Písničky, který nelze nezapomenout

Už jsem to asi někde psal, tak sorry, že se opakuju, ale existujou čtyři druhy kapel: 1) Ty, ve kterejch cheš bejt, 2) Ty, který chceš šukat, 3) Ty, který nenávidíš a chceš, aby na ně spadla kovadlina a 4) Ty ostatní, který v podstatě jakoby neexistovaly. O Peter Pan Complex jsem vždycky tak nějak jakože věděl. Věděl jsem, že existujou. To bylo v kostce asi tak všechno.

Když mi nedávno přišla na mail tiskovka z Warneru, že maj nový album, kde se snoubí: "Dynamické přívaly kytarové energie a ozvěny současného izraelského písničkářství za doprovodu neustupujícího tepotu precizní rytmiky," chtěl jsem najednou vědět víc. Ne kvůli tomu, že je jejich zahraniční producent Michael Rendall vybičoval ke: "zvuku, který v našich končinách zrovna často neslýcháme," (Miluju tiskovky) ale protože jsem nechápal, proč je kapela celkem normálních mladejch kluků, který po prvním EP konečně dokázali napsat dost písniček na dlouhohrající album, najednou v takový "prdeli", že musej vydávat na Warner Music.

Poprosil jsem teda Zdeňka, což je ten kytarista a zpěvák, kterej na rozdíl od frontmana, asi není dostatečně sexy na to, aby mohl bejt uprostřed, i když mám ze živejch vystoupení pocit, že to jinak celý tak trochu stojí a padá na něm, jestli by mi to nový album neposlal, abych si to teda poslech. Dokonce jsem si i natáhl kalhoty a vyrazil na jejich křest (Akropoli mám naštěstí vedle baráku), abych měl pro tenhle článek kompletní podklady.

A teď, o dva tejdny později, tady tak trochu otráveně ležim na svý posteli a píšu tenhle text. Dokonce jsem si k tomu to album s přemáháním i znova pustil… A jediný, čim jsem si naprosto jistej je, že já vlastně chci, aby se mi to líbilo, že je to přece po všech technickejch a formálních stránkách víc než naprosto v pořádku, akorát je to holt absolutně nemastný, neslaný, sterilní a zaměnitelný.

Takže kluci můžou děkovat bohu za to, že je jejich frontman takovej neodolatelnej sandokanoidní harcovník, protože jinak je jejich major label debut zajímavej a hodnotnej asi jako tichej prd po větru.

"Postava na bookletu zobrazuje Petra Pana ztraceného v obrovském městě New York, kdy jeho tělo, stejně tak jako celé CD, jsou vstupem do jiné dimenze, kde posluchače na cestě za poznáním povedou můry – symbol celé kapely." - Protože špatný obaly obvykle potřebujou nějakou backstory, žejo…