Hra o trůny internetu

Je Jon Snow mrtvý? Pravděpodobně. Je Jon Snow doopravdy mrtvý? Hele, já vlastně ani nevim. Je Stannis mrtvý? … Je dnes Den otců? Ne.

Tohle jsou moje odpovědi na samo-doplňovací dotazy ve vyhledávači, které před pár dny Google nabízel, založené na tom, co na internetu hledají ostatní, pokud jste do vyhledávače vyťukali 'is' a mezeru. Otázky, které na netu trápí naše mozky (chybí především "existuje Bůh?"). To, že přijdou tyhle konkrétní, věděli stejně jen tvůrci seriálu. Všechno ostatní na netu byla posledních pár dní oproti Hře o trůny jenom studená omáčka.

Samozřejmě, seriál je kulturním fenoménem. Ovšem jeho velmi zvláštním druhem – úzkostlivě (možná dokonce cynicky) udělaný na zakázku tak, aby trápil své diváky a zanechal je tweetující a googlující celé noci. Hra o trůny panuje internetem zas a znovu, i přestože ztrácí svoji kvalitu a hloubku.

Předposlední epizodu sledovalo přes 7 milionů lidí (legálně) a nedělní finále pravděpodobně ještě více. Mnoho z těchto lidí jsou také producenti kultury, vytvářející věci, které se budou další den na internetu konzumovat, ať už půjde jen o pár tweetů, postů na Facebook, nebo krátké shrnutí epizody. Profesionálové ale udělali pořádnej zářez: Komentáře k dění v desáté epizodě páté řady Her o trůny se staly nejčtenějšími zprávami, a to na nejčtenějších stránkách internetu.

Takže zatímco typicky respektabilní domovská stránka je obvykle prezentována tímto stylem:

Lidé jsou ve skutečnosti konfrontováni s tímhle:

Ve chvíli psaní tohoto článku měli čtyři nejpopulárnějšími zprávy na Vox co do činění s Hrami o trůny, včetně top tří. Na Buzzfeedu byl nejpopulárnější post seznam fanouškovských teorií a tři další se pohodlně vešly do top desítky. Dva ze tří vypuštěných "trendy příběhů" od Gawker Media jsou o seriálu. Diskuze o poslední epizodě byl nejpopulárnější článek i v The Atlantic, literárním magazínu, který existuje již od roku 1857. Seriál se dočkal i hlavní pozice na stránkách New York Magazine. Shrnutí epizody se vyšvihlo rovnou i do čela New York Times.

Mezitím se tu v případě Her o trůny vytvořila silná kultura varování před spoilery. Existuje spousta návodů, jak se na internetu vyhnout informacím o epizodách, které nepíší pouze blogeři, ale dokonce držitelé Pulitzerových cen.

Čím to ale je? Proč se editoři webových stránek cítí nuceni produkovat příval článků o Hrách (mnoho z nich bylo navíc strategicky plánováno dlouho dopředu)? Na začátek, fontána čtenářů přislíbená sebejistými epizodami s velkými zvraty jako je ta finální, je tak impozantní, že pouze publikování článku s "Hry o trůny" v titulku, nejlépe s přidaným provokativním názorem, nebo příslibem odhalení klíčového vývoje na základě vnějších zdrojů – zaručuje majlant shlédnutí.

Autoři a čtenáři těchto článků jsou lidé chyceni tímto seriálem úspěšněji, než jakoukoliv jinou TV show. Jsou to ti lidé, kteří vytvořili hry o trůny internetu, a kteří konsistentně napájí jejich růst, i přes směřování poslední série, která byla zatím zdaleka nejhorší (nejsem v žádném případě jediný, kdo si to myslí).

Ale znovu – proč? Jasně, je to populární. Ale jde očividně o více než jen to; je tu spoustu populárních věcí - věcí, které více než 7 milionů lidí, nebo 0.02 procenta populace USA pravidelně sleduje a účastní se jich. Například americká Superstar byla nedávno zrušena potom, co sledovanost spadla na 11 milionů a závody aut NASCAR sleduje 75 milionů lidí každý rok. Takže zde je teorie o třech rychlých bodech, která vysvětluje, proč je zrovna tento seriál, zasazený do středověké fantasy, ušitý na míru internetové době:

1) Ten magický, snílkovský, ale brutální svět je zaplněn nejasnostmi a uhnětený vyloženě pro mlýny blogerů. Surový realismus (chápej tím nekonečnou sestavu sexuálního násilí a mučících scén) znamená, že dospělí mají pocit, že se nedívají na Herkula, kde magický prvek spočívá pouze v proměňování se v kámen. Hrdinové mohou umřít a přežívat a nevysvětlitelné události přichází v jakýkoliv daný čas. To je důvod, proč se zhruba po 38 sekundách, co se závěrečné titulky přeženou přes krvácející tělo Jona Snowa, objeví tucty článků publikované ve smyslu "Je TENTO HRDINA opravdu mrtvý?" (většinou napsáno tímto stylem, v komickém pokusu se zavděčit jak okamžitým vyhledávačům odpovědí tak lidem, co nenávidí spoilery.) Tento neskutečný vesmír je skvělým prostředím k zavedení podprahových komentářů, protože tu není žádná definitivní, správná nebo špatná odpověď a bohatý, ne – nekonečný prostor pro spekulace. Každá další teorie rozvíjí tu poslední.

2) Ohromná, ohromná intertextualita. Není tu jeden, nejsou tu dva, ale tři zdroje, nad kterými fanoušci mohou hloubat, aby se vyznali v ději vesmíru Westeros: Knihy, které jsou předpokládaným původním textem a zázemím pro seriál, a které jsou stále vnímány jako "autorita" nebo co se "skutečně" stalo ve Hrách o trůny. Prémiový kabelový seriál, který aktuálně konzumuje mnohem více lidí a nakonec skutečný ekosystém drbů z oboru, které reportují členové štábu, rozhovory s producenty a scénáristy.

V jiném světě by nic z výše zmíněného nebylo moc neobvyklé. Ale naprostá expanze každého jednotlivého prvku nás dostává do nového teritoria; je tu ohromné množství "obsahu" ze kterého se dá čerpat pro blogery, tweetery, pisálky sloupků a uživatele Facebooku. Informace, které dokazují, že "v knize se to tak neodehrálo" nebo "ON DOOPRAVDY NENÍ MRTVÝ." Základ pro tyhle následné posty například čerpají ze starých rozhovorů s Kit Harringtonem, představitelem Jona Snow, společně s podklady z knih, a interních informací, že s hercem bylo jednáno o platových podmínkách na šestou sezónu. To je pořádná investigativní žurnalistika o událostech, které jsou naprosto fiktivní. Ale tyhle tři ložiska pro vytváření mýtů pomohly udělat z Her o trůny jeden z nejvíce neřešitelných interaktivních hlavolamů, které nás mohou zahltit články a nekonečnými debatami na sociálních sítích.

3) Hodnota "šoku". Provokativní ráz, konečný klíč k velkolepému významu Her o trůny, tedy sklon k "šokování" svého publika. Někdy je ten šok "dobrý" jako pro mémy stvořená Rudá svatba, která přišla nečekaně, a zabila tři z oblíbených hrdinů na vrcholu jejich moci. Byl to úkaz narativního génia a celý svět se tak zobrazil ve skutečných, brutálních a nebezpečných barvách. Někdy je to "špatný" šok, jako zahrnutí další zbytečné znásilňovací scény v téhle sérii. Dobré šoky poskytují vyhlídky na virální reklamu a příslib důvtipu fanoušků na internetu a šance přispět k vlně kolektivní očisty; špatné šoky podporují tvůrce konspiračních teorií, kteří s nimi nejsou spokojeni a psané protesty – nevyhnutelně přitahující velkou pozornost fanoušků na obou stranách propasti – a propůjčuje postupně seriálu ovzduší plné tabu.

Ať se vám to líbí nebo ne, Hra o trůny jsou více než jen seriál. Když se to tak vezme, je to kyborgská síla přírody, hlučná bytost, jejíž puls stále bije stejně jako smutný White Walker, tvořená vznětlivými uživateli webu, dolujíc zde kulturu. I když se děj stane nudným a váš nejoblíbenější hrdina je zabit a násilí už není tak vzrušující, ale spíše skřípá, seriál stále poskytuje nekonečnou dodávku k dolování a tak dlouho, dokud sledovanost zůstane stabilní a rozhořčení bude narůstat, se budou nadále budovat tyhle hry o trůny internetu.