Fotky vzkvétající íránské skateové scény

FYI.

This story is over 5 years old.

fotky

Fotky vzkvétající íránské skateové scény

Podle slov několika nadšenců, které jsem na svých cestách potkal, je v Íránu asi 2000 skejťáků; většinou to jsou studenti mezi 15 a 25 lety...

Kolemjdoucí se ohlížejí po hlučící bandě 30 skejťáků, která je zničehonic obklopí rachotem koleček. Řítí se dolů po strmě se svažující ulici dechberoucím tempem. S oblečením amerických značek, sportovními kamerami a prkny ozdobenými lebkami to celé vypadá jako scéna z Jižní Kalifornie. Ale jsme v Teheránu, hlavním městě islámské země Íránu.

Na rozdíl od Američanů je pro Francouze návštěva Íránu docela snadná. Poté, co si zažádám na íránské ambasádě v Paříži o vízum, v září 2015 odletím z Paříže do Teheránu, abych se tam setkal a vyfotil íránské skejťáky. Navzdory jejich tamnímu vládnímu zřízení přejalo mnoho těchto lidí západní styl života. Doprovázel jsem je do osmi měst a stal se součástí jejich každodenního života.

Reklama

Podle několika nadšenců, které jsem na svých cestách potkal, je v této zemi asi 2000 skejťáků; většinou to jsou studenti mezi 15 a 25 lety. Vzhledem k potížím, které jsou spojeny s importem amerických produktů, a íránské inflaci není skateboarding dostupný všem.

„Je to drahý koníček. V současnosti je to sport, který je spojený se střední a vyšší společenskou třídou," říká Alireza Ansari, majitel prvního skateshopu TSIXSTY v zemi.

Zatímco v Teheránu se staví skateparky, ostatní města odolávají z důvodu západního stigma, který sport nese. Je známo, že v Íránu je skateboarding přesto čím dál tím populárnější a je jedním z mála sportů, které dohromady provozují jak kluci, tak holky – ty s čepicemi kšiltem dozadu nasazenými na decentních povinných šátcích.

Zatímco představení země zápasí se Západem, tito mladí Íránci si žijí svůj život, proplétající se mezi francouzskými peugeoty a íránskými paykany. Teheránské ulice patří jim.

Všechny fotky Mathias Zwick. Více z jeho tvorby zde.

První skateshop v Íránu byl otevřen před šesti lety. Stojí v centru Teheránu, prodávají se tu nejpopulárnější americké značky. Ekonomické a finanční sankce, doléhající na Írán, donutily Alirezu, majitele obchodu, dovážet zboží přes Dubaj. Portréty „nejvyšších vůdců“ visí na stěně každého obchodu. Alireza je vyvěšuje, aby neurazil některé zákazníky.

Skupina teheránských skejťáků se jede setkat s další skupinou. Isfahán, ležící asi 340 km jižně od Teheránu, je jejich první zastávkou. Před mešitou náměstí Imáma Chomejního se Erfan nechá táhnout vozem, který je určen pro turisty.

Na perských kobercích se většinou sedí při jídle, popíjení čaje nebo se na nich odpočívá. Zatímco Teheránští čekají na kamarády z Isfahánu, než se k nim přidají, improvizují na skatu bez koleček.

Teheránský Grand Bazaar se obvykle hemží lidmi, ale pátek je v Íránu den odpočinku. V přízračné scenérii se skejťáci ztrácí v úzkých uličkách labyrintu tržiště.

V jižním Teheránu zkouší Aškan kickflipy před nástěnnou malbou zobrazující Rúholláha Chomejního, vůdce islámské revoluce v roce 1979.

V Kermánu, ležícím na severovýchodě Íránu, skatují také holky. Nosí povinné šátky a dlouhé rukávy, na fotce jsou tři, které trénují společně s kluky.

Teheránská skupina na své cestě Íránem. Blízko Jazdu se odkloní, aby si zajezdili na silnicích vedoucích horami.

Erfan učí začátečníky. Během své cesty Íránem se nadšené děti divily, na čem to jede. Mnoho z nich vidělo skateboard poprvé.

Skupiny skejťáku se objevily v mnoha íránských městech. Íránská města, v nichž se mísí moderní a tradiční architektura, jsou jejich parkem. Na rozdíl od Teheránu není v Isfahánu žádný skatepark. Mladí skejťáci cvičí tedy na ulicích.

Âbo ataš (Voda a oheň) je nejrozlehlejším skateparkem na Středním východě. Byl před třemi lety postaven německou společností, hodně mladých lidí sem chodí jezdit na skatu, bruslích nebo kole. Z repráků hraje elektro. Přihlížející obdivují triky skejťáků a popíjejí přitom, jako náboženský kompromis, nealkoholické pivo.

Nejprogresivnější íránské město Teherán je domovem největší skejtové komunity. Zatímco se natáčí sportovními kamerami, jede skupina skejťáků městem, přitahující pozornost kolemjdoucích. Záznam pak postují na Instagram. Na rozdíl od Facebooku není Instagram zablokován vládou.