Daniel Fino Galvan, usvědčený pedofil, který dostal milost od marockého krále. Policejní materiálDaniel Fino Galvan seděl za pedofilii, jenže minulý měsíc mu byl udělen pardon od Marockého krále. V zemi následně vypukla vlna bouřlivých protestů. Galvan ve vězení strávil pouhý rok a půl z původních 30 let, které dostal za znásilnění jedenácti dětí v severní Africe. Byl jedním ze 48 španělských vězňů, kteří po návštěvě krále Juana Carlose mohli marocká vězení opustit.
Reklama
Samozřejmě to rozhořčilo celou marockou veřejnost. Lidé protestovali v ulicích, avšak proti nim stály obušky marocké policie. Pár dní na to, co marocký král udělil milost Galvanovi, byl násilník zatčen znovu ve Španělsku, načež Maročané vyjádřili silný nesouhlas s královskou amnestií. Protesty nicméně jen poukázaly dlouhotrvající nedůvěru v marocké autority. Nikdo ze zvolených politických zástupců na sebe nechce vzít zodpovědnost za Galvanovo propuštění.Král tvrdí, že o Galvanových zločinech netušil. Kdyby to prý věděl, nikdy by ho nepropustil. Na jednu stranu by to mohl být silný argument na obranu krále Mohammeda, ale ve skutečnosti je to mnohem horší. Jak má totiž obyvatelstvo podporovat krále, který netečně propustí pedofila z vězení, aniž by se jakkoliv zajímal o to, co provedl? Obětním beránkem celého problému se stal velitel vězení. Ztratil práci, aniž by měl na Galvanovo propuštění nějaký vliv.Graffiti v Maroku, které tituluje krále Mohameda jako "komplice španělských vrahů." Foto viaGalvanův případ ale není ojedinělý. Asi o měsíc později policie zatkla jednoho Brita za zneužití šestileté holčičky v Tetouanu. Měsíc před Galvanem dostal 60letý Francouz dvanáct let ve vězení za sexuální zneužívání několika dětí v Casablance. Články, které se těmito případy zabývaly, líčily Maroko jako ráj pedofilů. Jako vysněnou, finančně dostupnou dovolenou v severozápadní Africe. Je to jediná destinace, kam Ryanair létá mimo Evropu. A Maroko má spoustu postižených dětí, čili je to ideální cíl.
Reklama
Země se v této oblasti nikam neposouvá už celá desetiletí. I přes poměrně striktní zákony proti homosexualitě, se Maroko stalo populární destinací pro gaye z vyšších vrstev společnosti. Homosexuální páry se setkávají právě v Maroku, právě tady si lidé nechávali přeoperovávat pohlaví, než západní Evropa začala být k homosexualitě tolerantnější. Plus tady máme hašiš v ulicích, ten je a vždycky bude tím nejvíc zažitým stereotypem o Maroku.S propuštěnými pedofily na svobodu proklouzlo také několik Maročanů, kteří letos v květnu protestovali v Casablance za zlepšení právní ochrany dětí. Vášnivé protesty proti Galvanovi tak pokračují.Demonstrace před marockou ambasádou v Bruselu poté, co byl Galvan omilostněn. Foto viaKdyž se soudce Galvana zeptal, proč si vybral právě Maroko, dostalo se mu odpovědi: „Protože je to tu levné. Lidé za peníze udělají cokoliv.“ Na tuhle hulvátskou odpověď samozřejmě spoustu lidí zareagovalo.Já jsem o tom mluvi s Bhati Patel, výkonnou ředitelkou organize ECPAT UK, která se zabývá právě ochranou dětí před sexuálním zneužíváním. Zajímalo mě, proč právě Marokomá takové problémy. „V Maroku je šílená chudoba a také velké rozdíly mezi chudými a bohatými. Vláda se nestará o ochranu dětí. V chudých oblastech si děti klidně koupíte a vůbec se to neřeší,“ řekla mi.Není to jen tak, čelit problému takového rázu. Jednou z překážek je, že nikdy nevíte, jak vlastně pedofilové vypadají. Bhati Patel mi vysvětlila: „Neexistují žádné směrnice k tomu, jak pedofil vypadá, může to být úplně kdokoliv – politik, cestovatel, prostě kdokoliv. Nelze je zařadit do žádné sociální skupiny." Narážka na politiky se vztahuje k případu francouzského ministra. Byl obviněn z orgií s nezletilými chlapci v Marrákeši.
Reklama
Najat Anwar, šéfka asociace Touche Pas à Mon Enfant na ochranu dětských práv.Další průšvih je, že neexistují žádné relevantní statistiky. Kontaktoval jsem Najat Anwar, předsedkyni asociace Touche Pas à Mon Enfant (nedotýkej se mého dítěte). „Neexistují žádné oficiální statistiky o pedo-turismu,“ vysvětlila mi. „Dříve jsme evidovali alespoň roční statistiky, které vycházely ze stížností, které naše asociace obdržela. Pozorování dětí také hrálo nezbytnou roli v našem průzkumu. Teď se ale musíme řídit právními předpisy a tudíž můžeme počítat jen případy nahlášených pedofilů. To je zlomek z celkového počtu případů."Asociace se také zúčastnila květnových protestů v Casablance. Zeptal jsem se proto Najat na její názor ohledně protestů, které vypukly po propuštění Galvana. „Pokud tím probudíme veřejnost, pak je to úspěšný protest,“ odvětila. „Ohavnosti, které se dějí našim dětem, musí skončit. Doufáme, že tahle mobilizace nebude jen planým výkřikem, ale že bude mít i trvalý efekt.“Ať už je kvůli blízkosti Maroka k Evropě, levné dopravě, chudobě na venkově nebo kvůli čemukoliv dalšímu, nic se nemění na tom, že úřady před celým problémem zavírají oči. A děti z chudých poměrů za to pykají. Asociace Touche Pas à Mon Enfant, složená převážně z rodičů, proto přebírá záležitost do vlastních rukou a snaží se problém řešit. Musí ale ještě ujít dlouhou cestu, než se jim podaří něco udělat s chudobou a s korupcí.
