Filmová hudba má bohužel tendenci sama sebe napodobovat. Ve světě soundtracků to není nic unikátního - je to známé a vědomé provinění všech, od křiklavého kopírování po upřímné pochlebování – tohle vše se ještě hůře odráží v technice velmi časté pro filmovou hudbu zvané: provizorní soundtrack. Provizorní soundtrack je přesně to, jak to zní; hudba (často z jiného filmu, ale i jakákoliv jiná), která se používá v před-produkci a produkci, a podle které se filmování řídí, ještě předtím, než příslušný skladatel napíše první notu originálního soundtracku. I když to pomáhá redukovat rozpočet, může to dostat do nezáviděníhodné pozice umělce, který musí svůj kreativní proces podřídit již používané hudbě, a vytvořit něco unikátního je tak mnohem náročnější. Není to naštěstí případ, se kterým se musel potýkat Jóhann Jóhannsson v nejnovějším filmu Denise Villeneuva - Sicario - Nájemný vrah. „Denis nerad pracuje s provizorním soundtrackem, chce, aby se hudba rovnou vyvíjela současně s filmem. Takže mě zapojil do práce hned od začátku, předtím než se padla první klapka. Díky tomu mohu na hudbě pracovat déle a nechat ji uzrát… Rád takhle tvořím, je to velmi otevřený proces, který mi dovoluje více experimentovat a riskovat," vysvětluje původem islandský skladatel.Pro ty z vás, kteří jsou již obeznámeni s prací tohoto francouzsko-kanadského režiséra, to nebude žádnou novinkou. V minulých filmech Nepřítel a Zmizení (na kterých se Jóhannsson také podílel) Villeneuve prokázal, že je schopen komerční snímky pojmout umělecky a stal se důležitým tvůrcem ve svém oboru. Mít svého dvorního skladatele znamená hodně. Za prvé, jak Jóhannsson vysvětlil, vytváří to mezi skladatelem, dílem a jeho formou větší intimitu, což je výhodou oproti jiným dílům. Také to znamená, že scény mohou být točeny v souladu s Jóhannssonovými i Villeneuvými vizemi zároveň. Vytváří to spojení mezi představivostí a hudbou a dovoluje skladateli, aby byl více přítomen v rodícím se díle. Takže hudba je výsledkem obrazů a motivů spíše, než separátním dílem.Soundtrack v Sicario - Nájemný vrah vytváří náladu perfektní formou. Zatímco se různé skladby navzájem ovlivňují – což je nevyhnutelný komponent každého uměleckého díla – Jóhannssonova práce je čerstvá a vzrušující. Ne však v pozitivním významu radosti a příjemných pocitů, je to velmi náladové a temné dílo. Zvolna odkapává se smyslem pro napětí: napětí v barvách, emocích a stylech. Soudržnost, která vyústí v kypícím se celku, je napjatým zobrazením zoufalství. Jóhannsson z toho vytlačil ty nejsilnější emoce. Často parafrázuje jednu historku: „Zvolil jsem melodii pro celý soundtrack podle první scény, kde je z helikoptéry snímán plot na hranicích v poušti a konvoj mířící do města Juarez. Denisovi jsem poslal asi 3 nebo 4 rozdílné nápady, všechny lišící se náladou a charakterem a on zvolil tu nejnásilnější a nejextrémnější z nich. Což mě potěšilo, neboť i mně se líbila nejvíc." Násilí je zde v kontrastu se smutkem. Od rytmu válečných bubnů z nahrávky jménem „The Border" přes hmyzí bzučení strun v „Explosion" až po závěrečný pláč nástrojů v „Alejandro' s Song," přináší Jóhannsson silnou symfonickou explozi, sedící přesně k Villeneuvě vizi.