Reklama
Je to sice taková trochu sázka na jistotu - od jeho poslední nahrávky Wonder Years se na jeho rukopisu, zvuku a výrazu nezměnil ani prd - ale naštěstí z Elegy člověk nemá pocit, že by se M A Y E N nějak překotně vykrádal, nebo se točil dokola pronásledovanej tvůrčí krizí.Tenhle fakt nejvíc podtrhává skleněnej a utaženej zvuk celý nahrávky, která díky takto pojaté produkci vlastně nemá žádný prostor k tomu dýchat, což vidím jako její největší minus, protože skladby jako Garden by s živějším zvukem v zádech mohly s přehledem vyrážet zuby, místo toho, aby zněly jak naleštěnej soundrack z melancholický cukrárny.Vydrova síla, jakožto písničkáře, se totiž překvapivě skrývá právě v naprosto banálních strukturách songů, který sázejí především na silný refrény a schopnosti dát tak vyniknout jeho textům - páteři jeho písniček (který ale stejně nikdo neposloucháte, žejo, takže co naplat). Jen je holt škoda, že právě a hlavně díky zvolenému modernímu "bezchybnému" zvuku působí Elegy chvílema sice velmi světově, ale celkem dost zaměnitelně.Takže ještě jednou: M A Y E N, Elegy, Release Party, Basement Bar, Sobota, 23.5.2015P.S. Máte-li k mýmu über-fundovanýmu názoru nějaký výtky, můžete mi je sdělit tam. Poznáte mě podle toho, že vypadám jako já a v ruce budu mít Club Mate, protože kola mi poslední dobou hrozně lepí hubu a nemůžu tak pohodlně rozdávat moudra na všechny strany.