Zeptali jsme se Pařížanů, jak se po pátečních útocích změní jejich životy

V pátek třináctého zaútočili teroristé na Paříž, tedy přímo na srdce Evropy. K sérii útoků, které se odehrály v podstatě simultánně a mají za následek minimálně 129 obětí a 352 zraněných, se přihlásil Islámský stát.

Teroristé si za cíle vytyčili restaurace, fotbalový stadión a klub, tedy místa, kde se v pátek po práci shromažďují obyčejní lidé. Sobotní ráno tak přineslo daleko děsivější kocovinu. Tak i tak, život musel jít dál. V sobotu odpoledne jsem tedy vyrazil do pařížských ulic, abych se zeptal svých spoluobčanů, jak se ve světle následků útoků změní jejich život.

VICE: Myslíš, že se kvůli útokům změní tvůj běžný život?

Steeve: Události jsem bedlivě sledoval. Byla to opravdu hrůza. Je jasné, že některá veřejná místa zůstanou nadále zavřená, takže se budu muset maličko přizpůsobit. Svůj kulturní život musím odstavit na boční kolej. Člověka to nutí se zamyslet. Dneska jsem se rozhodl vyjít do města místo toho, abych trčel doma, protože mi přišlo důležité, snažit se žít svůj normální život.

Možná právě to bychom měli dělat všichni.

Jenže ono to není tak jednoduché. To, co se stalo, mění všechno, ať už se nám to líbí nebo ne. S kamarády se kvůli tomu stýkat nepřestaneme. Nepřestaneme chodit ven do vináren, restaurací, barů, klubů. Jen ta nálada už nebude ta samá a nebudou to ta stejná místa.

Držíš se stranou od některých částí města?

Ani ne. Hlavní myšlenkou pro mě je, že se nesmím bát.

VICE: Jak jsi prožila včerejší události?

Yadira: Jsem Kubánka a z toho, co se stalo v Paříži, je mi opravdu smutno. Žiju tady sotva dva měsíce a v životě jsem nic tak hrozného nezažila.

Změní se nějak teď tvůj život?

Určitě. Snažím se například neopouštět severní Paříž, kde si připadám bezpečně.

Bojíš se právě teď?

Ano. Bojím se být venku na ulici i během dne. Chtěla jsem se nadýchat trocha čerstvého vzduchu, ale brzy se zase vrátím domů. Nechci v tuhle chvíli zbytečně riskovat.

VICE: Jak se po pátečních útocích cítíš?

Ambrose: Je to hrozný a mě je divně. Pořád nechápu, co se to vlastně stalo. Žiju právě v zasažené čtvrti a v pátek jsem byl akorát u kamarádů v deváté čtvrti, kde jsme koukali na fotbal.

Musí to být divný pocit, vracet se teď domů…

To teda. Cítím se tam vlastně strašně nepříjemně. Neustále nervózní.

Myslíš, že se nějak změní tvoje denní rutina?

To zas ne. Chci žít normálně. Myslím, že to je to nejlepší, co teď můžu dělat. Jinak by to znamenalo, že vyhráli.

VICE: Jak se cítíš?

Benjamin: Strašně. Svět je fakt šílený místo k žití. Jsem zvědavej, jak to ovlivní volby v roce 2017.

Mění se teď nějak tvůj život?

O svoje zdraví nebo bezpečí se nebojím, takže tak. Ale nemám moc náladu si někam vyrážet za zábavou. V Paříži na to teď není ta pravá nálada. Ale není to strachem, to si nemyslím.

VICE: Jak jsi prožíval páteční útoky?

Dominique: Počet obětí se stále zvyšoval. Necítím se vůbec bezpečně.

Budeš nějak měnit svou obvyklou každodenní rutinu?

Ano, určitě. Budu si dávat větší pozor na to, kde se pohybuju. Chci se stranit otevřených míst a míst, kde se shromažďují lidé. Ven moc chodit nebudu.

Právě teď ale venku jsi…

Dlouho jsem váhal, nehledě na to, že už se teď zase domů vracím. Budu ostražitý aspoň dokud je vyhlášen nouzový stav. Budu pracovat z domova a ven chodit jen, když to bude opravdu nutné.

VICE: Jaká pro tebe byla páteční noc?

Etienne: Neexistují slova, kterými bych to dokázal popsat, je to odporné. Oběti byli obyčejní lidé jako já. Prostě si v pátek vyrazili za zábavou. Na skleničku. Jsem z toho pořád v šoku.

Mění to nějak tvůj život?

Mám pocit, že by se nic měnit nemělo, jinak by to znamenalo, že vyhráli. Když budeme žít ve strachu, hrajeme jejich hru, a to by bylo nešťastné.

Takže tvé plány na víkend zůstávají nezměněné?

Všechny kulturní veřejné instituce jsou zavřené, takže nemůžu dělat vše, co jsem chtěl. Ale jinak se nic nemění. Dnes večer jdu popít s přáteli. Nálada bude samozřejmě jiná, ale je důležité svůj život radikálně neměnit. To si myslím teď. Možná se můj názor změní s vývojem situace. Uvidíme.

VICE: Kde jsi v pátek v noci byla?

Noemie: Byla jsem v kavárně nedaleko Rue Bichat, kde se odehrál jeden z útoků. Seděla jsem na zahrádce, když nám najednou zničehonic řekl majitel, ať se okamžitě přesuneme dovnitř. Museli jsme tam trčet dlouhé hodiny. Jen co jsem pak kavárnu opustila, hned mě odchytil policista a strčil mě do jiné restaurace. Tam jsem zůstala zase nějakou dobu, než nás konečně pustili domů.

Byla jsi tedy úplně uprostřed dění.

Přesně tak. Všechny restaurace, na které zaútočili jsem pravidelně navštěvovala. Mohla jsem tam vlastně v pátek klidně být. To, co se děje, je šílené. V Paříži jsem se vždy cítila bezpečně. Najednou je všechno jinak.

Jak to všechno mění tvůj obvyklý život?

Nijak To nesmím dopustit. Dnes večer jdu na drink s kamarádem. Žádná velká párty, ale myslím, že je důležité se nebát. Snad budou bary otevřené.