'Hororové' vintage fotky New Yorku a Bostonu

Následující fotky pochází z nové knihy fotografa Richarda Sandlera „Oči města", která obsahuje bezmála 200 fotek z ulic New Yorku a Bostonu mezi lety 1977 až 2001. V následujícím textu, který je dovětkem této knihy, autor Johnatan Ames vysvětluje, čím je pro něj Sandler tak výjimečný.

Jsem velmi šťastný, že můžu považovat Richarda Sandlera za svého přítele. Je ke mně vlídný. Je zábavný, zvláštní a ztrápený. Je naštvaný a mírumilovný, šílený a moudrý, soucitný a podivínský, a mám velké štěstí, že ho zbožňuji a on mě na oplátku taky. Známost Richarda přichází s jednou neuvěřitelnou výhodou. Jeho uměním. Jeho fotkami a jeho filmy. Spolu s nimi změnil můj pohled. Změnil můj mozek. Změnil to, jak vnímám svět kolem sebe. Ukázal mi věci, které jsem předtím neviděl, nebo možná ano, ale zvýraznil je natolik, že teď jsem si jistý, že tam jsou.

Co že mi to vyjevil? Co můžeme vidět v těch obrázcích? Myslím, že pořádná část toho, co vidíme je celkem děsivá. Pochází z časů, které zhruba o čtvrt století předchází událostem z 11. září 2001, takže jde o pěkně hloubkovou návštěvu minulosti – a jaká je to radost vidět lidi nechráněné, nezírající do našeho nového otrokáře mobilu – ale tyto snímky mě ukotvují v současnosti, jako hodina dějepisu, která nás učí, co se děje právě teď. Myslím, že na těchto fotkách vidíme odrazy z minulosti našeho kráčení v polospánku vstříc smrti v současnosti. Vidíme lidi takové, jací byli, jako ztuhlá těla v Pompejích. Vidíme je a díváme se do zrcadla. Je do záznam toho, jak jsme žili předtím, než jsme zemřeli. Tyto fotky jsou jako obrázky z hororového filmu, a přitom jsou to fotky z našich životů. Konkrétně našich životů ve městě. Jaké divadlo hrajeme jeden před druhým na ulicích, žít jeden vedle druhého tak, jak to děláme, jako myš v noře. Divadlo chamtivosti, úpadku, nezvratitelnosti, krásy, touhy, skrytých významů, náhod, lásky, děsu, sžíravé cykličnosti, utrpení, nudy a osamění.

Tyto obrázky na nás částečně křičí, ať se probudíme, otevřeme oči, abychom viděli, co se děje, abychom viděli, jak to všechno plyne kolem nás, abychom všude viděli boží přítomnost, v každém stínu, pokud tam bůh vůbec je, a částečně je to Richardův způsob zaznamenávání, nahrávka, objevování jeho osamělosti a smrtelnosti, nashromážděné v důkaz, který říká, že je naživu, zatímco se stejným údivem poukazuje na krásu a děs, který nám a jemu ukazuje, jak život a smrt, ať už v nebo vně stínu uspěchaného města, zdánlivě chodí ruku v ruce.

Pak je tu samozřejmě jeho nadšení při tvorbě umění. Hledání toho zlomku sekundy, které je pro pouliční fotografii nezbytně nutné, perfektní kompozice, snaha zachytit ohon současnosti jako obláček kouře předtím, než se vypaří a stane se minulostí. Musí se cítit jako – Viděl jsem to a chytil jsem to! Dovedu si tedy představit, velké potěšení a zadostiučinění z toho, co dělá, ale musí to být také příšerná posedlost a břemeno, tahle touha zaznamenávat, žít za každé okolnosti jako foťák. Aby nám mohl tyto fotky dát jako dar, strávil tisíce a tisíce hodin, v podstatě dekády, čekáním ve střehu, připravený na to být svědkem tak, jako astronom, který přišel o rozum a nedovede se odtrhnout od sledování noční oblohy, zoufale si přející pochopit náš neustále se měnící vesmír a předat dál to, co viděl.

Nedokázal jsem to, ale Richard mě učil, jak otevřít svoje oči víc než kdy dřív, abych sdílel jeho posedlost, aspoň trochu, a až uvidíte, jak se ten košatý život kolem nás nabídne k najití, odhalí svou krásu a děsivou ohavnost, ten šílený fenomén, ty tajné zprávy, ty sny a noční můry. Na rozdíl od toho, co jsem prohlašoval výše, tyhle fotky jsou mnohem víc než jen hororový snímek. Jsou také milostným dopisem. Milostným dopisem pro náš svět a všechny kolem nás. Richard říká: Viděl jsem vás, byli jste tady, byli jste neuvěřitelní, miluju vás, miluju.

'The Eyes of the City' vychází 15. listopadu skrz powerHouse books. Knihu si můžete předobjednat zde.