Fotky mého dědečka v jeho rakvi

Můj dědeček umřel minulý rok na jaře. Nikoho to vlastně ni nepřekvapilo. Během posledních dvou let moc na nic ani nereagoval. Jako by tu s námi nebyl. Nevím, jestli na smrt myslel. Jestli ji čekal nebo jestli se jí bál. Ale myslím, že ne. Bylo mu 87 let.

Se sestrou jsme ho pomáhali připravit do jeho rakve. Oblékli jsme ho do jeho nejlepšího obleku, učesali mu vlasy… Možná jsem si snažil vykompenzovat to, že jsem ho nikdy moc nenavštěvoval. Mám, co se toho týče, špatný svědomí.

Nebyli jsme si s dědečkem zrovna moc blízcí, protože s babičkou bydleli hodně daleko. Začal jsem ho vlastně navštěvovat až ve chvíli, kdy to s ním začalo vypadat špatně. Nebylo to jednoduché. Dědeček už úplně ztratil sluch a babička zase krátkodobou paměť. Ptala se mě pořád dokola na ty samé otázky. Byl jsem rád, že aspoň dědeček mě pořád poznával.

Když jsem byl ještě malý kluk, neměl jsem dědečka zrovna v lásce. Připadal mi zbytečně přísný, tak jsem se od něj držel dál. Nebyl zlý nebo tak něco, prostě jenom nechtěl, aby jsme tropili neplechu, jak už to někdy u dětí bývá. Dnes už chápu, že se nás snažil jenom vychovat ve slušné lidi.

Většina lidí ve Finsku - odkud jsem - neví, že můžete zesnulé do rakve obléci sami. A i kdyby to věděli, asi by to dělat nechtěli. Smrt je ve Finsku stále tabu. Nemluví se o ní. A už vůbec by nikoho ani nenapadlo ji fotit. Nevím, proč to tak je. Možná si nechceme připomínat naši smrtelnost.

Připravovat dědečka na jeho pohřeb byl krásný zážitek. Čas se skoro zastavil. Všechny mé vzpomínky na něj se najednou zesílili. Byly konkrétnější. V minulosti jsem ho několikrát fotografoval a vždy měl kolem sebe úžasnou energii. Tohle bylo naše poslední focení. I když tam už dědeček v jistém smyslu nebyl. Zbyla po něm pouze ulita. Fotil jsem ho jen pár minut a pak zavřel rakev. A bylo po všem. Bylo to taky naposled, co jsem dědečka viděl.

Z těch fotek na mě dědeček působí tak klidně a pohodlně. Pořád kolem sebe má tu svoji energii. Mám pocit, že k sobě teď jistým způsobem máme ještě blíž.

Tyto fotky jsou ze série To Bury a Father od Kimmo Metsäranta