FYI.

This story is over 5 years old.

hudba

Žalozpěv ze sklepa

Na světě jsou čtyři druhy kapel: ty, ve kterejch chcete hrát; ty, se kterejma chcete spát; ty, kterým přejete, aby na ně spadla kovadlina; jo, a ty ostatní (kterých je sice nejvíc, ale v podstatě neexistujou). M A Y E N se ale ne a ne rozhodnout, kam...

M A Y E N

Na světě jsou čtyři druhy kapel: ty, ve kterejch chcete hrát; ty, se kterejma chcete spát; ty, kterým přejete, aby na ně spadla kovadlina; jo, a ty ostatní (kterých je sice nejvíc, ale v podstatě neexistujou).

Lukáš Vydra aka M A Y E N je pro mě od první chvíle, co jsem ho viděl ještě jako člena Deaths, písničkář druhu naprosto vybočujícího. Nechci ho ani šukat, ani s ním hrát, ani mu nepřeju nic zlýho… Vždycky když ho vidím na pódiu, chci ho prostě jenom jít obejmout a říct mu, že to bude všechno dobrý. Největší oxymoron celý týhle situace je, že Lukáš je boxer. Citlivej boxer. Marketingová bomba jak hovado. A to pro absolutně cokoliv (viz. Rocky).

Reklama

Jeho nový album Elegy, který křtí tuhle sobotu v pražským Basement Baru i se svojí kapelou, naštěstí není tak rozpačitý, jako jeho, ehm, pódiová show, nebo jak se tý věci nadává.

Je to sice taková trochu sázka na jistotu - od jeho poslední nahrávky Wonder Years se na jeho rukopisu, zvuku a výrazu nezměnil ani prd - ale naštěstí z Elegy člověk nemá pocit, že by se M A Y E N nějak překotně vykrádal, nebo se točil dokola pronásledovanej tvůrčí krizí.

Tenhle fakt nejvíc podtrhává skleněnej a utaženej zvuk celý nahrávky, která díky takto pojaté produkci vlastně nemá žádný prostor k tomu dýchat, což vidím jako její největší minus, protože skladby jako Garden by s živějším zvukem v zádech mohly s přehledem vyrážet zuby, místo toho, aby zněly jak naleštěnej soundrack z melancholický cukrárny.

Vydrova síla, jakožto písničkáře, se totiž překvapivě skrývá právě v naprosto banálních strukturách songů, který sázejí především na silný refrény a schopnosti dát tak vyniknout jeho textům - páteři jeho písniček (který ale stejně nikdo neposloucháte, žejo, takže co naplat). Jen je holt škoda, že právě a hlavně díky zvolenému modernímu "bezchybnému" zvuku působí Elegy chvílema sice velmi světově, ale celkem dost zaměnitelně.

Takže ještě jednou: M A Y E N, Elegy, Release Party, Basement Bar, Sobota, 23.5.2015

P.S. Máte-li k mýmu über-fundovanýmu názoru nějaký výtky, můžete mi je sdělit tam. Poznáte mě podle toho, že vypadám jako já a v ruce budu mít Club Mate, protože kola mi poslední dobou hrozně lepí hubu a nemůžu tak pohodlně rozdávat moudra na všechny strany.