádět na fakt, že mé oblečení i vlasy smrděly jako lejno, ale něco na tom asi přeci jen bude…

- Francesca, 24

Moji rodiče vlastní dům v centru Milána. Klasická honosná budova, krásná a prostorná. Má matka ten barák zařídila a vypiplala do posledního detailu a jsem si naprosto jistá, že ho miluje víc než mě. Před pár lety se ale s otcem rozhodli odstěhovat z města a mého bratra napadlo, že by nebylo od věci dům pronajímat přes Airbnb. Nakonec je přesvědčil, že se spolu o všechno zvládneme postarat a na oplátku jim budeme dávat část výdělku. Naprosto perfektní dohoda.

Šlo to jak po másle – až do minulého roku, kdy se objevily dvě ženské okolo třicítky. Koncem dubna si pronajaly náš dům na deset dní, a když přebíraly klíče, zdály se neuvěřitelně milé. Po pár dnech jejich pobytu mámě zazvonil telefon. Byl to dveřník. Zdál se poněkud vyvedený z míry trapností situace, když se pokoušel vysvětlit, že by nerad dělal ukvapené závěry , ale že prý okolo něj začaly nedávno náhle proudit zástupy neznámých mužů, kteří bývají evidentně trochu zmatení, nikdy neví, kam jít, a ustavičně zmiňují číslo námi pronajímaného apartmánu. Do něj potom vchází, chviličku pobydou a zase prchají pryč.

Má rozohněná máti okamžitě zavolala jedné z dívek, která ji však uchlácholila tvrzením, že je za celou dobu navštívil pouze jediný mužský – bratránek z Bergama. Drahá matka buď skutečně uvěřila, nebo se rozhodla, že bude lepší do tohoto prvotřídního trapasu zbytečně dál nerýpat. Ale jakmile holky odjely, neváhala ani minutu, naběhla na místo činu a v tu ránu jí bylo vše dokonale jasné. Každičký odpadkový koš v domě byl po okraj naplněný použitými kondomy. Vlastnoručně vydezinfikovala celý barák od sklepa až po střechu a rezolutně odmítala jakoukoli mnou nabízenou pomoc.

- Silvia, 27

Moje mamka občas přes Airbnb pronajímá jedno patro svého domu v centru Amsterdamu. Před několika měsíci na pár dní ubytovala skupinku osmnáctiletých dívek z Irska. Apartmán je dost starý, plný dřeva, což logicky znamená i zvýšené požární riziko, takže máma hosty pokaždé důsledně varuje, aby dávali pozor. Jednoho večera, zrovna když dvě patra pod ní bydlely ty irské holky, sledovala večerní zprávy a najednou zaslechla zespoda křik. Seběhla dolů a uviděla hustý dým – pokoj hořel. Jediné štěstí, že hasiči dorazili během pár minut!

Milá děvčata potom vykládala, že si jen na chviličku zdřímla a když se probudila - „dům byl najednou v plamenech." Hasiči ovšem zjistili, že oheň se šířil od svíčky, kterou někdo chytře postavil přímo pod závěs. Holky pravděpodobně usnuly, aniž by ji uhasily. A zlatý hřeb? Vůbec se jim nezdálo, že by nesly jakoukoli zodpovědnost – naopak ještě tvrdily, že je chyba nás majitelů nechávat v pokoji k dispozici svíčky. Nenamáhaly se ani omluvit, což je podle mého fakt úplně bezcitné. Renovace byla pěkně drahá! Na druhou stranu, Airbnb se zachovalo velkoryse a částečně pomohlo škodu zaplatit.

- Charlotte, 26

Před pár lety jsem pronajala svůj byt nějakým americkým turistům, zrovna v průběhu Milan Furniture Fair – the Salone del Mobile. Byl už sice duben, nicméně trochu chladnější než obvykle.

Jednoho dne jsem se do apartmánu vypravila zalít kytky. Když jsem otevřela dveře, zachvátil mě pocit, že ten barák se snad proměnil v saunu. Nájemníci totiž naštelovali topení na „příjemných" 39 stupňů Celsia. Bojler už byl tak hotový, že z posledních sil téměř burácel na protest! Hosté mě však ubezpečili, že si trochu přitopili teprve včera. Jenže moje kytky říkaly něco úplně jiného. A účet za energie nakonec taky.

- Sara, 33

* Některá jména v těchto příbězích byla změněna.