FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Pussy Riot: Ruská policie mě zatkla za šití na veřejnosti

Naděžda Tolokonniková z Pussy Riot byla celkem nedávno zatčena za šití na veřejnosti. A my vám teď přinášíme její svědectví a osobní pohled na celou věc v rámci sloupku, který pro VICE Nadya píše.

Autorka během zatčení za svůj protest. Foto autorky

Obestoupily nás tři vytočené policistky a nakázaly nám, ať se svlékneme.

„V uniformách vás jít nenecháme. Všechno dolů!"

„To máme jako odejít ze stanice nahé?"

„Dolů, povídám!"

Moje kamarádka, aktivistka a umělkyně Kaťja Nenasheva seděla vedle mě v Moskevské policejní stanici po naší „Russia Today" akci, což byl jeden ze série našich protestů, které jsme nazvaly „Don't Be Afraid." Plán byl takový, že 12. Června, na Den Ruska, půjdeme ve vězeňských uniformách na náměstí, kde se v letech 2011 a 2012 shromáždily tisíce lidí, aby protestovali proti vládě Vladimira Putina, a tam ušijeme ruskou vlajku. Tentokrát jsme na to byly jenom dvě. I přesto nás okamžitě obklíčili policajti a nahnali to antonu.

Reklama

Tenhle typ uniformy jsem už na sobě měla, když jsem byla ve vězení. Pamatuji si, jak jsem se neustále píchala do prstů o jehly, když nás nutili šít policejní uniformy. To bylo v době, kdy nás trestali tím, že nám nedovolili se mýt a já jsem si potají umyla vagínu. Seděla jsem kvůli tomu, že jsme s mojí kapelou Pussy Riot hráli v moskevském kostele, kterej má Putin obzvlášť rád. Asi jste o tom i něco slyšeli.

Vězení tě dokáže změnit tak jako vařící voda. Něco měkkého, jako třeba vajíčko, ztvrdne, něco tvrdého, třeba mrkev, zase změkne. Instantní káva zase splyne s tím, co ji obklopuje. Ponaučení z tohoto příběhu je: ve vězení se chovej jako instantní kafe. Takže jsem prostě byla kafe.

Odnětí svobody je přetěžká zkušenost. Ale my, političtí vězni, tím jenom zesílíme, staneme se statečnějšími a tvrdohlavějšími. Proč nás teda vlastně vůbec chtějí pořád tolik zavírat?

Když mě pustili, společně s Mariou Alyokhinou jsme založily dvě neziskovky. Zona Prava poskytuje právní i materiální pomoc vězňům. Naši právníci dělají na tuctech případů po celém Rusku spojených se špatným zacházením s vězni a na deseti případech u Evropského soudu pro lidská práva. Pomohli jsme již více než sto vězňům s peticemi a odvoláními. Druhá neziskovka se jmenuje Mediazona, která dělá reportáže zabývající se ruskými soudy, věznicemi a policií. Rozhodli jsme se pro tyto priority, protože velká část ruské politiky se odehrává právě tam.

Reklama

Naše šicí akce na Den Ruska měla demonstrovat, že Rusko není jenom Putin a jeho kamarádi oligarchové; Rusko je taky 600 000 duší, které obývají naše věznice. Mnoho z nich aktivisté, kteří se účastnili demonstrací proti jeho presidentské inauguraci 6. května 2012. Někteří z nich doteď šijí policejní uniformy ve vězeňských táborech.

„Mám právo ve své zemi šít!" řekla Kaťja policistům, když se k nám přibližovali.

„Ale ne na veřejnosti. Šít musíš doma."

Je těžké se vyznat v tom co je v Rusku protizákonné. Já jsem seděla za veřejný zpěv a tanec a po naší „punkové modlitbě" zakázal parlament: „urážení citů věřících". Zákony se tady schvalují velmi rychle. Rychleji, než řeknete švec. Veřejnou diskusi tady nikdo nepovažuje za jakkoliv důležitou. Zákony se tady tím pádem chrlí stejnou rychlostí jako policejní uniformy ve vězeňských táborech. V současnosti se jedná o dalším zákonu, který by měl dovolit bachařům legálně mlátit vězně. Pokud bude schválen, bude uzákoněno používání elektrických šoků za jediný rozepnutý knoflík, čokoládu nebo pinzetu v kapse. My mu říkáme „Sadistův zákon".

„Nemůžete si prostě uprostřed Moskvy sešívat ruskou vlajku ve vězeňském mundúru," vysvětluje nám zástupce velitele policie, když dorazíme na stanici. „Naše zem není koncentrační tábor ani ghetto, ale všechno má své meze. Šijte si doma. Máte vůbec povolení k šití ruské vlajky? Jste vůbec kvalifikovaná švadlena?"

Reklama

„Právě, že ano," řekla jsem. „Šila jsem dva roky policejní uniformy. Stejné kalhoty, jako máte teď na sobě. Doufám, že vám dobře sedí."

„Jsou mi trochu těsné a ta látka… je mi v ní horko," postěžoval si zástupce velitele.

„Nenašel jste náhodou v kapse vzkaz?" zeptala jsem se ho. „V base jsme schovávaly do kapes vzkazy, než jsme je balily a odesílaly. Byla to taková přáníčka. Od vlídných po… no prostě podle toho, jakou jsme měly náladu."

Že si s náma uděláte selfie?" cukrovala Kaťja. „Slíbil jste nám to. Selfie! Tady u toho šicího stroje."

V tu chvíli se policista zvedl a opustil nás. Byly jsme úplně o samotě, takže jsme v rychlosti popadly jehly, nitě a látku a vlajku dokončily. Když nás nenechali šít na náměstí, budeme prostě šít na stanici. O tom žádná. Hotovou vlajku jsme pak pověsily na zeď.

Autorka při posledních úpravách ruské vlajky vně policejní stanice

O tři hodiny později nás pustili, protože nemohli přijít na nic, co by nám přišili.

„Kamarádka je ve Femen," prohodila jedna policistka směrem ke Kaťje. „Ve Femen se holky svlékají a zažijí spousty legrace. Vy se ale bavíte jinak. Nu což. Já zase dělám pro policii. Tady si taky užijeme spoustu srandy."