Hlavní postava filmu se zamiluje do svého operačního systému, ale mýlili byste se, kdybyste předpokládali, že jde o pesimistický obraz budoucí společnosti a varování před tím, že si nás technologie podmaní. Je to hlavně film o lásce a o intimitě. Nikam moc dál to nejde a právě v tom je pointa.Spikův přístup k filmu odráží jeho osobní vlastnosti - je zvědavý, sympatický a skromný. Všechny jsou v Her v rovnováze. Zaznamenává emotivní stranu toho, čím láska může být, ale ukazuje také, jak těžké je zjistit, proč se nám takové věci vůbec dějí a co pro nás znamenají.VICE: Co je podle tebe dneska největší problém v oblasti lásky, které se ve filmu věnuješ?Spike Jonze: Myslím, že ta největší otázka, kterou film přináší, je nadčasová. Jde o to, jak se intimita vytváří, jak ji můžeme zachovat a zůstat otevřeni druhé osobě navzdory tomu, že se sami měníme, a jak jde někoho milovat bez toho, abychom od něj vyžadovali něco, co by ho omezovalo. Jsou to všechny tyhle věci.Myslíš, že je intimita pro naši generaci jiná, než byla pro generaci našich rodičů?Myslím, že máme trochu jiná specifika pro navazování vztahů i vyhýbání se intimitě. Ať už jde o e-mail, konverzaci, nebo sexuální vztah, jsme opravdu přítomní a upřímní s osobou, se kterou jsme v kontaktu? Myslím, že v tom je ta hlavní výzva. Je to čistě osobní, vnitřní záležitost. Můžete si taky všimnout, že ve filmu nejsou žádné záporné postavy. Theodor jde v oblasti intimity sám proti sobě. No, to vlastně občas děláme všichni.
Reklama
Což nijak neulehčuje to, že se pořád měníme a vyvíjíme. To mi připomíná, co mi řekl můj otec. Měl pocit, že film je o hlavně vývoji. Já uvažoval o vývoji ve smyslu vývoje umělé inteligence, takže mi to přišlo zajímavé na úrovni našich malých osobních vývojů - emočního, spirituálního. Theodor ve filmu vyjadřuje to, že nejtěžší věcí na vztahu je právě váš osobní vývoj bez postupného odloučení se od druhé osoby a vaše osobní změna, aniž byste ublížili tomu druhému. Všichni a všechno se pořád mění a vyvíjí. Přijmout ten fakt ve vztahu je hrozně těžké, ale zároveň nezbytné.Jak postupuješ, když točíš film i lásce, jedné z nejsložitějších a nejvíc matoucích věcí v lidském životě?Když jsem začínal se scénářem, napsal jsem spoustu věcí, které jsem si v tu dobu myslel a cítil. Ty, které mě zrovna mátly, a chtěl jsem je pochopit. Vložil jsem je do toho. Vše má i svou šedou stranu, občas je těžké najít k věcem motivaci. S filmem je to stejné. Snažím se ale motivace nezjednodušovat, na to jsou příliš složité.
Vím, co myslíš. Film jsem viděl už několikrát. Pokaždé na mě působil úplně jinak. Mám rád filmy, ve kterých při každém zhlédnutí vidíte něco jiného. Někdy věci, které jste jindy nepostřehli, někdy se zaměříte jen na určitou část filmu, protože zrovna procházíte nějaký životním obdobím. To je můj cíl - dát všechny ty protichůdné pocity, které cítím, do toho, co tvořím.Myslím, že jen tak se dá umělecky přistupovat k lásce. Je v ní tolik vlivů zároveň, až se stává nepřehlednou. Jsme asi příliš hloupí, abychom rozuměli její složitosti. Je to vtipné. Buď je to ta nejjednodušší nebo ta nejtěžší věc na světě, nikdy nic mezi tím. A je i obojím zároveň.
