Doby, kdy lidi chodili do sekáče tak, že se před tím rozhlídli kolem, jestli je někdo nevidí, jsou dávno pryč. Chodí tam nejen tvoje babička, ale taky dost možná šéf nebo spolužák, kterýmu závidíš mikinu s nápisem Boston. Je totiž rok 2016 a na rozdíl od roku 1960, kdy jedna část populace nosila áčkový sukně a druhá lenonky a zvonáče, se dneska nosí úplně cokoliv. 50. léta, 70.léta, hodně populární 90. léta, stylový hadry malejch lokálních značek, stylový hadry velkejch zahraničních značek, ale i plastový oblečení z budoucnosti nebo prostě to, čím chceš zrovna vyjádřit svoji náladu.

Smířit se musíš akorát s tím, že jedinej, kdo ti do toho, co nosíš, bude kecat, bude vždycky tvoje máma, která už to dělá stejně snad jenom proto, že to tak dělala její máma a lidi, který nosej džíny z New Yorkeru a tričko s nápisem Yes, I´m Cute, který jak jsem pochopila nemají nic jinýho na práci, než vysedávat u už tak dost obskurní stránky Dnes nosím a psat komentáře typu: "Jako černý sandále na platformě nosila moje máma, když jí bylo 18, ale bez těch příšernejch bílejch ponožek Nike. OMG ponožky do sandálu to je nejhorší přece!"

Jsou to lidi, který nemaj rádi módu, ani sebe ani ze závisti ostatní lidi a šířej nenávist. No a přesně takovejm lidem na blbý otázky vůbec neodpovídej, jen se usmívej a jdi dál v ponožkách a třeba mikině, "která ti je asi trochu velká".

Zárodek myšlenky sekáčů vznikl v podstatě na jednoduchým principu předávání oblečení z pána na služebníka a vygradoval tím, že služebníci začali prodávat obnošený oblečení rolníkům. Ve 20. století začali s oblečením obchodovat v USA imigranti židosvkýho a italskýho původu. V širším kontextu je myšlenka sekáčů o tom, že Vlk z Wall street si koupí děsně drahý sako, který si při jedný šílený párty pokecá whiskey a sako vyhodí. Obchodník ho najde, koupí si ho prodavač ze sámošky a textil, do kterýho se dřív potil Vlk, najednou spojuje tyhle dvě naprosto odlišný postavy.

Tím nemyslím, že by oblečení ze sekáčů bylo propocený tak, že nejde vyprat a dokonale ti změní identitu, ale že těla, kultury a historie se propojuje skrze hadry. Tonda z Poběžovic, kterej v hospodě nadává, jak by ty imigranti hnal, má na sobě možná tričko po Syřanovi.

Dneska je jenom v Praze tisíce sekáču a v každým z nich se dají najít poklady, z kterejch budete mít větší radost než z trička za tři kila z nějakýho vyklimatizovanýho krámku v obchodním centru. Není lepší pocit než ten, když najdete něco, co se vám fakt líbí a pak zjistíte, že to stojí dvacku. Pamatujete na tu nejmenovanou reklamu, kde tvrdí, že dneska se za dvacku nedá pořídit skoro nic, možná tak nějakej burger? Tak to jsou kecy. Za dvacku si můžete uvařit jednu porci dobrýho jídla a stejně tak si můžete koupit šaty, ve kterejch zvednete žluč kolegyni/spolužačce, která se už tejden snaží najít podobný v obchodím centru. Peníze, který vám zbydou, investujte do zážitků nebo si kupte Club-Mate, abyste při tom vydělávání měli hlavu vzhůru. Každej kousek, kterej má tygr na sobě, je z pražskýho sekáče a celý outfity nestály víc jak stopade.

Jak říkám, sekáčů je po Praze fakt hodně a dobrý je nejdřív nějaký ochutnat a potom si udělat pár nejoblíbenějších, kam budete chodit pravidelně. Docela ošemetný je to s řetězcem Textilhouse, protože ne každej stojí za to. Třeba v tom na Štrossu najdou štěstí spíš lidi, který se snažej najít to, co se zrovna prodává v Kenvelu, ale za nižší cenu. Lepší je hledat zapadlejší jako, je ten v Myslíkovce, a počkat, až tam budou slevy. Zábavný je, když prodavačka začne z ničeho nic vyřvávat po obchodě hlasem s intonací rozhlasovýho vysílání, že právě nastala půlhodinka 30% slev. Lidi začnou sami v sobě trochu panikařit a pokouší se nalhávat si, že potřebujou i to, co ve skutečnosti ani jednou nevezmou na sebe. Hodně dobrej sekáč je v Heřmanově ulici, ti co se už trochu vyznaj ho budou určitě znát. Jmenuje se U Zajíce a majitelka je vtipná, hodná paní, která se ráda dává do řeči se zákazníky a má moc ráda gaye. Ostatní si musíte najít sami, stačí se kouknout na ty internety. Ale před tím ještě krátký varování. Z nakupování v sekáči se může rychle stát obsese.

1) Protože nemáš prachy. Důvod zcela zásadní, dnešní generace to má dost těžký. Jak jinak máš skloubit potřebu bejt stylovej, ale přitom ti musí nutně zůstat nemalej finanční obnos na hodně důležitou a přirozenou lidskou potřebu jít v jakejkoliv den kalit? Nemáme to jednoduchý, nepopírám.

2) Protože máš prachy, jsi úspěšnej DJ, fotograf, pracuješ ve strip klubu nebo ti rodiče každej měsíc zašlou kapesný v řádu desetitisíců. Jenže to má háček! Máš obsedantní potřebu mít něco, co ostatní mít nebudou. Nebo jsi, jak se stále kupodivu s oblibou říká "žid".

3) Protože tím bojuješ proti obrovským korporacím. Jo to je dobrý, pokud nejsi radikál a nenakupuješ v sekáči i spodní prádlo. Všeho moc škodí, však víš. Čím víc máš obnošený trenky, tím míň jsi člověkem. Ne ale vážně, je to hnusný. Přestaňte s tím.

4) Protože ti přijde, že jsou věci kvalitnější. Jasný, každýho rozlítí, když si koupí džíny za osm litrů a během pár měsíců se mu roztrhnou mezi půlkama zrovna ve chvíli, kdy se mu to fakt nehodí. Není nad to koupit si dvacet let starý džíny, který jsou z pravý džínoviny, a když se zpotíš budou ti po uschnutí stát samy v koutě.