O vampýrech, hudbě a samotě s Anou Lily Amirpour

Sama nocí tmou rozhodně není žádný další laciný romantický film s vampýry v hlavních rolích. Je natočený černobíle a mnohem víc si bere ze spaghetti westernů a filmů noir než z oblíbené teenage literatury. Režisérka Ana Lily Amirpour v něm sleduje bezejmennou holku, které tráví večery ve svém bytě, kde tancuje na osmdesátkovou new wave hudbu, nebo venku krade skateboardy a pouští se do dalších neřestí, co ve svém městě může najít.

A jelikož film je od čtvrtka 8. ledna i v českých kinech, tak vám tady přinášíme rozhovor s holkou, co ho natočila, a která je všude možně označovaná jako nejhustší režisérkou současnosti. Taky vám spolu s tím servírujeme jednu exkluzivní ukázku z filmu.

VICE: Kde jsi vlastně vyrůstala?
Jsem Íranka, ale narodila jsem se ve Velké Británii a větší část svého života jsem prožila v USA. Takže se spíš cítím být Američankou. Náctiletý život jsem prožila v Bakesfieldu v Kalifornii. Je to celkem zvláštní městečko. Hodně mi připomíná město z filmu Footloose.

Není to to město, kde jste natáčeli Sama nocí tmou?
Natáčeli jsme ve městě Taft, které je 70 km od Bakersfield. Taft znám díky tomu, že náš středoškolský fotbalový tým hrál proti všem malým městům v poušti. Kolem tohoto města je stovky, možná tisíce ropných polí a rafinérií. Je to úžasné surrealistické místo. Jsem jím uplně posedlá.

Nepřipomíná ti trochu Írán?
Ano, v jistém smyslu. Ale ve skutečnosti jsem nechtěla popsat reálné místo. Opravdu jsem přemýšlela jen o tom, jak správně ztvárnit to, co mám v hlavě. Takže bez ohledu na to lidské melodrama bylo pro mne důležité to průmyslové prostředí. Ráda předělávám a natáčim věci o tom, jací jsme. Když vidím lidi s jejich kapustovým salátem a organickými smoothies, tak mám pocit, že tu je mezi náma něco nepřirozeného. Cítím se mnohem přirozenější v Las Vegas. Tam vidíš pravdu o lidské přirozenosti. Jsme podivná a vtipná stvoření.

Můžeš nám popsat, jaký máš vztah k filmu v hudbě? V Sama nocí tmou je to dost výrazný prvek.
Já osobně věřím v sílu hudby. Máte plnou místnost lidí. Různě starý, různé rasy, náboženství, sexuální orientace a všem hudba přináší podobné pocity. Život je zvláštní abstrakce popisující momentální okamžik ve vaší hlavě. Podobně jako hudba. Zvlášť ve filmu, ve kterém se snažíte něco sdělit. A právě hudba to dokáže lépe, než by mohla stovka dialogů.

Jak důležité byly ostatní detaily? Například kostýmy a lokace?
Jak postavy vypadají a co mají na sobě je velmi důležité pro celkový obraz filmu. Obzvlášť u tohoto filmu. Je to ta část filmu, která z lidí utváří ikony. Všechno do sebe zapadá. Ani byste nevěřili, jak toto město poznamenala přítomnost Elvise Presleyho a rokenrolová horečka. Ale když se začnete oblékat podobným způsobem, tak pochopíte, kolik věcí tu dokázal ovlivnit Elvis, Riff Raff nebo Brigitte Bardot.

Osamělost je důležitou součástí filmů o upírech. Jak ses vyrovnala s tímto tématem?
Vlastně jsem si sama dříve prožila velkou samotu a je velkou součástí mé mysli. Samota sama o sobě má spíše negativní konotace. Je velmi odsuzována. Především v dnešní době, kdy máme telefony a sociální sítě, takže nemáme kam uniknout ani sami před sebou. Samozřejmě všichni toužíme po intimitě a po lásce. Jenže ve skutečném životě jsme nuceni ve skutečné komunikaci provádět pouze robotické věci. Například si objednávat kafe, aniž bychom si uvědomovili svět kolem sebe. A právě tohle prázdný hovno mě straší více než samota.

Takže bych radši zůstala sama se sebou a s věcmi, kterým chci věnovat pozornost, než abych neustále unikala do povrchního světa. Chci se zabývat jenom tím, s kým mezi mnou přeskočí nějaká jiskra a mě najednou pohltí pocit, že ho znám už tisíc let. Nevím čím to je. Jestli to jsou hormony, příroda nebo něco jiného. Pro mě je upír extrém. Mnohonásobně zesílená samota. Ale proč by to mělo být negativum?

Na čem ještě teď pracuješ?
Pracuji na dalším mém filmu. Jmenuje se Bad Batch. Je to kanibalsko-psychadelická westernová love story. Když pracuji na filmu, tak jsem ve svém živlu. Je to činnost u které vim, že jsem sama sebou.

Sama nocí tmou se promítá v českých kinech od 8.1.2015. Více informací a přehled jednotlivých projekcí najdete zde a exkluzivní obsah na našem sloupku na VICE.