Vaše závislost na čokoládě má na svědomí děti v Africe

 foto via

Stejně jako většina lidí, ani já nedokážu odolat průmyslově vyráběným čokoládovým tyčinkám s pěkným obalem. Jsou výborné a nedokážu s nimi přestat. Pravdou ale je, že svou zálibou v nich podporuji začarovaný kruh zneužívání dětských pracovních sil v západní Africe. Spousta dětí je tam totiž nucena pracovat na plantážích s kakaovníkem a tamní podmínky práce jsou natolik těžké, že je světové organizace označují za dětské otroctví. Ve výsledku to asi znamená, že se se všemi podobnými žrouty čokolády jednou sejdu v pekle.

Sedmdesát procent světové produkce kakaových bobů pochází ze dvou zemí - z Ghany a Pobřeží slonoviny. Tam si zemědělci vydělají sotva třetinu částky, která byla stanovena jako hranice chudoby. Při sklizních si nemůžou dovolit najmout další pracovní síly, takže stahují děti ze škol, aby na polích pracovali s nimi. Občas se dokonce stává, že jsou děti unášeny ze sousedních zemí, jako je Burkina Faso, a prodávají se, aby pak pracovali na území Pobřeží Slonoviny.

V roce 2009 podle odhadů USA na Pobřeží slonoviny pracovalo v kakaovém průmyslu asi 100 tisíc dětí. Desetina z nich je obětí obchodu s bílým masem. O rok později se zjistilo, že 43 % dětí v Ghaně mezi 5 a14 lety věku už někdy pracovalo na kakaovníkových plantážích. Abych o celém problému zjistil víc, kontaktoval jsem Abby Mills, ředitelku kampaní v Mezinárodním fóru pracovních práv ve Washingtonu.

VICE: Jak závažný je vlastně problém dětské práce na kakaovníkových plantážích?

Abby Mills: Naše organizace se zrovna chystá podat na kakaový průmysl stížnost. Zjistili jsme, že v Togu, Ghaně a Pobřeží slonoviny je půl milionu až 1,5 milionu dětských pracovníků a z nich 98 % pracuje na rodinných farmách. Aby vám bylo jasnější, jaký to má na ty země dopad - v Ghaně chodí do školy tři čtvrtiny dětí; v Pobřeží Slonoviny je to horší, jen 60 % chlapců a 50 % dívek.

Kde myslíte, že problém začal?

Tamní farmáři nevydělávají dost na to, aby mohli najímat další pracovní síly, ale musí sklidit úrodu. Proto sahají po vlastních dětech. Začíná to pomocí rodičům a končí to nekonečnou prací na plantážích namísto školní docházky. Další problém je obchodování s dětmi. Většina z těch, které přesunují mezi hranicemi Pobřeží slonoviny a Burkiny Faso, končí jako pracovní síla na plantážích.

Jaká pak je jejich práce?

Hrozně nebezpečná. Je to jedna z nejhorších forem dětské práce. Velkými mačetami přesekávají lusky a nanášejí na stromy pesticidy a další chemikálie. Pracují dlouho a bez přestávek.

 foto z filmu Shady Chocolate

Jednou z příčin tamní dětské práce je fakt, že si farmáři nemohou dovolit jiné pracovní síly. Existují ještě nějaké další důvody? 

Systém obchodu s kakaem je dost složitý. Jeho cenu ovlivňuje hodně různých faktorů, ale žádný z nich neovlivňují sami farmáři. Nikdo je nezastupuje a kolikrát ani neví, kolik by si za svou úrodu měli účtovat.

Kdy to začalo mít mezinárodní význam?

Řekla bych, že už v 18. století, kdy se z čokolády stala vývozní komodita. Otroctví vždy bylo lokální problém. Mezinárodní komunita problém registruje od devadesátých let, kdy se zveřejnilo několik zpráv o produkci kakaa. Objevily se různé snahy, jak situaci řešit. Nejznámější je asi protokol Harkin-Engel z roku 2001, kdy vznikla koalice mezi výrobci čokolády, vládami zemí produkujícími kakao a Spojenými státy.

Za poslední roky cena kakaa poměrně vzrostla. Je to dáno tím, že si společnosti vyrábějící čokoládu chtějí zajistit vyšší výnosy z plantáží. Proto ale musí zlepšit podmínky farmářů a zvýšit jejich životní standard. Taky si chtějí pojistit dlouhodobý přísun a odběr čokolády.

Co dělá vaše organizace pro zlepšení?

Posledních deset let se snažíme donutit společnosti, aby přecházely na certifikované fair trade zdroje kakaa, které zajišťují zemědělcům slušný plat a nevyužívají při své produkci dětskou práci. S Hershey jsme měli několikaletou kampaň „Raise the Bar", která je donutila kupovat právě certifikované kakao. Souhlasili, že do roku 2020 přejdou výhradně na certifikované zdroje.

Podporuje tenhle model více společností?

Ano, už několik jich přešlo na certifikované zdroje. Díky našim průzkumům ale víme, že jen certifikace nestačí. Pořád se stává, že farmáři nedostávají zaplaceno, kolik by měli. Soustředíme se na co nejvýhodnější smlouvy, abychom tamním zemědělcům zvýšili životní standart, a snažíme se, aby se do debaty mohli zapojit i oni sami.

Je tu něco, čím mohou pomoci sami konzumenti?

Ano. Snažíme se podpořit výrobce čokolády, o kterých víme, že spolupracují přímo se zemědělci a zajímají se o lokální stav. Nejvíce spolupracujeme s Equal Exchange a Divine.