Proč máme v létě tendenci šukat jako králíci a chlastat jako Dáni?

Asi vás tahle informace šokuje, ale lidi maj fakt rádi léto. A proč by ho taky rádi neměli, žejo? V létě je přece úplně normální chodit všude polonazí, bejt vylitý nejen večer, ale i přes den, a sbírat sexuálně přenosný nemoci, jak hokejový kartičky. Jenže proč tomu tak je? Proč nám stačí jenom trochu sluníčka k tomu, abychom byli hned celý rozjívený? A mají všechny naše letní nekonečný alkoholický tahy nějakou nezvratnou biologickou podstatu? Abych se dopátral pravdy, zkontaktoval jsem zároveň psychologa, sexuologa a chronobiologa.

Psycholog Toine Schoutens, který je v současné době ředitelem nizozemského Centra pro výzkum světla a zdraví, si nemyslí, že by Vitamín D, který dostáváme ze slunečního svitu, měl cokoliv do činění se zvýšenými sexuálními chutěmi, které v létě přicházejí. „Biologické vysvětlení tohoto fenoménu je jednoduché," říká. „Lidé jsou původně zvířata, zvyklá na život venku a adaptování se na měnící se den a noc. Před několika tisíci lety – což z evolučního hlediska není zas tak dávno – jsme žili převážně venku a tomu byl přizpůsoben i náš reproduktivní rytmus. Tak, aby, pokud se budeme v létě oddávat sexu, přišlo narození dítěte na jaře. Tím pádem na jeho výchovu budete mít jednu celou teplou sezónu, kdy ho můžete lépe připravit na nadcházející zimu."

Roelof Gut, chronobiolog z univerzity v Groningenu, vidí věci trochu jinak. Sice připouští, že se zvířata řídí reproduktivními strategiemi, závisejícími na ročním období, ovšem že člověk je má až na posledním místě. „Oproti jiné zvířeně, má člověk naprosto podřadný sezónní rytmus. Srny se například mají náladu množit pouze na podzim, zatímco člověk by se nejraději množil pořád."

To ovšem neznamená, že by Schoutensova teorie byla úplnej blábol. „Náš sezónní rytmus je na tom možná špatně, ale je třeba říct, že jarní období zaznamenává o dvacet procent více novorozených než zima," tvrdí Hut. „Za starých časů byly tyto rozdíly daleko větší, jenže dnes máme k dispozici tolik umělých zdrojů světla, které rozdíl mezi ročními obdobími z biologického hlediska skoro stírají."

Byla by úleva se dovědět, že moje letní eskapády mají co do činění s udržením existence mého druhu, než pouze s nadržeností, jenže podle Schoutense je tady ještě i psychologické vysvětlení: „Když je hezky, chodíme ven, opalujeme se, a celkově vypadáme lépe. Taky toho na sobě nosíme o hodně méně, takže je pro ostatní jednodušší vidět, co přesně nabízíme. Abyste chápali, co spouští naše sexuální impulsy, nepotřebujete k tomu být magistr biologie."

Mark Spiering, psycholog specializující se na sexuologii z univerzity v Amsterdamu, souhlasí: „Myslím, že hlavním důvodem pro naše zvýšené letní sexuální choutky je jednoduše objem nahoty, kterou spatřujeme v ulicích. Více poprsí, více stehen, více pekáčů buchet," glosuje.

To, že jsme většinu času pod vlivem, taky pomáhá. Jak říká Spiering: „Alkohol jednoznačně naší zvýšené touze po sexu napomáhá. U mužů zvedá hladinu testosteronu, ale funguje podobně i u žen. Problém je, že kvalita sexu se díky němu nezvyšuje, spíše naopak. Ale naše počáteční sexuální hnací síla se s ním prostě zvyšuje."

Intuitivně by se dalo říct, že sluníčko nám jednoduše zlepšuje náladu, a když máme dobrou náladu, chce se nám o to víc skotačit v posteli. Překvapivě, Spiering toto tvrzení vědecky vyvrací: „Tohle jsem jednou testoval v laboratoři a přišel jsem na to, že pozitivní emoce nutně nezvyšují náš sexuální drive." Dodává ještě, že: „Ačkoliv by asi většina z nás řekla, že negativní emoce vedou k horšímu sexu, trocha strachu nebo stresu má na kvalitu soulože velmi pozitivní vliv. Tvrzení, že dobrá nálada automaticky vede k častějšímu či lepšímu sexu, není prokázáno."

Takže existují jednoznačné faktory, které v létě zvyšují poptávku po šuku, ale co naše potřeba bejt od rána do večera pod obraz? Toine Schoutens mezi pěkným počasím a spotřebou alkoholu nevidí přímou spojitost: „To záleží spíš na konkrétní situaci a na dané kultuře pití alkoholu. Tady budou dobrým příkladem třeba severské země. Jejich oslavy slunovratu by se daly přeložit jako jakési hypomanické období, během kterého si Skandinávci snaží co nejvíc dopředu vynahradit nadcházející temné zimní měsíce."

I když tohle vysvětlení je velmi atraktivní, Hut tvrdí, že k tomu nemáme biologické disposice: „Lidé a octomilky sice mají jeden společný enzym, který z nás dělá mistry v odbourávání alkoholu, ale to platí přece po celý rok."

A Spiering na závěr přichází s poznatkem, který snad musí být jasný i tomu, kdo nikdy nevkročil do jakékoliv vzdělávací instituce: „V létě je tepleji, a když je teplo, má člověk větší žízeň." Takže je asi v pořádku se domnívat, že naše potřeba se ožírat souvisí s tím, že rádi pijeme, když něco oslavujeme, a v létě se prostě dobře oslavuje – ať už třeba jenom to, že jste si celou zimu pořádně nezašukali a teď jedete jak namydlenej blesk…