Když se kosmetická chirurgie nepovede

Hrůza, která postihla pozadí Oscariny Busse začala v červenci roku 2009. Pětatřicetiletá žena z Floridy cítila slabé a nepřestávající svědění uvnitř svých hýždí, na místech, kde nebyla možnost se jakkoliv poškrabat.

To bylo dlouho předtím, než si Oscarina všimla, že její zadek mění barvu. Nejdříve do fialova, jako naražený prst, pak se na něm objevily strie a nakonec mrtvolně zšedl. Na kůži se začal dělat strup, který se bolestně drolil, dokud se o pár měsíců později neproměnil zadek v něco, co připomínalo spálený dort. Její svěšené hýždě byly plné zanícených hnisavých ran. Oscarinin kdysi pevný a pružný zadek, teď ztvrdl, pálil a bodal. Změnil se natolik, že už ani nevypadal jako část lidského těla.

Jako tisíce jiných žen na naší planetě a především v USA, Oscarinu postihly vedlejší efekty plastických injekcí na zvětšování pozadí z černého trhu. Díky jeho neprůhlednosti není možné spočítat, kolik lidí touto cestou proceduru postoupilo, číslo se ale stále zvětšuje. Operace zahrnuje vpíchnutí tekuté substance, jako je silikon nebo minerální olej pomocí stříkačky přímo do pacientových hýždí a boků. Žádná z dostupných substancí, dokonce ani silikon používaný lékaři, není samozřejmě bezpečný. Tihle „plastičtí chirurgové" z černého trhu údajně používají dokonce universální a technický silikon. Po aplikování injekce jsou vpichy utěsněny sekundovým lepidlem, aby se zabránilo úniku toxinů.

Každý, kdo má alespoň základní povědomí o zdraví a medicíně, si může domyslet, že napíchávání něčího těla takovými látkami je extrémně nebezpečné. Tělo často spustí auto-imunní reakci ve chvíli, kdy se snaží cizí substanci dostat pryč, což přechází až v zánětlivé reakce jako jsou vředy, změny barvy kůže a nekrózu. Je také známo, že tyto substance migrují do dalších částí těla nebo orgánů a způsobují septický šok, který může vést až k amputaci poškozené části těla, nebo dokonce smrtí.

V říjnu jsem se s Oscarinou setkal v jejím salónu krásy na Floridě, abych lépe pochopil, proč by si někdo chtěl píchat do těla toxický látky. Měla na sobě upnuté kalhoty, vysoké podpatky a citrusový parfém, který se linul místností. Její zadek vypadal překvapivě dobře, zvlášť když pomyslíme na to, co se s ním před pár lety stalo.

Oscarina měla štěstí. Je jednou z mála žen, která vyhledala doktora a ten chirurgickým zákrokem dostal toxickou substanci z jejího těla a pravděpodobně ji tak zachránil život. Dnes už se kvůli tomu cítí pěkně hloupě, zvlášť když vezme v úvahu, že měla krásnou postavu ženy dominikánského původu. Ale na jihu Floridy - kde se oblé zadky prochází na plážích a molech každou minutu - mít prostě jen „pěkný zadek" nestačí.

Protože je ilegální napíchat někoho koktejlem bůhvíjakých toxických substancí, hledání doktora, který vám „udělá zadek" je jako kupování drog. Musíte znát správného člověka. V Maimi, americkém epicentru tajné hýžďové chirurgie stačí ale pouze vejít do jakýchkoliv místních lázní, kde si vedle masáží, aromaterapií, sauny a dalších procedur můžete objednat i takovou nelegální plastickou operaci. Samozřejmě mimo klasickou nabídku.

Přesně takhle to udělala i Oscarina na začátku léta v roce 2002, která chtěla dostat své tělo do formy na nadcházející plavkovou sezónu. Operace ji přišla asi na 3000 dolarů. Popisovala, že když jí vrazili jehlu hluboko do hýždě a vypustili do ní 0,6 litru industriálního silikonu, měla pocit, jakoby její zadek byl balón napouštěný zahradní hadicí.

Je důležité zmínit, že existují i legální operace na vylepšování pozadí, kde se používají jak implantáty, tak tuk vysátý z jiných částí těla. Přesto spousta žen zvolí černý trh, aby ušetřily peníze, neboť legální cestou by utratily asi o 10 000 dolarů více.

„Zotavení šlo velmi hladce," vysvětluje Oscarina. „Hned potom jsem šla do práce. Jenom jsem zadek potřebovala trochu promasírovat, abych mohla normálně sedět." Používání implantátu a tuku vyžaduje týdny na zotavování a finální výsledek přichází až za pár měsíců ale po silikonových injekcích se dostaví skoro okamžitě, jakoby jste strčili zadek do mikrovlnky.

V roce 2009 se rozhodla pro další operaci, ale v jiném středisku. „Vpíchli mi injekce a do šesti měsíců jsem měla fialovej zadek. Ta látka mi rozežrala svalovou hmotu a kůže se začala loupat jako cibule." Je těžké říct, co v druhém případě způsobilo problém, avšak pár měsíců po proceduře Oscarina začala ztrácet kontrolu nad svým tělem, ale byla příliš rozpačitá na to, aby šla za doktorem.

Spousta doktorů pacientům jako Oscarina odmítá pomoci právě kvůli ilegálnímu původu jejich „zkrášlovacího" zákroku. „Po jejich reakcích jsem myslela, že mě čeká smrt," popisuje Oscarina jak probíhaly konzultace s doktory. „Nikdo se mě nechtěl ani dotknout."

Konečně po dlouhém hledání dostala doporučení od svých blízkých přátel na doktora Constantina Mendieta, který souhlasil, že ji bude operovat.

Rozhodla jsem se doktora Mendieta navštívit v jeho ordinaci v Miami. Je jedním z předních plastických chirurgů Spojených států, sochař zadnic, srovnatelný s Michelangelem, který v roce 2011 publikoval knihu The Art of Gluteal Sculpting. Business zkrášlování pozadí je pro něj nepřekvapivě vynášející - na příjezdové cestě měl zaparkované Maserati. Pokud zrovna nezachraňuje lidem zadky, tak si ten svůj vozí ve sporťácích.

„Zvětšování pozadí je dnes tím, čím bylo v šedesátých letech zvětšování prsou," říká mi Mendieta mezi čtyřma očima. „Ale zadky jsou lepší. Když se díváš na prsa, tak vidíš i tvář, není tu prostor pro fantasii. Ale když se otočí, tvář zmizí. Můžeš si na té krásce domyslet jakoukoliv tvář, kterou chceš."

I když bylo jeho vysvětlení trošku slizké, má pravdu ohledně nárůstu poptávky na tento druh operací. Počet legálně provedených zákroků stoupl mezi roky 2000 a 2012 až o 176%. Před deseti lety tvořily zadky 20% zákroků doktora Mendieta, dnes je to 90% jeho práce. Má za sebou okolo 30 napravených ilegálních operací. „Lidé jezdí z celého světa, především ze Států, Jižní Ameriky, Miami, New Yorku a někteří z LA. Ale centrem toho všeho je Miami.

Ze všech obětí ilegálních injekcí, které doktor Mendieta operoval, byl Oscarinin případ jeden z nejvážnějších. „Musel jsem odřezat spolu se silikonem velký kus masa," říká, „protože jí prorostl do tkáně. Oddělili jsme tři čtvrtě kilogramu substance tvrdé jako kámen z každé její půlky." Odstranění všech poškozených tkání bylo natolik složité, že Oscarina musela podstoupit dvě operace. Za navrácení původního tvaru svému zadku, utratila skoro 70 000 dolarů.

Používání silikonových injekcí není však žádná novinka. Datuje se až do období 2. světové války, kdy americká armáda používala silikon jako izolaci elektrických transformátorů. V docích města Jokohama v Japonsku si důstojníci Americké armády uvědomily spojitost mezi mizející silikonovou izolací a zvětšujícím se poprsím místních šlapek. Po té co si toho všimli američtí lékaři, se silikonové injekce rozšířili po Spojených státech a od padesátých let do sedmdesátých nabíraly na své popularitě.

Průkopníkem operací zadků a boků byla v osmdesátých a devadesátých letech transgender komunita. První z pacientů byli muži, kteří se chtěli nechat předělat na ženu. Dnes má fenomén zvětšování zadků své místo i v populární kultuře. Když si třeba taková Kim Kardashian nebo Jennifer Lopez vezmou plavky, bulváry a debatní fóra se hned zaplní otázkami, jestli je jejich pozadí výsledkem intenzivního cvičení, nebo šikovných rukou plastického chirurga. Nicki Minaj, která je kvůli svému velkému pozadí známá stejně dobře, jako díky svým dobře se prodávajícím albům, žertovně přiznává, že pár takových injekcí už má za sebou.

S Big Seanem v songu Dance (A$$), rapuje: "Polib mi zadek i moji prdku / protože jsou konečně slavný / Konečně zas měkký, jo, konečně je to vyřešený / Ani nevím, jak se to stalo, asi mi to konečně splasklo po těch injekcích!"