Jak Lemmy z Motörhead ztratil vědomí po třech po sobě jdoucích kuřbách

Šedesátník v německém tanku brázdí pole a poklidně při tom mává a kouří cigaretu. Je to Lemmy Kilmister, vůdce kapely Motörhead. Roztomilý blázen, vedle kterého vypadá Julio Iglesias jako ministrant a Keith Richards z Rolling Stones jako olympijský atlet. Jeho sbírka nacistické výzbroje, práce pro Hendrixe jako bedňák, vykoputí z Hawkwindu, událost kdy do sebe jednou nasypal celý sáček sedativ a amfetaminů, aby nebyly zabaveny, načež byl prohlášen za mrtvého…Všechny tyto a mnohé další excesy se objevují – s notnou dávkou anglického humoru – v jeho autobiografii. Tento rozhovor je veden s editorem překladu knížky do španělštiny Oscarem Parlmerem.

VICE: Kdy sis poprvé přečetl Lemmyho autobiografii?

O. Parlmer: První vydání je z roku 2003 a četl jsem ji, myslím, hned poté, co vyšla kapesní verze v Anglii. Byl a to jedna z prvních věcí, který jsem chtěl překládat do španělštiny. Jenomže to nejdřív nešlo. Několikrát jsme zkoušeli získat práva, ale nikdy jsme se nedohodli. Minulý rok jsme to zkusili znovu, a nejspíš do třetice všeho dobrého.

Co dohodě zprvu bránilo?

Neměli o nás zájem, možná proto, že jsme nevydali dost knížek, abychom vypadali důvěryhodně - nebo něco takového. Podruhé nám manažerka řekla, že kdyby to bylo na ní, šla by do toho, jenže Lemmymu se nabídka nelíbila. Souviselo to s premiérou Lemmyho dokumentu, takže možná si myslel, že film přidá knížce hodnotu, nebo že jsme jen oportunisti – kdo ví.

Tak ještě, že jste se nevzdali!

Chtěli víc peněz, než jsme mohli nabídnout, ale o tři roky později jsme to zkusili s úplně stejnou nabídkou a oni souhlasili! Asi nám pomohla neústupnost, protože náš rejstřík se rozrostl a nikdo jiný neprojevil zájem. Obecně tady vydavatele hard rock a metal nezajímají. Perly jako The Dirt nebo Lords of Chaos obvykle čekají dekádu na překlad.

Ilustrace Iana Jepsona ke knížce perfektně pasují.

Mám po krk všech těch biografií se stejnou formou fotky, kdy autor zírá do objektivu. Ian je perfektní ilustrátor z JAR, zabývající se plakáty na rockové show a dovede výborně vyjádřit umělcovu osobnost jediným obrázkem. Zkusil jsem jenom naťuknout tohle téma a ono se ukázalo, že je velikej fanda Motörhead a hned souhlasil na spolupráci.

I ty jsi fanoušek Motörhead?

Poprvé jsem je slyšel na kazetě, kterou mi dal kámoš. Na jedné straně bylo Ace of Spades a na druhé Ride the Lightning od Metallicy. Od té doby je nárazově sleduju a mám hodně jejich desek, ale nejsem hardcore fanoušek. Dlouho jsem je neposlouchal, ale získali si mě znovu, když vyšelo The World is Yours. Tahle nahrávka mě znovu přinutila pokusit se vydat tu knihu.

Knížka je plná historek, jako když Lemmy upadl do bezvědomí po třech kuřbách za sebou.

To se stalo v den, kdy znovu vydali Bomber. Lemmy upadl do bezvědomí v backstagi hned po tom, co odehráli koncert, a musel být kříšen kvůli přídavku. Podle jeho vzpomínek si nepamatuje, jaký byl k tomu stavu důvod. Novinářům ale řekl, že to je kvůli těm třem blowjobům.

Nebo ta legenda o Lemmyho krvi, která je tak intoxikovaná, že nemůže být dárcem.

Myslím, že žádná z těch mýtických historek není vynechána: to, že strávil celou sezonu jako bedňák pro Hendrixe, vykopnutí z kapely Hawkwind, předávkování se sedativy a amfetaminy, aby je poldové nezabavili, což vedlo ke komatickýmu stavu, kdy byl prohlášen za mrtvého… Všechen ten masakr, kterej se dá od knížky očekávat, tam je. Je to psaný s anglickým humorem a důrazem na vyvracení mýtů. Lemmy si uvědomuje, že výzvy spojené s Motörhead jsou součástí jeho charakteru. Přesně ví, že rock vyžaduje určitý pozérství, že je to hra. Doslova říká: „Co kurva děláš v týhle branži, když nejseš částečně pozér?"

Povedlo se mu zůstat věrný tomu Rock 'n' Rollovýmu klišé, aniž se to zvrhlo ve frašku.

Přesně tak. Klíčem je být si vědom svýho vlastního charakteru a vypořádat se s tím pomocí humoru, zkrátka nebrat to tak vážně. Vidím Motörhead jako takový dělníky rocku. Lemmy řekl o fiasku Iron Fist a Another Perfect Day, že z dlouhodobýho hlediska se vyplatily. Kdyby totiž byly úspěšný tak jako Ace of Spades a No Sleep Til Hammersmith, kapela by to nevydržela.

Stali by se z nich pitomci, jak se to rockovým hvězdám stává.

Jo, posrali by to. Mají jen průměrné prodeje desek, proto jsou pořád na koncertní šňůře. Lemmy v knížce přiznává, že si účtuje vyšší poplatky za čtyři písničky, který napsal pro Ozzyho, než za všechny skladby Motörhead. Nemá milionářskej životní styl. Žije relativně skromně a jeho jedinou třináctou komnatou byly automaty. Nebydlí ve vile a nesbírá umění jako ostatní rockový hvězdy. Nevyhořel duševně i proto, že je to dříč a je pořád v kontaktu s fanoušky.

Možná že není sběratelem umění, ale válečný a nacistický artefakty sbírá.

Zvláštní je, že připisuje tuhle vášeň svýmu věku. Narodil se v roce 1945 a prý si vybavuje, jak obvyklé bylo sbírat nacistický trofeje pro lidi, kteří se zúčastnili války.

Až do nedávna měl velmi dobrý zdraví, naproti tomu, co bys čekal u člověka s jeho životním stylem. Až teď se začíná tak nějak svrašťovat.

Už vypadá na to všechno, čím si prošel. Pozapomínáme na to, že je mu 69 let. Když začínal Motörhead, už za sebou měl určitou kariéru. Někteří moji známí mi říkají, že Lemmy začíná vypadat křehce, což odpovídá jeho věku a životnímu stylu. Po všech těch letech, kdy vypadal spíš jako býk, to působí překvapivěji.

Lemmyho i s Motörhead potkáte 4.7. v Plzni na Rock for People Europe!