Vizuální encyklopedie ruských vězeňských tetování

  Všechny fotky © Arkady Bronnikov/FUEL

Ve věznicích po celém světě se tetování může stát nedílnou součástí trestanecké uniformy, která nejen označuje zločin, jež ten který kriminálník spáchal, ale slouží i jako způsob komunikace s ostatními spoluvězni. Například dýka vytetovaná na krku ruského trestance může znamenat, že vězeň v minulosti někoho zavraždil během odpykávání svého trestu a je ochotný to zopakovat výměnou za peníze či jiný vězeňský proviant. Takže až uvidíte chlapíka s vytetovanou dýkou na krku, jak si to směřuje k vaší cele poté, co všichni bachaři zmizeli z dohledu, měli byste rychle prásknout do zaječích.

Arkady Bronnikov, který je známý jako přední ruský expert na ikonografii tetování, nedávno vydal kolekci zhruba 180 fotografií vězňů v sovětských nápravných zařízení. Policejní spisy ruského kriminálnického tetování, které vyšly pod nakladatelstvím FUEL, je pravděpodobně tou nejrozsáhlejší sbírkou vězeňských tetování k dnešnímu dni, protože čítá přes dvěstě padesát stran..

Setkal jsem proto se s Damonem Murrayem, spoluzakladatelem nakladatelství FUEL, abychom si o této knize promluvili.

VICE: Proč jste chtěl vydat tuto knihu?
Damon Murray: FUEL již v minulosti vydal sérii encyklopedií o tetování v ruských kriminálech stejně jako Kresby z Gulagu nebo Sověty, takže určitý vzorec je jistě patrný. Tyto knihy byly založené na práci Danziga Baldaeva, což byl ruský dozorce, který po celou svou kariéru pečlivě dokumentoval ruská kriminální tetování.

Během rešerše ke knize Sověti jsme narazili na článek o policistovi v důchodu Arkady Bronnikovovi. To byl expert forenzních věd, který sloužil na ministerstvu vnitra Sovětského svazu přes 30 let. Jeho povinnosti mimo jiné zahrnovaly návštěvy nápravných zařízení na Uralu a Sibiři. Mezi lety 1960 a 1980 vyslýchal, fotografoval a sbíral informace o tetování sovětských odsouzenců, čímž vytvořil jeden z nejpřehlednějších katalogů tohoto jevu.

Bylo nám jasné, že z kolekce tohoto unikátní materiálu by mohla vzniknout fascinující kniha, která by navíc perfektně doplňovala naše předchozí publikace. Zaměřena stejným směrem, ale s mnohem niternějším úhlem pohledu.

Jak dlouho vám zabralo shromáždit všechny fotografie?
​Navštívil jsem pana Bronnikovova u něj doma v oblasti Uralu, kde jsme diskutovali nad možností vytvořit z jeho materiálů knihu. Vřele souhlasil, prošel se mnou celý archiv a do detailu mi vysvětlil všechny nejasnosti. Po několika dnech bylo zjevné, že máme dostatek materiálu a informací, abychom z toho mohli vytvořit knihu, která bude právem význačná a důležitá. Následně jsem vzal veškeré fotografie do Londýna, kde jsme z nich vytvořili digitální kopie.

Máte nějaké informace týkající se vyfotografovaných vězňů?
​Až na krátkou sekci na samém začátku knihy, která je reprodukovaná z opravdových policejních spisů, jsou všechny informace získané výhradně z tetování na tělech trestanců. Mezi zločinci můžeme nalézt vážné případy jako například vrahy či násilníky, ale i lehčí přečiny jako kapsářství či krádež.

Ke každému obrázku je přiřazen detailní popisek vysvětlující vztah mezi konkrétním zločinem a tetováním, například tetování nahé ženy upálené na kříži symbolizuje trest za vraždu ženy. Počet polínek v ohni naznačuje délku trestu.

Jaké vybavení trestanci k tetování používali?
​Většina tetování vznikla velice primitivní a bolestivou cestou. Celý proces může zabrat několik let, ale jedno malé tetování může být hotové za pět až šest hodin nepřetržité práce. Vybraný nástroj je modifikovaný holící strojek, ke kterému jsou přidělané jehly a ampulka s tekutou barvou.

Kde ve vězení seženete barvu?
​Roztavená guma smíchaná s močí se používá jako pigment. Ze zdravotních důvodů je nejlepší použít moč člověka, který se nechává tetovat. Vzhledem k tomu, že tetování je tam zakázané, většinou se provádí skrytě a ne zrovna ve sterilních podmínkách. To samozřejmě může způsobit řadu vážných komplikací jako například gangrénu nebo tetanus. Nejčastějším problémem je ale lymphadenitis colli - zanícení mízní uzliny provázené horečkou a zimnicí.

I tak se nechávají tetovat?
​Ve většině případů vězni, které Bronnikov vyslýchal, tvrdí, že se nechali tetovat až po spáchání nějakého zločinu. Společně s recidivou roste i počet tetování. Ve věznicích s minimální ostrahou je tetovaných 65 až 75 procent vězňů. Toto číslo roste na 80 procent ve věznicích se střední ochranou a na 95 až 98 ve věznicích s ostrahou maximální. V ženském nápravném zařízení nedaleko oblasti Perm (zhruba 700 mil severovýchodně od Moskvy) Bronnikov zjistil, že pouhých 201 z celkového počtu 962 vězňů je tetovaných. Nicméně 40 procent bylo potetováno v zařízeních v maximální ostrahou.

Je pravidlem, že vůdci kriminálních gangů nemají velký počet tetování - maximálně pár sedmi a osmicípých hvězd na klíčních kostech. Také je pravidlem, že tetování mají jen delikventi, takže političtí vězni nejsou tetovaní.

Jaký je váš osobní názor na kulturu vězeňských tetování?
​Je to pozoruhodné. Nikde jinde se z tetování nestává natolik unikátní a definovaný jazyk. Každý obrázek má svůj význam a pro svého nositele může být otázkou života a smrti.

Když nový vězeň přijde poprvé do společné cely, je mu položena otázka: „Stojíš si za svým tetováním?" Pokud není schopen odpovědět nebo pokud spoluvězni nabydou dojmu, že nosí lživé tetování, je mu poskytnuta cihla či kus skla, aby si tetování sám odstranil, nebo čelil následkům, kterými můžou být zlynčování, znásilnění a v některých případech dokonce smrt.

Je to z toho důvodu, že tetování se stalo nejvíce respektovanou a obávanou věcí uvnitř vězeňské společnosti. Dalece přesahují osobní význam a jsou nesmazatelným zákonem za hranicí konvenčního práva.

  Viděl jste mnoho trestnic. Které tetování bylo nejčastější?
​Můžeme nalézt mnoho podobných a opakujících se témat. Nejčastější tématika je náboženská - Madonna s holátkem, ruské kostely, kříže a podobné věci. Nicméně v kontextu sovětského vězeňského systému - neboli zóny - tyto obrazy nemají vůbec nic společného s náboženským přesvědčením. Jejich opravdové významy jsou zakořeněné ve vězeňských a zločineckých tradicích. Pramení z touhy být označen jako vyvrhel, jako někdo, komu není možno porozumět a proto je odsouzen k utrpení.

Madona s holátkem je jedním z nejoblíbenějších tetování mezi vězni a může mít několik významů. Může symbolizovat sounáležitost k některému z kriminálnických gangů, může indikovat víru nositele, že matka boží zažene zlo, nebo že nositel byl uvězněn jako adolescent…

V zóně může být tetování kostelu nebo kláštera interpretováno jako znamení určené pro zloděje, přičemž počet kupolí naznačuje počet trestů. Kříž je běžně tetován na nejdůležitější část těla: na hrudník. To naznačuje, že nositel je zavázán ctít zlodějské tradice a že jeho tělo není poskvrněno zradou - že je tak zvaně „čistý" před svými zlodějskými soudruhy. Všechny kříže indikují to, že jejich nositel je členem některé kasty zlodějů.

Jaký byl původní záměr pro archivování těchto fotografií?
​Bronnikovova kolekce, kterou můžete nalézt v knize je příznačně zajímavá z toho důvodu, že její účel byl čistě pragmatický. Fotografie byly pořízeny pro účely policie, aby rozšířily pochopení těchto tetování a zjednodušili proces identifikace vězňů.

Jediným záměrem fotografa bylo zaznamenat tělo pro praktické účely.
​Protože fotografie nejsou zatíženy uměleckým záměrem, představují bezelstnou reprezentaci vězeňské společnosti, která nezáměrně vynechává jejich lidskou stránku a namísto toho zahrnuje jejich vlastnosti: agresivitu, zranitelnost, melancholii a domýšlivost. Jejich těla zobrazují neoficiální stránku historie vyprávěnou pomocí tetování a jizev.