Vlastnit porno dřív doopravdy něco znamenalo

Toto foto představuje to nejlepší z autorovy osobní kolekce

Sakra, taky si občas říkáte, že vlastnit porno dřív něco doopravdy znamenalo? Já jo a proto se to teď pokusím shrnout do několika bodů:

1. Když jsem byl na střední tak jsem svý porno uchovával v bílý krabici, kde jsem měl svůj štos časopisů. Skoro všechny byly Playboye, protože se mi líbily spíš soft věci. Taky jsem tam měl fialový šanon, kde jsem měl svý oblíbený kousky. Občas jsem si sednul na zem ve svém pokojíku, a vyložil jse kolem sebe; trochu jako předpotopní verze Tumblru.

2. Internet změnil způsob, jak lidi masturbují. Dneska už stačí zmáčknout tlačítko a bác! vyvalený kozy. Ale v dobách mého teenagerství bylo porno něco jako posvátný artefakt, něco, co člověk musel najít a uzmout pro své nekalé potřeby. To bylo úplně o něčem jiném.

3. Svůj první porno časopis jsem viděl ve čtvrté třídě, když si ho spolužáci posílali pod stolem v jídelně. Pamatuju si, že jsem při prohlížení pociťoval divný pocit zmaru, jako kdyby ten časopis do sebe vcucával mou malou, panickou duši. Jméno toho časopisu si nepamatuju, ale byly tam nafocený holky v maskáčích, co vilně držely automatické pušky. Měl jsem pocit jako bych v těch fotkách viděl víc, než mí vysmátí spolužáci.

4. Kluk co ten časopis vlastnil, si nějakou dobu vydělával tím, že za dolar prodával jednotlivé stránky z podobných časopisů. Nosil je v zamčené tašce. Ty časáky patřily jeho tátovi a prý jich měl hafo. Samozřejmě je prý za peníze klidně přinese. Nikdy jsem žádný nekoupil. Toho kluka pak chytli a na čas vyloučili ze školy.

5. Občas jsem pracoval se svým tátou. Pamatuju si, že vždycky když jsme zastavili natankovat u pumpy, jsem pocítil obrovské nutkání se podívat na regál časopisů. Chtěl jsem vidět kozy. Stál jsem před tím regálem a měl jsem pocit, že mám tak půl sekundy na to se pokochat ženskými vnady. Jakoby omylem, kdyby se náhodou někdo díval, jsem si vždycky začal jedním listovat. Takže místo pořádného zážitku jsem se pokoutně nasytil rychlým pohledem. Snažil jsem se to všechno zapamatovat, abych si to potom mohl v klidu vybavovat.

6. Doteď si pamatuju, jak když mi bylo čtyři nebo pět, jsem shrábnul jeden časák, co si kamarádi mýho táty podávali okolo ohně. Všichni se smáli, když mi ho táta vytrhl z ruky, ještě před tím, než jsem měl čas ho pořádně otevřít. Můj strejda řekl něco v tom smyslu, že „na to mám ještě čas,“ a všichni se hurónsky zasmáli. Ta vzpomínka je doteď velmi živá.

7. Jeden z prvních full-frontal záběrů jsem viděl v moddované verzi Doomu pro PC. Kámošův starší soused zeditoval ten program tak, že na všech gobelínech ve hře je jpeg Pamely Andersonové. Pro něj to nic nebylo, ale já jsem na to úplně zíral. Každý den jsem potom svého kamaráda žebral o kopii té hry, pořád a pořád. Nespal jsem z toho. Když mi konečně tu disketu se hrou dal, byla to jenom normální verze Dooma. Pamela tam nebyla, jen krev a střílení. Ale hrál jsem to stejně.

8. Nakonec jsem u táty našel jeho malou sbírku erotických magazínů v jedné zašoupnuté polici, přikryté tričkem. Takhle se asi většina kluků dostala tehdy k pornu. Můj táta měl převážně Playboye, pár Penthousů a Penthouse Letters. Pak jsem čekal, až moji rodiče odejdou, ty časáky jsem si vzal do pokoje a snažil jsem se, abych na nich nezanechával žádné otisky prstů.

foto via FiDalwood

9. Strašně jsem se bál, že mě chytnou, nebo že budou vědět, že se na ně potají koukám. Moje nejoblíbenější fotky jsem si obtahoval na papír. Stačilo mi na ně potom koukat, vybavit si originál a hned mi ztvrdnul. Nakonec jsem se odhodlal, a jednu fotku si opatrně vytrhl. Uchovával jsem jí v průhledném rukávu na komiksy. I když mi stačilo soft porno, tak jsem ho prostě potřeboval mít u sebe – vlastnit ho. Byl jsem divný dítě.

10. Pamatuju si, že jsem četl Penthouse letters ve vaně. Když bylo porno psaný, tak mi to ale přišlo oplzlý. Celá tahle anabáze byla, jako kdybych nacházel klíče k něčemu velmi lidskému, ale co ve mně zatím bylo hluboce schované a neprojevené.

11. Nedaleko byl malý obchůdek, kde prodávali porno každému, kdo měl zájem. Po tom, co jsem získal řidičák, jsem tam občas sjel, ale byl jsem vždycky úplně vyklepaný. Když jsem tam šel poprvé, tak jsem předstíral, že si jdu koupit žvýkačky nebo tak něco. Nakonec jsem požádal jednoho kluka, co vypadal tak na dvacet, aby mi jeden Playboy koupil. Cítil jsem se jak kokot.

12. Pamatuju si, jak jsem se zamknul v pokoji, a teprve pak si začal prohlížet svůj první, vlastní porno časák. Otáčel jsem pomalu stránky, jednu po druhé. Zrovna to bylo číslo s Jenny McCarthy. Byla tam série fotek, jak se koupe. Na ten časák jsem se musel honit tak aspoň padesátkrát.

13. Nakonec jsem se odhodlal si sám jeden koupit. Šel jsem do Kauflandu a dlouho jsem nervózně zevloval před vchodem. Pamatuju si, jak jsem roztřeseně požádal padesátníka za pultem o Playboy. K autu jsem šel jako omámený a ve své rozrušenosti jsem projel na červenou a chytli mně policajti. Dostali mně. Měl jsem takový strach, jakoby ten Playboy pod sedadlem byl pytel koksu.

14. Nakonec jsem zase vystříhl svý nejoblíbenější fotky a nalepil je na tvrdý papír, aby se neohýbaly. Ty fotky jsem při svých hoň-sešnech doplňoval zvukovým záznamem z nějakýho erotickýho pořadu, kde pouštěli zvukovou stopu holek, předstírajících že je někdo mrdá. Za zvuku porna mé umorousané, zmačkané fotky skoro ožívaly.

15. Jsem si skoro jistý, že mě vzrušovalo taky to, že jsem ty fotky vlastnil. Měl jsem pocit, jako bych měl ty nafocený holky opravdu zamknutý u sebe ve skříni. Během chvilky jsem si své fotky zapamatoval a nosil jsem jejich reprodukce pořád v hlavě. Doteď jsou některé ty obrázky vyryté do mé paměti a tam mi taky zůstanou až do smrti. Nic na netu se nevyrovná těmto prvotním úlovkům.

16. Nedávno jsem zase našel svůj fialový šanon. Když si ho po těch letech prohlížím, tak je to dost divný pocit, jako bych navštívil muzeum, o kterém nikdo jiný neví. Je plný totemů, na který jsem se leta ukájel, a každý z nich má svou historii, kterou znám jen a jen já. Vůbec nechápu, proč mi tehdy přišla fotka Pamely Anderson v kovbojském klobouku, jak si nad dřezem myje prdel natolik rajcovní, že jsem si jí musel dát do průhledné košilky. Celá ta bednička byla můj osobní poklad, o kterém nikdo jiný nevěděl.

17. Holka v oranžových bikinách ležící na nafukovacím člunu se znuděným výrazem na tváři; holka, co si na kozy stříká polevu na dorty; holka co si stahuje svoje tílko s Mickey Mousem a přitom mává brýlemi; blondýna namydlená ve vaně: znova to tady je všechno rozprostřené na mém klíně. Je to takový osobní, porouchaný internet, co jsem si sám pro sebe stvořil.

18. Teď už je mi jasné, že polovina zábavy byla v tom si tyto snímky pokoutně obstarávat. První den, co jsme měli internet přes telefonní linku jsem si stáhnul fotku Jenny McCarthy, nachlup stejnou jako jsem vídal v mých časopisech. Najednou toho bylo plno, mnohem víc než jsem vůbec stíhal proklikat. Chvilku po příchodu internetu jsem svou krabici založil, asi jako se ukládají do sklepa dětské hračky nebo nepoužívané lyže. Ve světě, kde je tak lehké si obstarat kopii v podstatě čehokoliv, mají lidé tendenci zapomenout co to je, co vlastně chtějí.