FYI.

This story is over 5 years old.

cestování

Jak si luxusně bydlet kdekoliv na světě a nemuset platit nájem

Servery nabízející mezinárodní "housesitting" jsou v podstatě úplně to samý jako Airbnb, až na jeden takovej zanedbatelnej fakt, a to, že tohle je úplně zadarmo...
You could live here for free! Photo by the author.

Tady můžete bydlet zadarmo. Všechny fotky: autorka.

Chceš bydlet na hradě? Na opravdovém normandském hradě ve Francii, zadarmo? Ano, jasně že chceš, i kdyby byl ten hrad „malý" a musel by ses v něm starat o dva psy a tři kočky – to jsou ty nejmenší zádrhele ve srovnání s tím, že můžeš žít na svým hradě, ne?

Zní to jako příležitost, která se naskytne jenom jednou za život, ale podobné nabídky jsou na mezinárodních webech zaměřených na hlídání domů relativně běžné. Cizí lidé na nich přesvědčují další cizí lidi, aby se jim starali o vilky a kočky výměnou za to, že u nich mohou zůstat zadarmo, bez placení nájmu. Nabídka, o které jsem psala, je reálná, v současnosti je k vidění na mém nejoblíbenějším serveru věnovaném hlídání domů, Mind My House. A když si zaplatíš 20 dolarů za registraci a vytvoříš si důvěryhodný profil, za pár týdnů už můžeš krmit labradora na prázdném francouzském hradě.

Reklama

Dozvěděla jsem se o tom před rokem, když jsem studovala na Univerzitě v Chicagu., což je zmrzlá, beznadějná pustina. Měla jsem volno na dopsání diplomky, takže nebylo nic, co by mě k Chicagu vázalo, snad kromě mých nevalných úspor. Když jsem přišla na to, že s Norwegian Air se do Evropy dostanu za pouhých 180 dolarů, už záleželo jenom na tom, abych našla místo, kam pojedu.

Takže jsem se ponořila do návodů na internetu a o 20 dolarů později jsem našla svou odpověď. Byla to mapa světa posetá bodíky, kdy každý z nich skrýval příležitost k tomu, žít v úplně nové zemi a neplatit žádný nájem.

Web, který jsem zvolila, byl Mind My House, ale existují i další. Z těch známějších je to Nomador, Trusted Housesitters a House Carers – specializují se na USA, Kanadu, Austrálii a Evropu a využívají je i Češi.

Typický inzerát vypadá asi takhle: „Krásná francouzská vila na jihu Francie: S manželem budeme o prázdninách cestovat a potřebujeme zodpovědnou osobu nebo pár, který by se postaral o našeho psa Slídínka. Je to mazel, zlatý retrívr, který potřebuje hodně lásky." Napíšeš jim zprávu, snažíš se je přesvědčit, že ty jsi ta pravá pro Slídínka a doufáš, že to dopadne.

Mind My House má nejméně inzerátů, ale je nejuvolněnější a nejlevnější (registrace stojí 20 dolarů na rok, kdy House Carers stojí 50 dolarů, Nomador 89 dolarů a Trusted Housesitters celých 100 dolarů). Oproti francouzskému Nomadoru nevyžaduje průkaz k identifikaci, trvalé bydliště a bankovní údaje. Je na něm také menší konkurence, než je na Trusted Housesitters, kde mohou majitelům domů během několika hodin přijít stovky odpovědí na jejich inzerát, a každý uchazeč má hodnocení. Majitelé domů tak mohou být více opatrní a zavedení hlídači mají výhodu oproti mladým cestovatelům, co jsou úplně švorc, tak jako já. Mind My House působí podobně jako Couchsurfing, s menší komunitou založenou na důvěře.

Reklama

Ale otázka zůstává: Co za člověka jen tak půjčí svůj hrad někomu cizímu?

„Když už přijeli, nenazval bych je cizími lidmi," řekl paul Nash, majitel domu, který využívá služeb Trusted Housesitters. „Po úvodní výměně emailů si s potenciálními hlídači zavoláme přes Skype nebo přes FaceTime a až potom se rozhodujeme. To, že můžeme odjet na prázdniny a přitom vědět, že je o naše mazlíčky postaráno a nezažívají trauma z toho, že by byli ponecháni o samotě nebo šli do útulku, což by je extrémně stresovalo, se nám velmi zamlouvá. Také to člověku dává jistotu toho, že dům není po dobu několika týdnů ponechán prázdný. A když se vrátíte domů, je tam čisto, kočky jsou spokojené a klidné a často na vás čeká uvařené jídlo.

„Hlídači také mají reference a policie je zkontroluje, když je to třeba," dodal.

Jinými slovy, z pohledu majitele domu je to levné, máte menší šanci, že vás někdo vykrade a vaše kočka nemusí jít do kočičího vězení. A i když existují i placené služby na hlídání domů, funguje zde jedno z velkých pravidel trhu: Proč platit za něco, co jiní udělají zadarmo?

„Většina lidí, kterým jsme hlídali domy, jsou duší cestovatelé," řekla Dalene Heck, zkušená hlídačka domů. Za svůj životní styl hlídačky domů minulý rok se svým manželem vyhrála cenu „Cestovatel roku" National Geographic. Dnes už většinu dohod uzavírá pouze na dobré slovo. Její hlavní základna je v Kanadě, kde bydlí se svou rodinou, ale během posledních šesti let cestovala a žila v různých částech světa právě díky hlídání domů.

Reklama

„Chápou koncept podílové ekonomiky opravdu dobře a rozumějí konceptu důvěry v někoho, koho potkáte na cestách. Lidé, kteří tolik necestují, jsou většinou zdrženlivější," řekla mi.

Podle Hecka je hodně z majitelů domů expaty ze střední třídy, kteří chtějí o prázdninách navštívit rodinu. „Hodně z nabídek je z venkova, kde nechcete nechat svůj dům prázdný na dlouhou dobu, protože v okolí často nikdo nebydlí.

Heck říká, že si o hlídačích domů udržuje přehled, někdy přes tajné facebookové skupiny. Když jsem se zeptala, jak jsou většinou hlídači staří, odhadla je na padesátníky. „Myslím, že je to lákavé pro důchodce."

„Je to obecně nejpopulárnější mezi padesátníky a šedesátníky," souhlasil Andy Peck, zakladatel a CEO Trusted Housesitters – i když: „Někteří mladší lidé domy a domácí mazlíčky také hlídají."

Když mi bylo 21, tak jsem byla mnohem mladší než běžný hlídač a věděla jsem, že si musím udělat dobrý profil. Abych načerpala inspiraci, všechno jsem si pročetla a pak se popsala slovy a výrazy, které jsem našla u spousty inzerátů („samostatná", „nezávislá", zcestovalá", atd.) a napsala 17 různých zpráv. Domácí mazlíčky jsem nazývala jménem a nabízela, že pošlu reference. Neomezovala jsem se pouze na vily. Napsala jsme všude tam, kde to vypadalo na dobrodružství.

Simone Gribble, Australanka, co má blog o cestování, mi poradila, abych: „Našla ty inzeráty, které nejsou skvělé." Tím myslela to, že nováčci by měli začít s těmi horšími nabídkami na hlídání, aby si vybudovali důvěryhodnost. Je to dobrá strategie, zvláště když servery jako Trusted Housesitters mají hodnotící systém. Klíčové je brouzdat vilami, až se najde ten pravý klenot:

Reklama

„Royal Country Superhouse: Daleko od města si užijte zelený svět s lokálním životem malé sovětské vesnice. Velký dvoupatrový dům s mnoha pokoji. Toaleta je venku v malém odděleném domku bez vody. Nikdo nemluví anglicky a dům nemá koupelnu. V zimní zahradě je zima a je třeba topit v kamnech a odhrabovat sníh."

Byl to jediný inzerát z Lotyšska a já jsem na něj ihned odpověděla. Kde si můžu lépe vybudovat důvěryhodnost než právě tady?

Na 17 zpráv jsem dostala pouze čtyři odpovědi, každá z rezidencí v sobě skrývala nějaký háček: ta z Kodaně byla jenom na dva týdny (což je na pobyt moc krátká doba); ta z Toskánska by nebyla neobydlená; a k té na Gibraltaru bylo složité se dopravit.

Samozřejmě tady byl ještě Royal Country Superhouse: „Michaelo, dům je ti k dispozici. Jenom věnuj pozornost infu o zimních podmínkách a stavu domu. Mír a lásku, Janis."

O dva měsíce později jsem se ocitla blízko vesničky Sidrabini v Lotyšsku (115 obyvatel). Dorazila jsem s kamarádem a s instrukcemi, že mám hledat „muže ve svetru s Cookie Monster." Janis se nás neptal na nic, kromě toho, kdy přijedu, a já jsem se neptala na nic, kromě toho, jak se tam mám sakra dostat. Po krátkém pobytu s kamarády v Anglii jsem si u Ryanair koupila letenku do Rigy a dostala se na autobusovou zastávku, kde jsem musela nedůvěřivou obsluhu prodeje lístků přesvědčit, že no, opravdu chci jet do Ergli.

Janisovi bylo 27 a byl to hipster architekt. Ukázalo se, že dům je bývalý sovětský obchod pokrytý vrstvou prachu. „Zimními podmínkami" Janis referoval k tomu, že nemá elektrické topení. Museli jsme topit v kamnech na dřevo, aby v našem pokoji nemrzlo, což znamenalo tahat dřevo z kůlny a přikládat zhruba každou hodinu. Trvalo nám několik dní, než jsme přišli na to, jak to funguje; někdy se nám to nepovedlo, a buď jsme se dusili kouřem, nebo nás vzbudila teplota pod nulou. Na gauči byly divné fleky, co vypadaly jako od krve, a když přijel na návštěvu další kamarád, tak skončil na stromě, kam ho vyhnali divocí vlci.

Reklama

Bylo to úplně super. Dům přetékal knihami o umění a architektuře a v noci jsme si pouštěli hudbu ze sovětského sound systému na plný pecky. Silvestr jsme strávili s Janisovou rodinou a vypili jsme při něm tolik domácí pálenky, že lotyšština začínala znít jako angličtina. Koulovali jsme se v prašanu a z kadibudky jsem měla takový výhled jako z žádného jiného záchodu předtím. Po třech týdnech nám bylo fakt líto, že odjíždíme.

Výhled z kadibudky.

Během našeho třítýdenního pobytu jsme utratili asi 30 dolarů, všechno jenom za jídlo z jediných potravin široko daleko (pokladní v nich používal počítadlo). Včetně letenek jsem utratila mnohem méně, než kolik by mě stál život v Americe, takže si jenom domýšlím, jak levné by bylo takhle žít po celý rok.

„Znám lidi, kteří ročně utratí 11 000 dolarů," řekla mi Heck. Je to tak akorát na to, aby se člověk dostal na životní minimum. Místo sociálního bydlení se ale člověk může starat o psa v pěkném domě v Edinburghu. Heck a její muž si vydělávají psaním na blog o cestování a ebookem o hlídání domů. „Freeleance psaní, freelance video – děláme hodně různých věcí," vysvětlila mi. „Takhle digitální nomádi fungují. Všichni máme několik různých zdrojů příjmů, abychom náš styl života mohli udržet v chodu."

Digitální nomádi jsou lidé, kteří pracují na svém počítači a neustále jsou na cestách po světě. Hlídání domů je pro takový život perfektní, protože dohody o hlídání mohou být na měsíce nebo i na roky. A i když jsou příslušné weby zaměřené hlavně na dovolenou pro důchodce, tak je v nich také příslib radikálně nového životního stylu pro mladé lidi.

S výhodnými nabídkami se ovšem pojí i velká zodpovědnost: Heck a její manžel museli jednou při hlídání domu utratit nemocného psa (u veterináře, ne sami). Jindy zase přijeli na zámeček z desátého století („byl obrovský – vypadal jako hrad"), který musela celé dva dny drhnout, aby byl vůbec obyvatelný. Gribble mi povídala o tom, jak byla v domě, kde bylo strašně moc domácích zvířat, a jednou se probudila a zjistila, že některá z nich skončila v žaludku těch dalších. A hlídat dům i s mazlíčky samozřejmě znamená, že si nemůžete cestovat, jak se vám zachce.

Ale průměrná doba, kterou staráním se o zvířata strávíte, je docela krátká – Gribble to odhaduje na tři až čtyři hodiny denně v případě psů, jednu až dvě hodiny v případě koček – to je pořád o dost méně práce než třeba WWOOFing a je to o hodně stabilnější než couchsurfing. Většinou přes hlídání domů prostě celkově najdeš mnohem lepší nabídky.

A navíc budeš moct na párty vytahovat spoustu historek o tom, jak sis žil jako král a neutratil ani vindru.