Palestina má svůj první skatepark

SkatePal tým v Palestině

Aram Sabbah skejtuje o berlích od té doby, co mu izraelské obranné jednotky ustřelily kus nohy. Ve skutečnosti je to docela dobrý způsob jak se naučit nové triky. Zatímco se skate pod jeho nohama protáčí, Aram opřený o své berle může vydržet ve vzduchu, jak dlouho chce. Jedinou nevýhodou je kurevsky velká díra, kterou má tento šestnáctiletý Palestinec v noze. Je to jeho nepříjemný suvenýr z jednoho bouřlivého dne na západním břehu Jordánu.

„Není nic, co bych k tomu dodal,“ říká Aram. „Házel jsem kameny. Došly mi, tak jsem se ohnul, abych posbíral nějaké další, a najednou BUM… necítím nohu.“

Stalo se to letos v červenci, kdy se Aram připojil k tisícům demonstrantů na západním břehu Jordánu protestujícím proti izraelské agresi v pásmu Gazy. Izraelské jednotky se střetly s demonstranty na kontrolním stanovišti Qalandia, kde bylo zraněno více než 200 demonstrantů, a dva z nich dokonce přišli o život. Jednomu bylo 17 let. Aram měl aspoň to štěstí, že si při konfliktu nezlomil žádné kosti. Nicméně kvůli zranění bude chodit o berlích nejméně ještě měsíc – nebo přinejmenším do té doby, dokud to snese.

Do té doby ale bude jedním z mála palestinských skejťáků, který učí dalších děti ve zbrusu novém betonovém skateparku v Zababdehu, jak se správně chovat na prkně.

Ačkoliv se v Palestině už dříve sem tam objevila nějaká ta minirampa nebo funbox postavený zahraničními nadšenci, plácek v Zababdehu o 300 metrech čtverečních je první opravdový skatepark na západním břehu Jordánu. Postavila a financovala ho dobrovolnická nezisková organizace SkatePal, kterou založil arabský absolvent Edinburské univerzity Charlie Davis v roce 2012. Slavnostní otevření proběhlo teprve nedávno a správu skateparku bude mít na starosti malá avšak rozrůstající se komunita palestinských skejtrů, mezi které patří i Arham.

Charlie Davis [v čepici] s Mickem, dobrovolníkem organizace SkatePal, a dvěma dalšími palestinskými chlapci.

Sedmadvacetiletý Charlie navštěvuje Palestinu pravidelně od roku 2006. Pokaždé si s sebou bere svou desku, aby zde mohl skejtovat na hrstce místních streetových spotů. Postavit skatepark na levém břehu Jordánu však plánoval již několik let. Inspirací mu byly obdobné projekty z Afghánistánu a Indie. V roce 2012, během jeho učitelského angažmá na americké škole v Tunisku, se definitivně rozhodl tento projekt uskutečnit. A dneska už ho má dokončený.

„Moje kamarádka se mě zeptala, co mám v plánu po učení v Tunisku. Odpověděl jsem jí, že mám nápad na skejtový projekt v Palestině, ale že by to znamenalo moře práce a ani nevím, zdali by to bylo vůbec možné. Ona mi na to řekla, že bych to měl udělat a proč na tom vlastně ještě nemakám.“

Charlie proto dal výpověď a odstěhoval se zpět do Skotska, kde založil webovou stránku SkatePal za účelem získání potřebných finančních prostředků. Během pár měsíců měl za sebou několik dobrovolníků a na jaře 2013 byly připraveny první rampy. Ovšem nějakou chvíli trvalo, než se skateboarding v Palestině uchytil.

„Pamatuji si, že když jsem si tam poprvé přivezl svůj skateboard, místní děti byly u vytržení, protože skate na vlastní oči ještě neviděly. Není tam moc míst, kde děti mohou trávit svůj volný čas. Když se procházíte tamní vesnicí nebo městem, narazíte na jedno betonové hřiště, na fotbal u školy a maximálně jeden nebo dva koše na basket. Hodně dětí se proto poflakuje po ulicích nebo pracují v obchodech u svých rodičů.“

Ve skutečnosti se většina z nich fláká na ulici, kouří vodní dýmky, posedává někde na obrubníku a kecá u toho – je to ostatně součástí jejich kultury. „Mým záměrem bylo představit jim sport, který je dokáže motivovat a přiměje je na něco se soustředit,“ říká Charlie.

Minirampa v Ramalláhu

První pokus o skatepark – bylo to několik dřevěných ramp v Ramalláhu – se uskutečnil na půdě tamního komunitního centra, ale poté, co se Charlie vrátil do Palestiny, zjistil, že byl zničen. Betonový park v Zababdehu je výsledkem několikaměsíčního plánování a stavby. Charlie už s tím měl nějaké zkušenosti, dříve totiž s dobrovolníky postavil i pětimetrovou mini rampu v Ramalláhu.

V současnosti na projektu SkatePal spolupracuje dvanáct dobrovolníků z Velké Británie a Irska. Převážně se jedná o studenty inženýrských oborů. Ke dnešnímu dni se jim podařilo získat přes 10 000 liber a plánují další, v pořadí už třetí skatepark v malé vesnici Nabi se šesti sty obyvateli uprostřed západního břehu Jordánu.

SkatePal dobrovolník Huw Ó Droma dokončuje práce na betonovém skateparku v Zababdehu

Vzhledem k tomu, že vesnice Nabi Saleh se nachází zhruba 150 metrů od izraelské vojenské základny, stal se z ní ústřední bod bojů proti okupaci. Každý pátek od prosince 2009 pořádají obyvatelé Nabi Saleh protest proti konfiskaci půdy a pokaždé se při tom setkávají se slzným plynem, gumovými projektily a někdy dokonce ostrou municí.

Několik stovek lidí bylo zraněno a více než 100 obyvatel vesnice bylo zadrženo od chvíle, kdy protesty a demonstrace začaly. Většina zadržených jsou náctiletí, kteří jsou drženi ve vazbě po několik dní, týdnu nebo měsíců – v některých případech i déle.

„Během protestů děti házejí kameny,“ vysvětluje Charlie. „Vojáci ví, kdo je kdo, protože chodí dům od domu a fotí si všechny obyvatele. Takže když někdo z nich hází v protestech kameny, přijdou k nim domů, pozatýkají i osmi a devítileté děti a drží je několik dní, měsíců nebo let – to záleží.“

Tato zadržení jsou vskutku nahodilá, protože očividně skoro každé druhé dítě hází kameny na izraelské vojáky. Oni jenom pak čas od času přijdou a někoho náhodně zatknou. Na Nabi Saleh je ale zajímavé to, že jde o vesnici s největším procentem zatčených mladistvých na celém západním břehu Jordánu.

Skateboarding nemá být žádnou náhradou jejich aktivismu, ale je to rozptýlení od protestů v Nabi Saleh. Charlie chce proto postavit místo, kde by mladí lidé mohli trávit čas a užít si trochu zábavy. Je přesvědčený o tom, že politiku musí nechat stranou. „Snažíme se být co nejvíce apolitičtí, bez náboženského zaměření a tak podobně. Musíte být opatrní v tom, co děláte. Nemůžete propagovat normalizační ideje jako jsou prohlášení, že Izrael by měl existovat. Nemůžete být nakloněni ani Palestině, ani Izraeli. Musíte být přesně uprostřed a vyhýbat se protestům.“

Adham Tamimi

Aram je jedním ze dvou palestinských dobrovolníků a skateových instruktorů ve SkatePal. Tím druhým je osmnáctiletý Adham Tamimi, který o sobě tvrdí, že je prvním skejťákem odchovaným v Palestině. Začal jezdit před třemi lety, když mu kolemjdoucí Američan půjčil svůj skateboard, aby si to vyzkoušel.

„Když jsem to poprvé zkusil, spadl jsem a tehdy jsem se rozhodl, že se to naučím,“

říká Adham.

„Kultura skateboardingu v Palestině zatím neexistuje. Je tu deset, možná patnáct skejterů, ale s těmi se moc nevídáme. Ve skutečnosti jsem to jen já s Aramem, co sledujeme různá skejtová videa,“ vysvětluje Adham. „Skateboardingu bych nechal, kdyby se ke mně Aram nepřipojil, protože když skejtujete sám, časem vás to začne nudit.“

Ve chvíli, kdy budou skateparky hotové, plánuje Charlie předat jejich chod do rukou těchto dvou palestinských přátel. Oba dva skejtují již několik let a chtějí místní scéně pomoct se rozrůstat. „Místní je viděli skejtovat a chtějí je napodobit,“ říká Charlie. „Jsou nadšení, když nás vidí jezdit, ale když vidí skejtovat místní kluky, motivuje je to víc. Pomyslí si, že to je něco, co mohou dělat i oni, a přijmou to za své.“

Charlie se svými studenty v parku Zebabdeh

Kurzy skateboardingu, které SkatePal pořádá, jsou pro všechny věkové kategorie. Typicky se ale přihlásí okolo deseti dětí ve věku od osmi do dvanácti let.

„Naši přátelé milují ideu skateboardingu,“ říká Adham. „Ale někteří z nich říkají, že je to trochu dětinské, a proto to nehodlají zkoušet. Říkáme jim, že to není dětinské, že si tím mohou vydělávat. Nikoho neposloucháme a jezdíme dál,“ dodává.

Pokud bych neskejtoval, pravděpodobně bych se zapletl do protestů, drog a podobných věci, ale já nic takového nepotřebuji,“ vysvětluje Adham. „Skateboarding je víc než jen extrémní sport, je to životní styl, kterému jsem se zavázal.“