Syrových skandinávských vražd není nikdy dost

Se skandinávským filmem je to tak nějak stejné jako s tichým, dobře vychovaným, stydlivým klukem, kterému jednou z ničeho nic hrábne. Pak veškerý ten vztek, nenávist a tajné sadistické touhy vylezou z pozadí utajovaného druhého já a stanou se tím prvním.

Skandinávci jsou lidé klidní, mají rádi otevřená okna, moc toho neschovávají, nejspíš vás pozvou na oběd, i když vás znají sotva pět minut, pokud se jim budete zdát zoufalí a zmrzlí. Média nám Skandinávii celkově představují jako státy, kde kriminalita není tak drsná jako jinde, vše je v klídečku. A pak se najednou objeví třeba Anders Breivik a ukáže Dánům, že by se měli bát možná ne tolik přistěhovalců, kolik vlastních spoluobčanů, kteří občas můžou chladnokrevně vymasakrovat desítky nevinných lidí.

Breivik je prý sociálně nedospělý psychopat. Druhů psychopatů je ale daleko více a skandinávští tvůrci mile rádi zachytí každý jednotlivý zvlášť, a to v těch nejdetailnějších podrobnostech, ať už s vysvětlením či bez něj. Jsou to geniální násilnické filmové počiny pro (v neposlední řadě) všechny skryté psychopaty, kteří dnes a denně tlumí svou nenávist vůči okolním jevům v zájmu zachování sociálního statutu a vřelé usměvavé image.

Pokud jste přesně tento typ osobnosti a v běžném životě vám pořádná dávka ostrých emoci chybí, nový film dánského tvůrce Mikkela Nørgaarda Zabijáci je přesně pro vás. Když shlédnete trailer, musíte uznat, že už i ten je dostatečně negativní a slibuje, že snímek nabídne všechno, na co si jen vzpomenete. Dokonce, možná, na těch 119 minut je tam toho až příliš, ale skandinávská tvorba je prostě taková. Temná, syrová, zobrazující ty nejpřízemnější lidské pudy a jako výsledek jejich nadvlády nad člověkem ty nejtemnější zločiny.

Jaro je obdobím květin, pikniků a romantických shledání, pokud ale toho máte plné zuby, jděte 14. května do kina a vyvažte si veškerou tu venkovní cukrovou vatu pořádným temnem, tentokrát v podání Zabijáků. My mezitím skočíme na předpremiéru.