Rozporuplná Barbora Poláková

Českej rádoby Wierd Al Yankovic v sukních včera přispěl do tuzemského mainstreamu dalším ironickým majstrštykem. Nafrněná především, doufám, herečky Barbory Polákové ovšem trpí celkem zamyšlení-hodným rozporem formy a obsahu.

Tedy, pokud se nemýlím, tohle má bejt sranda, žejo? Říkankovej sebe-shazující text, kterej skoro zní jako diss na poslední (nebo první?) singl Agáty Prachařové s roztomilým a prvoplánově virálním a brzy potenciálně zlidovělým "Prsimtě" se dá - pokud je vytržen z kontextu celé písně - vnímat i celkem pozitivně, jenže právě v konfrontaci s finální formou díla Polákové se stává jaksi problémovým.

Co si budeme povídat, "světová" produkce celého tracku, která mu dává punc popové serióznosti a jakýsi hitový potenciál, jakoby všechnu srandu mávnutím kouzelného proutku odsouvá na vedlejší kolej. Díblikovskej text podanej přednesem divy prostě najednou nefunguje a nutí posluchače brát celou věc vážně, načež pak obstojně složená hudba (na českej pop), ač napsaná podle ověřeného hitového mustru, celé věci také nijak nepomáhá.

Posluchač je tak konfrontován, místo s hravým a vtipným sebe-ironickým šprýmem komičky, s nehorázně otravným a neposlouchatelným kolovratem aktuálně znějících hoven podpořeným klipem ve stylu Bitch, I'm Madonna, aneb: "Koukejte, kolik lidí, který jsou relevantnější než já, mi tady dělá děvku."

Třešničkou na dortu pak budiž Polákové agresivně přestřelený zpěv. Představuju si to nějak takhle…

Producent: "Báro, jako dobrý, jo, ale prosimtě, nemohla bys to zazpívat víc jako úplná píča? Tohle se pořád dá totiž poslouchat. Musíš se do toho víc položit, hlavně do těch nosovek, takhle to jenom zní celkem jakože fajn odzpívaný a tak nějak až moc poslouchatelný…"

Barbora Poláková: "Jasně, máš úplnou pravdu, jako kráva už jsem přece zpívala…"

V neposlední řadě je ještě nutné zmínit, že mi trvalo tři poslechy (Jo, fakt, dokázal jsem to vydržet třikrát po sobě…), než mi došlo, co že mi to ta Nafrněná tak vehementně v hlavě evokuje. Ale přišel jsem na to. A nic hezkýho to zrovna není…

Nejděsivější na tom všem ale je, že v porovnání s Polákovou vlastně ty podělaný maloměšťácký hitmejkři z předloňskejch pivních festivalů najednou působí jako balzám na duši. A to se fakt nepíše hezky…