Obchody, ve kterých se zastavil čas

Když se řekne Argentina, většina lidí si představí Buenos Aires—jejich sofistikované hlavní město. Argentinský fotograf Guillermo Srodek-Hart ale na svých cestách po rodné zemi uzřel daleko větší kouzlo v jejích rurálních oblastech. Místní pošty, kanceláře, dílny, pekařství a bary totiž zároveň jako by substituovaly muzea. Mnoho z nich se v rodinách dědí z generace na generaci a udržují si tak svou specifickou historii.

Ve své fotosérii se Guillermo pokusil zachytit minulost, která propadá mezi prsty mladších generací, které nechávají tradici v prachu za sebou a stěhují se do velkých měst.

VICE: Co tě vlastně na venkov přivedlo?

Guillermo Srode-Khart: K venkovu mám kladný vztah už od útlého mládí. Můj dědeček obchodoval napříč Argentinou s vlnou, ale já to nebral vážně dokud mi nebylo kolem dvaceti, kdy už jsem ale žil v USA. Došlo mi, že mě moje rodná země fakt zajímá a chci ji pořádně prozkoumat. Tyhle místa začala pomalu ale jistě symbolizovat moji identitu.

Hodně z těch míst má vic než jediný praktický účel—jsou to zároveň pošty, obchody, shromaždiště—ale jaký mají význam pro kulturu, které slouží?

Jsou to hodně komplexní místa. Majitel obchodu Cuatro Esquinas (Čtyři rohy) mi vysvětlil, že zná nejen jména, ale i problémy všech svých zákazníků, a že se o všechny míní postarat. Pro lidi tady je taky hodně důležitý, aby se socializovali—tahle městečka jsou totiž skoro absolutně izolovaná. Lidé obchody často navštěvují, aby si mohli s někým popovídat. O čemkoliv. .

Cuatro Esquinas se taky zároveň považuje za muzeum. S ohledem na jeho dlouhou historii sem začali zákazníci nosit různé věci, třeba vycpanou kančí hlavu či podobné artefakty, aby zde molhy být vystaveny. Je to muzeum, které vytvořili sami místní obyvatelé.

Jak jsi říkal, jedná se často o dost izolovaná místa. Jak tedy místní přistupovali po tvém příjezdu do města k tobě?

Obvykle byli velmi vlídní, protože se jim nestává často, aby se objevil někdo cizí, kdo se zajímá o jejich obchody. Nemají poslední dobou zrovna dvakrát nejlepší tržby. To, že nějakej "gringo" přijel z města, aby se jich zeptal na jejich životy a jejich práci, pro ně byla velká pocta.

Takže obchodům se zrovna nejlíp nedaří?

Oni se snaží, co jim síly stačí, aby se udrželi nad vodou, ale je to těžké. Obvykle, když zemře majitel, tak mladší generace nechtějí v jeho práci pokračovat. Pro starší generaci je hodně těžké se smířit s tím, že jejich ratolesti chtějí od života něco úplně jiného.

Jsou na své řemeslo hrdí?

Samozřejmě. Jejich celé životy se odrážejí právě v jejich řemesle.

Jaký měl tenhle projekt dopad na tebe?

Přestěhoval jsem se kvůli téhle práci do malého městečka. Miluju venkov. Vždy se mi po něm stýská a rád se na něj vracím. Měl jsem v pronájmu dům v Buenos Aires, kterého jsem se vzdal, abych si mohl pronajmout domek v městečku šest hodin cesty od Buenos Aires. Měl jsem pocit, že se celému tomuhle světu musím co nejvíc přiblížit, když mě vlastně tolik vychoval.

Rozhovor: Laura Rodriguez Castro