Jak jsem přežil festival v Ostravě bez stanu #sneakerswould

Stalo se to na jednom festivalu. Přijel jsem na něj dost pozdě už v trochu prapodivném stavu, a jak už to tak u mě bývá, absolutně nepřipravený. Bylo to tak pozdě, že v momentě, kdy jsem ještě stál ve frontě na vstup do areálu, hrála už moje oblíbená kapela. Rychle jsem hodil krosnu do úschovny, ve které chyběl především stan, v němž bych mohl přečkat noc. Mobil jsem měl tradičně vybitý a představu o tom, kde jsou nějací lidé, u kterých bych mohl spát, jsem neměl vůbec žádnou. Neříkám, že připravenost je pro hňupy. Jenom říkám, že není pro mě.

Naštěstí jsem alespoň v areálu bývalých ostravských hutí našel s pár přáteli. Různě jsme si užívali festival, někdy v meditaci, někdy v ravu. A myslím, že právě v tom nočním ravu jsem ztratil jakoukoliv představu o tom, kde jsou moji přátelé, kteří alespoň věděli, kde je stanové městečko. Žádné vysvětlení o jeho poloze, které mi podávali náhodní návštěvníci, mi nedávalo smysl. Navíc jsem pořád neměl ten stan. Mým řešením bylo dostat se do něj společně s nějakou náhodnou, ideálně pohlednou a povolnou ženou. Chtěl jsem spojit příjemné s užitečným. Ženy ale zřejmě vycítily mé zoufalství, a tak mě z čisté ženské zlomyslnosti buď rovnou odmítaly, anebo se váhavě vyhýbaly.

Party postupně začala upadat a já jednoduše nemám trpělivost pro party v umělém spánku. Provedl jsem svou osobní party eutanazii a vyrazil pryč z areálu. Vyzvedl jsem si krosnu a vydal jsem hledat do noční Ostravy jakýkoliv nocleh. Město mi nedávalo vůbec smysl. Obvykle mě s výhružkami posílali odevšud hned pryč. V jednom hostelu mi paní příjemnou slezštinou ve dvě ráno řekla, že pro mě má akorát pokoj za tisíc korun na noc. Řekl jsem jí, že je blázen a že kvůli lidem, jako je ona, je na tom Ostravsko ekonomicky tak, jak je, a proč nemá nikdo na světě Ostravaky rád. Paní mi pohrozila policií. Později jsem přemýšlel nad tím, proč jsem celu nepřijal.

Po dvou hodinách toulání se po noční Ostravě, kdy jsem byl svědkem opravdu bizarních situací a ještě bizarnějších křiků do noci, jsem byl již na pokraji zoufalství. V tom momentě jsem zjistil, že je přede mnou plotem obehnaná školka. Absolutně jsem neváhal, přeskočil plot a ustlal si v křoví ostravské mateřské školky. Naštěstí jsem měl alespoň spacák a krosna mi posloužila jako polštář. Usnul jsem neklidným spánkem, kdy jsem v každém prasknutí větvičky viděl baníkovského hlídače, který mě bude pokládat za brzkého pedofila.

Ráno jsem se probudil v klasickém bezdomoveckém šoku. Netušil jsem, kde jsem a co tam dělám. Naštěstí nikde nikdo nebyl. Zabalil jsem si své lůžko, přelezl plot, koupil si v místním Kauflandu snídani a vyrazil jsem zpět do areálu. Ta noc byla skvělou přípravu na jednu z nejlepších nocí v mém životě.

Ukaž také svoje příběhy, originální kreace a momentky. Přidej ke svým spontánním fotografiím, videům či statusům hashtag #sneakerswould a vyhraj balíček Converse s teniskami a vstupenkou na listopadový koncert v Converse zkušebně v rámci projektu Keep Prague Loud. Soutěž končí ve čtvrtek 6. listopadu.