Skateovou scénu v Nepálu nezastaví ani zemětřesení

Skateboarding je univerzálním jazykem. Jednoduchej kus dřeva přidělanej ke čtyřem kolečkům dokáže prostupovat různými druhy sociálních i kulturních bariér.

Vyrostl jsem v Plumstead a Woolwich v jihovýchodním Londýně, což je domov jedné z největších nepálských komunit v Británii. Jeden z mých nejbližších přátel, ilustrátor Gaurab Thakali, je její součástí. Narodil se v Nepálu a žil tam prvních deset let svého života. Potkal jsem ho při skateboardingu a skatovali a pracovali jsme společně roky.

V roce 2015 jsme se rozhodli cestovat do Nepálu taky společně a udělat něco přímo o skateboardingu, ale i o našem každodenním životě a přestavbě po následcích katastrofického zemětřesení, které zemi postihlo. On byl insider, já byl outsider.

V Nepálu je jeden jediný skate park, DIY park v Pokhaře. Je malý, ale představuje vzkvétající scénu odhodlaných jedinců. Skateboarding byl pro mě prostředkem komunikace, který mi umožnil se do komunity ponořit a poznat ji na důvěrné úrovni.

Park v Pokhaře byl postavený a kompletně sponzorovaný mužem jménem Ram. Ram obětoval celé své bytí skateboardingu, protože věřil celých svým srdcem, že to bude představovat pozitivní způsob vyjádření se pro děti/mládež Nepálu. Strávil roky snahou přesvědčit vládu k zafinancování skate parku, ale bezvýsledně.

Skateboardeři jsou tu od malých dětí, co sotva vkročili na okolený vynález absolutně beze strachu, pokoušejících se skočit na to bez bot, poté co skate viděli vůbec poprvý. Někteří z nich sledují americký skatery na internetu a zažívají přitom ohromující pocit nadšení. To mi připomnělo, jak jsem se cítil, když jsem se k tomu před deseti lety dostal já.

Pozůstatky zemětřesení jsou tam všude evidentní-přesto ne tolik destrukce, jako nás spíš obklopovala všudypřítomná přestavba. Z toho, co jsem slyšel, přístup mnohých se změnil, když viděli tu tragédii způsobenou přírodní katastrofou. Lidi začali žít více momentem, přítomností, utrácejí bezstarostněji. Skateboardeři v Pokhaře už tak žili předtím. Jsou maldí a jejich zorné pole je zúžené pouze na skateboarding, ale v rámci komunity panují pozitivní vyhlídky a nebojácnost, což jsem si jistý, že existovalo už před zemětřesením. Stejně jako děcka v Anglii, jejich hlavní starostí je přežít den ve škole, aby mohli jít skejtovat nebo vykonat jinou práci, aby mohli v klidu přežít a dovolit si skatovat. Je to jejich život.

Náš život je zase VICE, kterej se 2. dubna přesouvá na nový stránky, tak je nezapomeňte "olajkovat"…

Víc z Tomovy tvorby najdete na_ jeho webových stránkách _a podívejte se určitě taky na Tomův and Gaurabův kompletní projekt o nepálských skateboarderech.