Nikdy v životě jsem neměla orgasmus, tak je raději předstírám

Ležím na posteli s nohama doširoka roztaženýma. Na obrazovce přede mnou se líbají dvě ženy a do jedné z nich pomalu zezadu zasouvá muž. Pokoj je provoněný vanilkovou esencí z Ikey. Rozhodla jsem se, že to tentokrát zkusím sama – dát celé téhle věci s orgasmy ještě jednu šanci. Ale zdá se to být nemožné. Nějak se v tom prostě necítím. Jako bych prostě pro vyvrcholení neměla vlohy.

O šestnáct minut a 38 sekund později to vzdávám a jdu si uvařit šálek čaje. Za vmíchávání cukru se vám aspoň představím. Je mi 23 let a v životě jsem neměla orgasmus. Pro začátek: při masturbaci se začnu velmi brzo nudit – nic to se mnou vlastně nedělá, ani když jsem na to sama v posteli. Dlouho jsem z toho byla dost špatná, ale teď už to mám za sebou.

Na porno se ráda dívám z estetických důvodů, takže ne proto, že by mě nějak vzrušovalo. To samozřejmě neplatí pro všechno porno – to s tím estetičnem – ale naštěstí se poslední dobou začíná tenhle průmysl trochu přeorientovávat. Obecně jsem toho názoru, že ženy jsou hezčí než muži – na krásných prsou na obrazovce prostě něco je. To samé platí pro kundičky. Penisy mě na druhou stranu dokáží někdy pěkně iritovat. Je to trochu taková ruleta: nikdy nevíte, co mu vyskočí z kalhot.

Orgasmus je pro mě absolutní záhadou. Ale po něčem, co neznáte, se vám stýskat nemůže, což je bohužel něco, co většina mých sexuálních partnerů nikdy nepochopila. Proto orgasmy předstírám. Myslím, že jsem v tom i docela dobrá, protože všichni chlapi, se kterými jsem doteď byla, odcházejí od sexu se mnou s pocitem, že jsou totální kanci.

Některým se to musí nechat. Byli skvělí. Asi tak jako hranolky s kečupem a zároveň i s tatarkou (autorka je Němka, pozn. red.). Já ale mluvím o celkovém dojmu z kompletního aktu. Líbání, osahávání, bijící srdce, neřestná slůvka. Ta překrásná syrovost a chtíč a vaše koleno, zaseknuté mezi dvěma sedadly v autě. Sex miluju, jenom se prostě během ani na konci neudělám. Jak si to vůbec můžu dovolit?

Sténám a třesu se, protože vím, že tím uspokojím muže. Jednou jsem svému tehdejšímu partnerovi o tomhle problému řekla. Dvě sklenky vína to ze mě prostě dostaly. Byl pohledný, starší a sám si toho s sebou už táhl docela dost, což mi ale nevadilo. Řekla jsem si, že to bude zajímavý pokus: chtěla jsem vědět, co se stane, jak bude reagovat, jak se bude chovat. Zprvu to na něj bylo příliš, dokonce ho to očividně rozhodilo. Doporučoval všelijaké polštáře, najednou se mu objevil tik v oku a málem mě mezi nohama sedřel z kůže, jak se snažil. Já tam zatím ležela a prohlížela si broskvové povlečení.

Kromě toho, že mě ten den bolelo trochu břicho z nějakých pistácií, byla tohle určitě ta nejhorší část dne. Někteří lidé se k sobě prostě nehodí. Fyzicky. Ke konci už toho bylo na mě moc. Bylo mi ho vlastně líto. Tak jsem ho uklidnila fingovaným orgasmem. Když bylo po všem, otočila jsem se, abych se na něj podívala. Vypadal tak pyšně.

Myslím, že je skvělé, že můj orgasmus bral tak vážně. Takhle nesobecké lidi člověk často nepotkává. Mohlo to s ním být fajn, ale ve finále tahle jeho snaživost začala ze všeho dělat až moc velkou psychologickou hru. Připomínal mi udýchaného psa, který z posledních sil běží za kostičkou. Měl se místo na cíl soustředit víc na cestu, která k němu vedla.

Něco pro zamyšlení: kdyby lidi přestali dělat z toho, že se prostě nemůžu udělat tak velký problém, možná bych se jednou konečně udělala. Mám už po krk starostí s tím, že tenhle můj „hendikep" bude nad každým mým vztahem plout jako černý mrak. Jsem si dokonce skoro jistá, že je to přesně tenhle stres, který mě od orgasmů stále posouvá dál a dál.

Takže teď nastražte uši, drazí muži na celém tomto světě: Sex je úžasný i bez orgasmu. Pro mě je to jenom ta malá krásně červená třešnička na dortu. Intimita s tím pravým člověkem je daleko víc vzrušující a naplňující. To „něco" ve vzduchu, bezvětří před polibkem – to všechno je nesčetněkrát lepší než kaktusová zmrzlina. Dělat lidi šťastnými, činí šťastnou i mě. A orgasmy prostě nejsou moje priorita. Bylo by samozřejmě fajn, kdyby se někdy v budoucnu dostavily, ale než se tohle stane, budeme se muset trochu víc uvolnit úplně všichni.

Titulní foto: Weronika Izdebska