Trestali jsme za vás svoje játra i důstojnost

Zapomeň na kvantum takřka encyklopedickejch informací, co ti Orion ve svým rapu podává o Cuba Libre, odlož stranou bourbon, vykašli se na to dobrý víno, co si šetříš pro slečnu Věrušku z účetního. Následující řádky ti totiž přinesou bližší pohled na jistej segment spotřebního zboží, kterej v zásadě cení tři skupiny lidí: bezdomovci, studenti a pak ten divnej  dědek, co ti minulý úterý ve tvý oblíbený čtyřce prostě MUSEL povědět svůj životní příběh. Bavíme se zkrátka o levným  chlastu.

Je to možná šokující, ale různý levný paodrůdy pití v naší milý zemi mají zhruba stejnou popularitu jako masové agresivní zteče lednových výprodejů, považování outdoorových křusek za módní doplněk a pašování wienerschnitzelů do balkánského regionu. Většina lidí, co tvrdí, že nikdy neochutnala třeba krabicovou Poezii, pěkně kecá. Člověka k tomu zvláštnímu masochistickýmu rituálu, kdy si hrdlo trestá rozličnými lihovými splašky výměnou za kurevský bolehlav, mnohdy dohání rozličný okolnosti. Finance, věk, punk anebo třeba snaha napsat jeden idiotský článek. Jsem příliš mladej na to, abych po ránech těžce snášel dopady večera, věčně nemám prachy a o svý známce punku nepochybuju ani v nejmenším, takže vzhůru do toho!

“STOLNÍ” VÍNA

Tenhle vzletnej název pro rozličný levný čůča mě vždycky pobaví už při otvírání krabice. První, co člověka uhodí do nosu, je většinou zkyslej odér, kterej by se dal přirovnat k vyblitýmu džusu. Za toto lahodný aroma můžeme vděčit kombinaci nekvalitních moků a uměle přidávanýmu cukru. Pokud se někdo obtěžuje přelévat víno do sklenice, je odměněn velkou absencí všech atributů, kterými by měla barva vína oplývat. To platí pro všechny druhy a “odrůdy”. Samotná chuť je již poměrně ovlivněna např. barvou; zatímco u bilýho se může konzument těšit na kyselý očistec, u červenýho jsou jeho chuťový pohárky oblaženy esencí trpkosti, cukru a podivnýho ocasu, kterýho se nějak ksakru nejde zbavit. O barvě zubů a poblitýho oblečení ani nemluvě. Toto je dojem z prvního doušku. Krabicák má totiž jednu kouzelnou vlastnost (což platí ostatně u každýho pití) a tou je to, že míra mezního užitku tohohle produktu funguje přesně obráceně, než je tomu např. u chleba. Zatímco užitek spotřebitele klesá s každou další jednotkou spotřebovávanýho statku, každá další krabice vína je příjemnější, zábavnější a světe div se, dokonce i chutnější. Mnohdy následuje velmi aktivní a naneštěstí i upovídaná opilost se všemi trapnými elementy, které k tomuto stavu patří.

Míra ranního utrpení: 7/10

LOW-BUDGET VODKA

I když se rodilí seveřané s domácí tradicí kvalitní vodky otřásají hnusem při pomyšlení na tyto české produkty asi stejně, jako když před 150 kilového fanouška třetiligového fotbalu postavíte ovocné pivo, musím říct, že si stěží vybavím mejdan, kde by se neobjevila aspoň jedna flaška Božkova/Nordic ice/apod. Příchuť této sorty lihovin je skutečně hubokřivící, takže samotné panákování doporučuji až v pozdních večerních hodinách. Nezachrání to ani půlhodina v mrazáku, nemá smysl se snažit. Přesto poměrně obstojných výsledků může piják dosáhnout smícháním kořalky s rozličným nealkem, kdy vzniká poměrně pitelná směs, která umožňuje do sebe přesunout velký množství alkoholu během poměrně krátkýho časovýho horizontu. Jedinej mínus tohohle míchání je nechutnej pocit slepenejch koutků, kterej zákonitě následuje po alkoholismem vyplněné noci. Opilost je klasická, po tvrdém spíše hlučná, až agresivní.

Míra ranního utrpení: 7/10

TUZEMÁK

Česká legenda, vhodná k pečení cukroví i mohutný konzumaci. Nejedna ustaraná matka před Vánoci spojuje příjemný s užitečným a okořeňuje si všeobecnej shon příležitostnými doušky. Zanechme stranou právní spory o název tohohle českýho zázraku a přejděme k tomu hlavnímu. Vztah jedince k tuzemskýmu rumu není jenom otázka pasivního konzumenství, člověk si k němu musí najít cestu. Já osobně jsem se například na tuzemák pořádně naučil až v prváku na vejšce a od tý doby na něj nedám dopustit. Příchuť, která rumovému začátečníku způsobuje defenzivní stahy žaludku, přijde zkušenému pijákovi jako příchuť božského nektaru. Nekecám, k tuzemáku jsem měl dříve velký antipatie, ale teď na něj nedám dopustit. Rezavé zbarvení, lehký závan vanilky v aroma, následný teplo, rozléhající se po celým těle, to všechno ti tento skvělý nápoj může nabídnout. Rozhodně doporučuji značku Božkov, kde má spotřebitel garantovanou recepturu a vyvážený poměr minerálů a vitamínů, které jsou potřebné pro každodenní ochranu vašeho organismu (haha). Je navíc vědecky prokázáno, že brambory jsou potřebné pro zdravou výživu organismu, takže poslední pochyby padají. Tuzemáček se dá panákovat, míchat s kolou, kafem a vším možným. Následné stavy jsou veselé, s poctivým nádechem trapnosti a výřečnosti.

Míra ranního utrpení: 6/10

ZELENÁ, GRIOTKA A JIM PODOBNÉ

K těmto likérům mám velmi negativní vztah od chvíle, kdy jsem se jednoho krásného rána na parkovišti u Ikei mohutně poblil do tamních okrasných dřevin. Tyto nápoje většinou disponují nechutně vlezlou příchutí, ať už je to mentol u zelené, který mi znepříjemnil nejednu kocovinu, nebo děsná přeslazenost u griotky. Vzhledem k nízké voltáži může drunkard očekávat poměrně nevalný výsledky. Člověku se daleko spíše udělá dřív blbě, než aby pocítil onen příjemný nával špiritusové otupělosti. Zlatou výjimkou je nápoj “Čertův punk”, kdy se griotkou naředí rum. Tahle bruska způsobuje opravdu šílený zážitky, a kdo někdy zažil snahu transportovat tímto drinkem namol ožralýho invalidu přes centrum Prahy, dá mi rozhodně za pravdu!

Míra ranního utrpení: 8/10

ALPA

Co si pamatuju, tak v devátý třídě byla francovka vedle krátkejch Startek, ohmatanýho vydání časopisu České Ložnice a trávy jedním z velmi oblíbenejch artiklů. Stačilo se zatvářit jako starostlivej vnuk, co urgentně shání medikament babičce, trpící chronickou bolestí kloubů a bylo vystaráno o zábavné vypité válení se v městských parcích. Dokonce si i vybavuju jednou libereckou hospodu, kde byla Alpa pevnou součástí nápojového listu. Jednou z velkejch nevýhod konzumace týhle šílenosti je takřka fyzická bolest, provázející každej doušek. Pálí to jak čert a následná namazanost je opravdu nekompromisní. Možná vám tahle směs vyléčí problémy s klouby, ale šrámy na pověsti způsobené vnitřní aplikací vám jen tak něco nezahojí.

Míra ranního utrpení: 9/10

Iron

Král levnýho pití a nezbytnej atribut každýho bezdomovce. Možná je jeho konzumace fáma, možná ne, rozhodl jsem se v zájmu investigativní žurnalistiky k malýmu testu. Zvolil jsem tradiční postup servírování, tedy filtraci přes bochník chleba a následné degustování. Sáhl jsem po prověřené značce čističe oken, původního ze severočeské Severochemy. Zaujala mě příjemná modrá barva evokující Curacao. Vůně sice slibovala čistá okna bez jediné šmouhy, ale také velmi nekomfortní dopady. Učinil jsem nezbytný přípravy a přiložil drink k ústům. Příchuť byla hořká, trpká, chvíli připomínala benzín, jindy zas (hodně) levnou skotskou. Po druhém panáku naskočil opravdu divnej pocit a solidní náběh k bolesti hlavy. Jestli mě moje pijáctví dožene ke ztrátě střechy nad hlavou, budu se věnovat radši krabicáku. Tohle se opravdu nedá.

Míra ranního utrpení: 10/10