Videoklip je mrtev, ať žije krátký film

Indie-folková dvojice Kieslowski vydala před dvěma lety desku Mezi lopatky. Po realizaci klipu ke skladbě Doteky natočil nyní režisér David Mencl společně s Agátou F. Mayerovou krátký hraný film k písni Normandie. O natáčení „klipu" jsem si povídal nejen s nimi, ale i s Davidem Pomahačem z dua Kieslowski.

Kieslowski - Normandie

VICE: Track Normandie je dlouhý zhruba šest minut. Klip má ale skoro desetiminutovou stopáž. Vyžíváš se v dlouhých prolozích. Má to nějaké limity?

David Mencl: Nevím, jestli to má nějaký limity, respektive mě limity moc nezajímají, a to nemyslím jakkoliv arogantně. Máme prology u každýho klipu, a beru to už jako takovou raritu. Mám rád, když to není jen klip, ale prostě krátkej hranej film. Konkrétně u Normandie s její stopáží by se příběh dal odvyprávět na její délku, ale řekli jsme si, že uděláme prolog bez hudby a že bude nejdelší ze všech prologů vzhledem k tomu, jakou stopáž má Normandie samotná a jak je hudebně pojata.

Já ty naše prology vnímám tak, že se diváci dělí na dvě strany. Jedna strana naše prology a jejich stopáže u klipů přijímá, má je ráda, a ta druhá je logicky hejtí. A právě prolog u Normandie je pro obě strany. Pro lidi, kteří mi říkají, že by snesli klidně prology delší, tak především pro ty hejtry, ať můžou hejtit ještě víc a přitom se nedostat ani k samotný skladbě.

Absolutní pocta dlouhým prologům

Prolog Normandie byl v jednom střihu ještě asi o minutu a půl delší. Ale nakonec jsme ho s Elšou střihli, protože bylo znát, že je nesmysl tam nechávat některý záběry a zbytečně to prodlužovat. Takže to není jen manýra, ať je to co nejdelší. Vždy se snažíme prolog od dalšího vyprávění - ale už na hudbu - minimálně formálně jinak snímat. Což na Normandii je znát jednoznačně. A taky třeba u Sudet od Kuchaře. Baví mě si užívat tu kameru z ruky v prologu a pak přejít do precizně komponovanejch záběrů v dalším vyprávění. Za což vždy vděčím svýmu milovanýmu kameramanovi Prokopu Součkovi.

Leitmotivem klipu je smrt, šlápnutí na mrtvého ptáčka na úplném začátku, pohřební hostina. Přiznám se, že text Normandie mi úplně smrt nekonotuje. Proč jste s tímhle absolutním motivem pracovali?

David Pomahač: Text Normandie je úplně banální. V první sloce je svatba, v druhý pohřeb. Jen obyčejnej život se vším všudy. David Mencl ovšem ale vždy vidí věci trochu jinak a já mám rád, když si v tom každej dokáže najít „svůj" příběh. Známe se s Davidem dost, a má naši důvěru. Víme, že když má volnost, udělá něco, s čím budeme s Marií spokojený.

David Mencl: My jsme s Agátou měli v jedný verzi námětu, že to bude svatba, která se promění v pohřeb. Ale to by bylo nějak moc popisný, a kdo zná naše klipy, tak to nejsou moc veselý příběhy. A ani se osobně nechystám náměty a scénáře měnit, aby to bylo veselý nebo legrace. Vlastně teď začínáme připravovat vetší film, kde to bude dost prdel, ale skončí to tak, že všichni hlavní protagonisti zemřou.

U Kittchenových Sudet byl stále rozebíraný had, ta krajta na stole. U Normandie zase všichni řeší délku klipu a smrt ptáčka v prologu, která je dost podpořena morbidním zvukem.

Prostě ptáček charakterizuje postavu muže, kterej je v roli, v jaký je.Mlha, co to míchal a má ve studiu několik Andělů a Lvů a jinejch cen za zvuk k celovečerním filmům, mi najednou zavolal, když jsme točili vrakáč, a řekl mi, ať nic neruchujem a netočíme, že si to udělá sám. Tak jestli uznal hlasitost při šlápnutí na ptáčka za správnou hlasitost, tak to je správná hlasitost. Tečka. Symbolů je tady snad víc, včetně svatokrádeže z kufru auta, ještě k tomu otitulkovaný v polštině.

Když to řeknu nadneseně, tak v klipu také pracujete s mafiánskými prvky. Mercedes je přeci jenom statusovým mafiánským autem.

David Mencl: Mafiánský prvky jsme chtěli od prvního nápadu do klipu zapracovat, a co se týká neherců, jak říkáš mafiánů, tak to je megapráce Agáty.

Agáto, kde se tedy vzal ten mafiánsky vyhlížející triumvirát?

Agáta F. Mayerová: Když jsme s Davidem definovali charakter tý společnosti, vyvstaly mi hned před očima tyhlety tři tváře, který mě provázej od dětství. Jarda Mayer je můj strejda, Pavel Novák a Richard Heger takoví moji kmotři. Takže velká rodina, jak už to v těchhle našich kruzích bejvá.

Davide, dost důležité je pro tebe prostředí, ve kterém točíš. Kde se vlastně natáčelo? Kde se nachází ten vrakáč a o jaký se jedná kostel?

David Mencl: Vrakoviště je v Berouně, nikoliv v Polsku, a v jakým kostele jsme točili, jsem si ani nemohl vzpomenout. Jo, když jsi mi volal, kterej je to kostel, tak jsem se musel zeptat Agáty, která mi řekla, že jsme to točili v Litoměřicích. Po čase, když jsi mi napsal tuhle otázku, tak jsem volal Davidovi (pozn. Pomahačovi), protože byli na natáčení i jeho rodiče a David mi řekl, že odtamtud vlastně pochází. Když jsem mu volal a ptal se ho, tak se smál a odpověděl, že Litoměřice. Takže se omlouvám, já prostě už nevím, byl to takovej fofr, že si město ani nepamatuju. Pardon. Ale na moji omluvu. My totiž byli s Krindou (produkce) a Agátou na obhlídkách asi šesti kostelů všude možně. A nakonec jsme přijeli někam do města, kde byl strašně velkej a moc krásnej kostel. Měli jsme tam fajn podmínky, tak jsme to vzali. My jsme chtěli nejdřív spíš nějakou malou kapličku, ale jak chtěl osud, byl nám přidělenej megavelkej kostel, a za to jsem ve výsledku moc rád. Funguje to líp než malinká kaplička.

A co prostředí ve tvých ostatních klipech?

Prostředí, ve kterým točíme, je duležitý pro mě v první řadě. Docela nám to vychází, že s Agátou vždy najdem skvělou lokaci, která se nám hodí, zažijem ji, to je fajn. Pokud to mám schrnout, tak klip na Doteky jsme točili v bytě, kde paní domácí zemřela před nějakým časem a před samotným natáčením. Byla tam dost zvláštní atmosféra. Tuto lokaci nám dohodila Marie Kieslowski, která tam teď bydlí se svým manželem Bohdanem Bláhovcem. Náměty a lokace pro Nauzea Orchestra vždy přistály od vás. To bylo taky moc inspirující a hezký. Ustí jsem si díky Nauzea Orchestra zamiloval. Bloky a Smeče pro Kieslowski jsme točili dvě noci s kameramanem Ondrou Hruškou. Prostě jsme běhali po noční Praze s herečkou Marií Ferencovou, která hrála ve filmu Cesta ven. Bylo to moc fajn a rád na to natáčení vzpomínám.

Točit v motorestu, kde vznikly Sudety od Kuchaře, byl můj sen asi od mejch patnácti let. Dokonalý, tam chci natočit absolventskej film na FAMU. To pro mě byla z těch všech lokací taková srdcovka a Kuchařův klip mám strašně rád. Je to takový agresivní a nasírací.

Kittchen - Sudety

Sudety si vždycky pustím, když zuřím, je to pro mě taková příjemná terapie. Klip Ghost of You na Deerhuntera vznikl na sídláku na periferce Prahy, a to pro mě znamenalo se utvrdit v tom, že panelák na periferce Prahy fakt nechceš. I když jsem vyrůstal v Hlubočkách u Bruntálu v paneláku a vzpomínám na ty časy vlastně rád. I když mě taťka vedl dost přísnou výchovou, tak jsem měl hezký dětství, za což děkuju.