FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Pokoje: Pár designových králíků a igelit

Containall dal k dispozici umělcům několik desítek pokojů, ať si s nimi dělají, co chtějí. Takhle to dopadlo.

Jsem ten typ člověka, co lehko začne něco nesnášet jenom kvůli tomu, že o tom pořád kolem sebe slyší. Tahle hřejivá vlastnost ze mě v minulosti udělala například odpůrce Hry o Trůny, skupiny Vložte kočku nebo burgrů z The Tavern. A mimo další širokou škálu obětí mojí netolerantní mysli taky čas od času dojde na uměleckou akci jménem Pokoje, která se už potřetí odehrává v nevyužívaném paláci v Cihelné ulici na Malé straně.

Reklama

Doteď jsem se jim vyhýbala hlavně asi kvůli tomu, že o nich mluví hlavně ten typ lidí, co mě na sociálních sítích bombardují výrazy "mladí", "projekt", "umělci", "konceptuální", "proti šedi"" a tak dále. Nicméně rozhodla jsem se dát Pokojům další šanci a tohle jsem si z nich odnesla:

Jedním z vůbec nejvýraznějších pokojů byl výtvor kolektivu A.sense - místnost vyplněná hlínou, ze které klíčila tráva. Uvnitř mě při prvním pohledu na pokoj ze zvyku naklíčilo semínko cynismu, jak už to tak ve spojení s podobně naivně přírodními koncepty bývá. Popravdě se mi ale na tomhle pokoji něco líbilo. „Zastavit se a slyšet trávu růst," jak autoři píšou u vchodu, se mi sice nepodařilo, ale něco málo atmosféry jsem pochytila.

Další z povedených byl pokoj od Fris Architektů, kteří celkem výstižně předvedli své tvrzení: „Jednoduchými prostředky dosahujeme velkých věcí," když  z papírů, které přivezli v přítomném kufru na kolečkách, poskládali obložení zdi. Jednoduchý koncept, nápad, přesné sdělení. Něco, co bohužel spoustě dalších pokojů chybělo.

To něco chybělo právě třeba pokoji od Ting architects. Jediným kontextem prezentovaným u téhle místnosti bylo pár informací o jakési fair-trade kavárně, kterou tento architektonický kolektiv přestěhoval z jedné části Prahy na druhou. To je sice je fajn, ale co si mám počít s kombinací fair-trade kávy a dvou umrlčích loží? Nakonec jsem usoudila, že přesně takhle by to asi mělo vypadat, kdyby si tu chtěl z lidí někdo vystřelit nastřádáním všech myslitelných klišé, co patří k umění tohohle typu.

Reklama

Stejný případ byl i pokoj s visícím jablkem uprostřed od blackback s.r.o. - je sice krásný, scénář jeho prohlídky je ale u většiny lidí asi takovýhle: „Hmm, pěkný," pak se zamyslíte nad hlubokou podstatou veškerého uměleckého vesmíru a vyjdete opět jen s tvrzením: „Ale je to teda docela pěkný."

Na rozdíl od těch předchozích se pokoji od Hrana architektury podařilo vytvořit poměrně zábavnou místnost zahalenou bílými látkami, která měla podle průvodního textu připomínat nebe. Když jsem se prodírala vrstvami bílých látek, míjela náhodně rozmístěná lůžka z dek, co mi trochu připomínaly doupata ve squatech, a netušila, jak se dostat ven, říkala jsem si, že to je to fakt asi trochu jako nebe. Takže fajn místo, ale už nemůžete ven.

Trochu jiný šálek kávy bylo takzvané Jugo studio. Pokoj s mořem z igelitu a vším co patří k fenoménu Čechů v Chorvatsku včetně Májky a vydání Blesku s fotkou Artura Štaidla. Nevím, jestli se za to trochu nestydím, ale vydrželi jsme se tomu smát skoro pět minut.

Můj osobní favorit v neoficiální soutěži o nejbizarnější pokoj byla místnost od Mar.s architects. V černou pěnou vypolstrované místnosti se promítal film Mars útočí a skrz malé okénko prosvítal výhled na Malou stranu.

Do pokoje od ateliéru SFÉRA nás nalákal příslib jídla, ale svačiny v podobě čabajky v kelímku od horčice jsme se nakonec skromně zdrželi. Velmi autentický zážitek.

Tohle mě aspoň donutilo pěknou chvíli přemýslet. Ne že bych na něco přišla, ale po sousedních místnostech z igelitu a temných komor s blikajícími světly, bylo fajn přemýšlet nad něčím konkrétním, třeba nad pivem.

Pravděpodobně nejúspěšnější pokoj mělo bunnystudio. Nebudeme si tu na nic hrát, koho by zajímal nábytek, látky nebo rostoucí tráva, když se v té samé budově nacházejí ŽIVÍ KRÁLÍCI. Netuším, co je bunnystudio a vsadila bych se, že zbytek návštěvníků taky ne, ale jak už někdo s nezvladatelnou potřebou propiskou napsal pod název pokoje - „nejlepší".

Takže poučení pro všechny začínající umělce a architekty je následující: „Když nemáte koncept, sežeňte si zvířátka."