Od Hello Kitty po crust punk: Vespa gangy Indonésie

FYI.

This story is over 5 years old.

fotky

Od Hello Kitty po crust punk: Vespa gangy Indonésie

Nevěděl jsem, že v Indonésii budou tak populární italské skútry Vespa, ale v sedmdesátých letech se zde skútry vyráběli, a stali se tak běžným dopravním prostředkem...

Před rokem jsem odletěl na rok bydlet a fotit do Indonésie. Moc jsem o této zemi nevěděl a byl to takovej projekt ze dne na den. Během několika týdnů jsem se odstěhoval z Osla na ostrov Jáva, jeden z nejvíce zalidněných ostrovů na světě. S kamarádem Vítkem jsme si pronajali dům v Yogyakartě, co nejblíž džungli, společně s dvěma krávama a 15 kuřaty, a koupili motorky, na kterejch jsme dělali výpravy po okolí.

Reklama

Po pár měsících jsme se po výletě na Bali zamilovali do surfování, a jelikož je to hodinu a půl letadlem z Jogjy a plný naolejovanejch týpků z fitka, chtěli jsme vyzkoušet trochu zajímavější destinaci a vydali jsme se na motorkách na Patchitan. Tam je surfařů na kilometry pláže tak 5, takže pravý opak Bali.

Nevěděl jsem, že v Indonésii budou tak populární italské skútry Vespa od Piaggia, ale v sedmdesátých letech se zde skútry dávaly dohromady, a staly se běžným dopravním prostředkem. O tuningu skútr jsme se dozvěděli od kluků od nás z ulice. Často jsme je vídali vylepšovat svoje stroje, ale netušili jsme, jak velká tato komunita je.

Po cestě na Pachitan jsme na silnici začali potkávat více a více skútrů. Často jsme zastavovali a modifikované skútry jsme si fotili, pokecali s klukama, co od nás vysomrovali cigáro, a zas pokračovali po prašné rozkopané cestě směrem na jih k oceánu.

Dojeli jsme do Pachitanu už skoro v noci, našli jsme homestay asi kilometr od pláže, a vyrazili do města na smaženou rejži s vajíčkem. Když jsme se vraceli, podél cesty jsme viděli malé ohníčky a zaparkované skútry. Majitel homestaye nám řekl, že na pláži asi moc surfovat nebudem, jelikož tu budou mít sraz skútr gangy z celé Javy a snad i z Bali, a že jich bude celkem hodně. Dali jsme si pár Bintangu a já jsem se rozhodl spát pod širákem na terase.

Kolem 6 ráno jsem se probudil a mel jsem pocit, že jsem usnul uprostřed dálnice. Stovky a stovky skútru začalo najíždět na plánovaný sraz. Absolutně jsme nechápali, co se to kolem nás děje. Sebrali jsme foťáky a krabičky s cigaretama a šli jsme skútrům vstříc. Motorky neustále proudili ve všech směrech po poměrně úzké cestě vedoucí k pláži, a čím déle jsme šli, tím kolem nás počet skútru houstl.

Reklama

Podle mého odhadu mohlo dojet z cele Jávy kolem 2000 až 3000 skútru, ale fakt těžko odhadnout. Někteří nám říkali, že jsou na cestě už měsíc, aby to z Jakarty, která je vzdálená asi 650 kilometrů, stihli. Někteří jsou na cestě v podstatě pořád a jezdí z jednoho srazu na druhý. Na benzín žebrají nebo se nechají najímat na několikadenní práci.

Skútry rozhodně nejsou naleštěné čí jako z továrny. Čím větší přeměna, tím lepší, a spousta z nich se spíš snaží od klasické verze co nejvíce oddálit. Kolikrát zbývá z původního stoje jen motor. Obrněné skútry, Hello Kitty verze, skútr 4 metry dlouhý s 8 kolama.

Některé modely mají 2 motory, které jsou obsluhovány samostatně a k tomu ještě řidič. Spousta skútru je obložena plastovými lahvemi a starými plachtami. Když jsme se zeptali, proč si dávají na skútr odpadky, řekli nám, že je to umění, a jestli si nechcem loknout araku, místní pálenky z buhvíčeho, většinou rýže.

Největší počet muslimů v zemi na světě, ale tihle kluci si s tím moc starosti nedělali. Pili a čichali, co našli, nebo si ustlali přímo pod vejfukama. Spousta z nich pocházela ze slumů v Jakartě, a ve světle jizev a podomácku dělaných tetování, jsem se s nima o designu jejich motorek nechtěl moc dohadovat.

Ale určitě se v davu našli i hipstři s potuněným či vyleštěným skútrem, nebo celá rodina s malými dětmi. Táta prodával kafe na vařiči přidělaném ke skútru, zatímco máma kojila za plachtou.

Reklama

Atmosféra to byla neuvěřitelná. Každý se snažil předvést svou výrobou, vyměnit součástky, nebo domácí kořalku s přáteli, a všude po pláži se tancovalo okolo ohňů a hrálo se na kytary.

Akce byla jakýmsi způsobem organizovaná, spíše pro tu bohatší část účastníků, vyhlašovali se ceny a párty končila typickým reggae koncertem. Nepotkali jsme tam za 3 dny nikoho jiného, než indonéské kluky, a tak jsme se nějakým způsobem sami stali atrakcí festivalu, a na konci jsme zapíjeli kořalkou společně s organizátory na hlavním pódiu a povídali si celou noc o italskejch skútrech, indonéské politice a českým pivu a holkách…