Na český "hudební scéně" se zase dějou vjecy

Jelikož mi bude brzo třicet, nejsem už tak zapálenej kritik, krerej má neukojitelnou potřebu rejt do (nejen) místních výmluv za kapely za sebemenší prohřešky proti mému vytříbenému a směrodatnému vkusu, jako za starejch dobrejch časů, ale tohle už je prostě moc.

Narazil jsem totiž na dvě celkem nový a, ehm, čerstvý kapely, který naprosto geniálním způsobem zaplňujou pomyslnou díru na trhu český kytarový scény (Měl jsem tendenci sem ještě vervat nějakou palčivou poznámku o tom, že když si zašpuntujete prdel, tak je z toho pak vždykcy sakra velkej průser, ale nakonec jsem to v sobě udržel…).

Devadesátky jsou přece zpátky v módě, to víme všichni. Tak proč se toho sakra nechytnout, a zatímco si všichni ostatní furt snažej hrát na nějakou tu rádoby světovost, nenaservírovat nic netušícím náctiletým pořádnou porci - jste na to připravený? - Wanastowek.

Bez bázně a hany.

Jo. Já to taky rozdejchávám. Jenže co fakt nerozdejchávám je, že to prostě nezávisle na sobě děláte ve dvou kapelách. A to vim, že se sakra znáte, kluci. To jste spolu nemohli jít, sakrapráce, na pivo nebo si aspoň zavolat?

"Čus, hele, jak to jde?"
"Ále, zakládáme si teď novou kapelu, a tak."
"Fakt, no to je náhoda, my taky!"
"Jo? A co to bude?"
"Hele, nic světobornýho, jdem prostě brutálně vykrást Wanastowky, víšco. Kodym už je starej a Mandrage ten jejich temnější image moc nevychází, tak se na tom jdem svézt, aby měli holčičky u čeho vlhnout."
"No to je náhoda, tyvole! My právě taky zrovna vykrádáme Wanastowky z úplně stejnejch důvodů!"

Když nad tím teď tak přemejšlim, tak že vy jste si kluci volali? A že on ten telefonát potom pokračoval takhle:

"Fakt? No tak to je boží, kámo. Tak nepojedem spolu rovnou nějakou šňůru?"
"Si piš, brácho."

A víte, co je na tom nejhorší? Já vlastně ani Wanastowi Vjecy nemám rád. Jenže tohle mě prostě nebetyčně sere. Možná nakonec ani ne tolik kvůli tomu, jak je to celý tak nějak krutě směšný, ale hlavně kvůli tomu, jak moc tahle vaše nová produkce křičí, že jste - v tom lepším případě: totálně neschopný se smířit s tím, že už vůbec nemáte co říct, a s jakou vervou jste schopný to hulákat do světa - v tom horším případě: absolutně smířený s tím, že už nemáte co říct, a tohle je prostě jenom úžasnej pokus o geniální marketingovej tah, kterým "ovládnete" několik pochcanejch stanů během letošní festivalový sezóny a pak už po vás ani pes neštěkne.

Teda za předpokladu, že po vás v tuhle chvíli ještě nějakej pes (kromě mě) štěká.

Sorry, muselo to ven.