Ve středověku si čarodějnice chovaly penisy jako domácí mazlíčky

Už od nepaměti trpěli lidé iracionálním strachem o své nejintimnější partie. Ještě než se začala praktikovat kastrace, panovala široce rozšířená pověra o čarodějnicích, které kradou penisy, oddělují je od těla a ještě se svíjející je chovají jako domácí mazlíčky.

Nejznámější popis téhle praktiky se objevil ve velmi proslulém Malleus Maleficarum (Kladivu na čarodějnice ), příručce k honu na čarodějnice, kterou pravděpodobně sepsali v 15. století Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Historici za tím nevidí nic jiného než podřadný text proti ženám, který podnítil vraždění těch, které byly z čarodějnictví obviněny. V textu The Salem Witch Trials Reader popisuje Frances Hill Kladivo na čarodějnice jako „jednu z nejděsivějších a nejodpornějších knih, která byla tehdy napsána".

Kladivo na čarodějnice sázelo na strach, který byl spojen se sexuální touhou po ženě. Folkloristka Moira Smith to formuluje ve své práci s názvem Penis Theft in the Malleus Maleficarum takto: „Mnoho obvinění, která padla na čarodějnice, se týkalo sexuality: soulož s pekelnými bytostmi, provádění potratů, vina za neplodnost, rození mrtvých dětí a disharmonický sexuální vztah muže a ženy."

Ve středověku se mělo za to, že čarodějnice mají magické schopnosti, kterými dokázaly vzít muži jeho chloubu, potažmo radost, kterou z ní měl. „Nejzvrhlejší" ale byla schopnost nechat penis úplně zmizet. Dle Smithové popisuje Kladivo na čarodějnice tři příklady toho, kdy čarodějnice tímto způsobem muže oloupily. V prvních dvou případech mužský penis odčarovaly pomocí iluze. Heinrich Kramer napsal: „Musíme se zmínit o takových událostech, kdy odčarovaly mužské údy ne proto, aby oloupily tělo, nýbrž aby jej očarovaly."

Třetí případ je fenomén. Čarodějnice údajně oddělené penisy chovaly jako domácí mazlíčky a krmily je obilím:

O těchto čarodějnicích je ještě nutno říci toto – drží si tak 20 až 30 údů v hnízdech či skříních, kde se penisy pohybují jako živé a krmí se obilím. A podle toho, jak se povídá a jak se děje, je třeba říci, že je to dílo spiknutí a magie. Smysly těch, kteří spatřili, jsou čárami oklamány.

Kramer popisuje také to, jak svůj zmizelý penis muži hledají. V tomto případě se měl chudák vykastrovanej „ve prospěch navrácení svého zdraví obrátit pro pomoc na čarodějnici", která mu rozkázala, „aby vylezl na strom, a dovolila mu, aby si z hnízda, které tam objevil a v němž našel spoustu dalších údů, jeden vzal". (Bohužel mu ale zakazovala vzít si ty největší, protože ty patřily „duchovním".)

S vegetací, na které se vyskytovaly pohlavní údy, bychom se ve středověku setkali často. V jednom článku, který vyšel v časopise Journal of Sexual Medicine v roce 2010, si historik Johan J Mattelaer všímá: „V době mezi sklonkem 13. století a raným 16. stoletím byl penisovník jedním z nečetnějších symbolů." Penisovníky by se našly po celé Evropě: jeden francouzský manuskript ze 14. století obsahuje dva obrázky jeptišek, které sbírají penisy ze stromu a schovávají si je do hábitů. Jedna dřevořezba z počátku 15. století, která je teď uložena v jednom německém muzeu, zobrazuje ženu, která docela mimochodem trhá penisy, zatímco její milenec zkouší kundičkovník. V Nizozemsku byla zase nalezena dekorativní plaketa, na které je vyobrazen milenecký pár pod penisovníkem a tento pár špehuje voyeur.

V roce 2000 v Toskánsku archeologové objevili jeden obzvláště působivý exemplář penisovníku, a to na jedné obrovské nástěnné malbě ze 13. století. Na ní je zobrazen strom, který je ověšen pohlavními orgány a každý z nich je „neúměrně velký a očividně ve vzrušeném stavu".

Pod tímto ušlechtilým stromem stojí osm žen, z nichž dvě vypadají, že se hádají o jeden penis, zatímco jiná si bere na pomoc při sběru hůl. Vedle nich stojí další žena, která vypadá totálně nezaujatě, ale při pečlivějším prohlížení zjistíte, že „jedno ovoce ze stromu se schovává u jejích hýždí".

George Ferzoco, ředitel Centra pro toskánská studia, říká, že tato nástěnná malba „je prvním vyobrazením žen, které se chovají jako čarodějnice". Ferzoco představuje a cituje jednu starou toskánskou legendu o čarodějnicích, které na stromě objevily penisy.

V Kladivu na čarodějnice Kramer píše: „Vše se děje z tělesného chtíče, který je (u žen) neukojitelný." Penisovník – a jeho spojení s nenasytnými, smyslnými čarodějnicemi – nás dnes však donutí zamyslet se ještě nad jednou otázkou: Kdyby rostly penisy na stromech, potřebovaly bychom pak vůbec ještě muže?