Nestává se mi často, abych a) poslouchal rádio, b) v rádiu hrálo něco, co se mi líbí, c) abych to neznal. Když nad tím tak přemejšlim, tohle se mi vlastně stává jenom na Oldies nebo Country rádiu, potažmo rádiu Krokodýl, cestou někam na Moravu, a naposled to byl před mnoha lety Rock Lobster od B-52s (máslo na mou hlavu). Proto by bylo asi za vhodné ještě uvést: d) tohle se mi vlastně nestává skoro vůbec.O víkendu jsem ale náhodou zkřížil cesty s několika minutama pořadu Startér Rádia Wave, a ač mě tyhle pořady propagující "začínající" kapely (obvykle se jim říká naděje, myslim…) obvykle míjejí obloukem jak Brno, to, co zrovna valili do éteru mě vzalo tak, že tím od soboty vlastně žiju na repeat.Frank Bigsby & His Satanic Majesty sice v tuhle chvíli, z dostupných informací soudě, nemá kapelu (vždyť do snad včerejška neměl ani facebookovej profil), nahrává jakousi klasicky krkolomnou svépomocí a letos asi už Lucernu vyprodat nestihne, ať už mu pošlu hlasy do toho zpropadenýho Startéru ze všech mi dostupných počítačů nebo ne, jenže co tenhle kluk má, jsou absolutně nadčasový písničky, který jsou tak daleko, že i já, věčnej remcal a skeptik, jsem z toho úplně naměkko.Jasně, už úplně slyšim, jak někdo zapáleně pičuje, že to má odporně plechovej zvuk, zatímco u Ty Segalla a jemu podobných si obdobně "neposlouchatelnej brajgl" do nebes vychvalujeme, že tohle už tady bylo (zásadní argument ignorující fakt, že žijeme v době skoro bez výhrady postmoderní, asociační kultury) a spousty dalších otravnejch keců, kterejma stejně jenom zakrejváte, že se vám to taky hrozně moc líbí, ale zuby nehty to nechcete připustit, aby si z vás náhodou vaši nafrněný kamarádi, kteří svou duši dávno zaprodali těm vlhkejm prdům z Pitchforku, nedělali před MeetFactory srandu.Ale jak já s oblibou říkám: "Mrdat to rezavym drátem do voka!" Frank Bigsby & His Satanic Majesty je spása, kterou jsme potřebovali. Minulost, budoucnost, a hlavně a především nekompromisní současnost. Frank Bigsby & His Satanic Majesty je totiž daleko větší úkaz než byli v šedesátkách Olympici, a to hlavně z toho důvodu, že se v roce 2015, kdy máme přístup ke kompletnímu katalogu zámořskejch i ostrovních psych-garážovejch kapel, nebojí znít právě jako oni.Jdu psát maily do Burger Records, ať si pro něj přijedou dřív než ho stihnem zadusit těma našema nekonečnjma donebevolajícíma pseudo-fundovanýma pokusama o hudební kritiku, neustálejma plytkejma kecama o "světovým zvuku" a o tom, jak to tady nejde.Frank Bigsby & His Satanic Majesty nebo smrt!
Reklama