Jak jsem se zkoušel sjet šňupáním kakaa

Právě teď jsem v Belize. Jedný z mála zemí na světě, kde jsou vhodný podmínky pro pěstování kakaa. A pokud jste v poslední době dávali na internetu pozor, zvlášť pokud jste googlili „kakao" jako já, ze svýho postu pokusnýho králíka, museli jste postřehnout novou mánii, která se zrodila v Berlíně a v blízký budoucnosti se rozšíří do všech nočních klubů na zeměkouli. Mánii, která používá kakao (to, z čeho se vyrábí čokoláda), aby vás sjela. Navíc je to zcela legální.

Jak už jsem psal, jsem v zemi, kde se kakao pěstuje, a tak jsem jím nevyhnutelně obklopen. Mohl bych toho hořkýho hnědýho prášku sehnat obrovský množství za pro pašování přívětivou cenu. Připadám si jak zjizvená tvář Tony Montana. Nebo alespoň jeho verze v předškolním věku.

Jsem docela zvědavej, jestli to vážně funguje. Nebo je dnešní mládež jen přehnaně ustrašená a tak moc opečovává svoje zdraví, že by radši uvítala hřejivý pomazlení od šálku horký čokolády než upocený obětí cizince v reflexní vestě s obnaženým hrudníkem?

Splašil jsem pár gramů a přichystal si je na zrcadlo v koupelně domu, kterej mám v pronájmu. Mohl jsem to klidně udělat i na ulici, protože vlastně žádný zákony neporušuju, ale asi jsem to udělal jen tak z nostalgie. Lajny jsou tlustý. Nevím proč, ale nemám žádný žiletky, nože nejsou tam, kde maj bejt. Ten prášek je docela hrubej a moje kreditka není zrovna nejlepší nástroj na jeho zjemnění.

Šňup. První lajna je za mnou a bylo to překvapivě příjemný. Zdá se, že moje nosní dírky si vyrobili chuťový pohárky a já cejtim neslazenou čokoládu v nose místo pusy. Ani to nebolelo a obvyklá hořká pachuť plazící se po patře dolů do krku byla nahrazená několika suchejma žmolkama.

Jsem najetej? Myslím si, že jo. Trochu. Nebo je to jenom placebo efekt? Vysál jsem další lajnu, abych to zjistil. Jo, něco cejtim. Necejtim se nijak extra vymocněně, ale něco cejtim. Nálada, že sám nevím co se sebou. Už jsem to zažil a jo, normálně jsem to míval po troše sněhu.

Měl jsem vyrazit na kámošovu rozlučkovou party, takže jsem si dal ještě třetí, poslední lajnu než jsem odešel. Líp už jsem to otestovat nemoh. Čas strávenej se střízlivejma lidma je normálně měřítkem pro to, jak moc je člověk na sračku. Až do samýho konce kalby se cejtíte skvěle, jakmile ale vyrazíte mezi normální lidi, žijící všední den, připadáte si, jak kdyby jste měli kopec ketaminu.

Jak se mi bude dařit s hlavou plnou kakaa? Budu vykřikovat lidem do uší zrychlený hovadiny? Budu zfetovanej přežvýkavec, nebo se vydám na starou paranoidní stezku? Brzo jsem to měl zjistit.

Kalba se měla odehrát v baru na pobřeží, kterej vlastnil jeden skvělej rastafarián. Žádný stroboskopy, žádný techna. Tohle byl výhradně rajón reggae. Měl jsem se dělit o malej parket s místníma (různorodou bandou chlápků od kreolů po máje), cizákama na dobrovolnejch pracích a náplavou ze Států. Většina z nich bude stejnak zhulená po několika brkách při západu slunce, ale pokud je mi známo, kakao se tady používá výhradně tradičním způsobem a já budu jedinej, kdo ho takhle zneužívá. Průkopníkem party drog ve Střední Americe asi nebudu.

Předtím než vyrazím, tak ještě navštívím koupelnu, abych si napudroval nos čokoládovým prachem. Pošlu si lajnu. Bang. Nic mě nesestřelilo. Žádnej nával. Nic. Jen příjemná vůně čokolády poletující v mejch nosních dírkách. Cejtim se skvěle. Ale skvěle jsem se cejtil i před mým kakaovým experimentem. Pořád si nejsem jistej, jestli jsem vyndanej nebo ne, což asi znamená, že jsem se zaseknul v tom divnym stádiu uprostřed.

Bavím se se svou holkou, když šlapeme na kolech po pobřeží směrem k reggae baru. Jsem si jistej, že mluvím rychlejc než normálně. Ona říká, že ne. Ona mě stejnak nejspíš neposlouchá. Tak moc si přeju, aby to fungovalo. Už tady mám kontakty. Mohl bych bejt dodavatel. Pan Důležitej, kterej si ani nemusí dělat starosti se zákonem. Velkej hráč na drogovým trhu s mým chutným hnědým práškem. Pojďte děti, posajte si. Je to dobrý pro zdraví a ještě to dobře chutná.

Noc proběhne bez divnejch rozhovorů, poletujících barev, nehynoucí lásky ke každýmu, bez potřeby tancovat celou noc, bez paranoii, vlastně bez ničeho. Jen pár drinků, troška tanečků na nějaký reggae covery Genesis a lehký poklábosení s kámošema.

Ať už ty děcka v tom Berlíně hulí cokoliv, chci to taky. Jestli si po tom myslí, že kakao je další velká partydroga, tak to mi smotněte jedno pěkně tlustý.