Mezi lety 1967 a 1970 pracoval Baron Wolman jako přední fotograf magazínu Rolling Stone, fotil muzikanty, jakými byli Jimi Hendrix, Bob Dylan, Jim Morrison, Janis Joplin, The Rolling Stones a Grateful Dead. Během svého působení dostal za úkol pro časopis zdokumentovat první Woodstock.Nedávno v rámci své výstavy fotek z Woodstocku v galerii Caja Mágica navštívil Wolman Madrid. Nepromarnil jsem proto příležitost a na to období jeho života jsem se ho zeptal.
Reklama
VICE: Na co si nejlíp vzpomenete, když se řekne první Woodstock?Baron Wolman: Vzpomenu si, že byl tenkrát život větší sranda a míň komplikovanej, festival přímo odrážel ducha motta „žij a nech žít". Byla to jedinečná událost pro lidi, kteří milovali muziku. Byl to sled památných momentů – už od chvíle, kdy to celý odstartoval Richie Havens.Jaký to bylo tam pracovat?Nafotil jsem stovky snímků. Nevzpomenu si, kolik filmů jsem skutečně vyfotil, byly to desítky. Tenkrát byly kapely otevřenější a přístupnější – nepochodovaly za nimi armády manažerů a lidí z PR. Prostě jsem k nim přišel a vyfotil si je. Můj job byl tak snadnej, prostě jsem si dělal, co jsem chtěl.
Na jakou kapelu nebo muzikanta, který tam tenkrát hráli, nejraději vzpomínáte?Na Jimiho Hendrixe. Jimi Hendrix byl králem Woodstocku.A koho jste fotil nejradši?Opět, jednoznačně Jimiho Hendrixe. Zacházel s kytarou, jako by byla had. Ale upřímně, nejlepší na tom pracovat na Woodstocku bylo focení publika. Něco takovýho už se znovu nestane.Jaký bylo tenkrát publikum?Bylo skvělý: lidi mysleli jen na pití, kuřivo a milování. Nezaznamenal jsem tam tenkrát žádný potyčky, a jestli kdy existovala reprezentace nefalšovaný svobody, myslím, že to byl Woodstock. Tam se zrodilo hnutí hipíků a podle mě tam taky umřelo.
