Vzpomínky bývalého skatera z Prahy, co se v USA utkával s Bones Brigade

Většina z vás už někdy viděla skate partu Bones Brigade v akci. Část z nich si zahrála skatovou scénu ve filmu Policejní akademie 4 z roku 1987. Celkově to byla parta lidí, co vznikla okolo společnosti Powell Peralta, která ovlivnila celou skateboardovou scénu. Firmu Powell Peralta založili George Powell a Stacy Peralta v roce 1978 a pomohli tak rozmachu skateboardingu, jakožto sportu a samotné subkultury. Společnost představila The Bones Brigade, nejslavnější skateboardový tým. V Bones Brigade se vystřídalo během její historie na 41 jezdců. Za zmínku určitě stojí Ray Barbee, Steve Caballero, Tommy Guerrero, Tony Hawk, Bucky Lasek, Andy Macdonald, Mike McGill, Colin McKay, Lance Mountain, Rodeny Mullen, Mike Vallely a Danny Way. Během IT horečky v průběhu 80. let v Kalifornii, když v Silicon Valley realizovali svoje nápady lidi jako Steve Jobs, vyučoval George Powell techniku na Stanfordské univerzitě (zde je výzkumný centrum, který vyvinulo třeba osciloskop pro Hewlett Packard).

Historii skateboardingu ale začal psát o zhruba 30 let dříve. Skateboardy začal po domácku vyrábět už v roce 1957. Když ho v roce 1974 požádal syn o skateboard, začal se George Powell věnovat výrobě s větší intenzitou. Posléze vynalezl uretanová kolečka, která usnadnila jízdu na skateboardu. Používal i další nové materiály, například hliník a sklolaminát. Jedním z testovacích jezdců pro jeho flexibilní desky na slalom byl Stacy Peralta. Když byl Powell propuštěn z jeho práce v leteckém průmyslu, v důsledku končící Studené války, přestěhoval se do Santa Barbary, aby začal s velkovýrobou svých skateboardů. Vynalezl kolečka jménem Bones. Získaly toto jméno díky své barvě. Někdo mu totiž během výroby řekl, že mají stejnou barvu jako kosti. Skateboarding se však měnil, a tak Powell přešel od dřeva k laminátu. Duo Powell/Peralta také vymysleli motivy s kostrou vytvořené Vernonem Courtlandt Johnsonem. Tyto designy prorazily na trhu a pomohly Powell Peralta, aby se stali pravděpodobně nejpopulárnější skateboardovou firmou 80. let. Vyráběl slavné desky jako Tony Hawk Iron Cross, McGill Skull and Snake, Caballero Dragon, Lance Mountain Future Primitive, Ray Underhill a Ollie Tank. Samozřejmě dál vyráběl i svá uretanová kolečka.

Já jsem se narodil v Santa Barbaře v roce 1980. O pár kilometrů dál se učili Lance Mountain a Steve Caballero svoje první ollie v bazénu v Isla Vista, patřícím komunitě studentů University of California v Santa Barbaře, kde studovali také moji rodiče. V roce 1983 se naše rodina přestěhovala do Československa a krátce poté jsem dostal svůj první skateboard Powell Peralta Lance Mountain Mini Model s trucky od Independent, T-bone kolečky a zářivě zeleným gripem. Bylo mi 7 let a začínal jsem jezdit. Sám v komunistické Praze, ale věděl jsem, kdo jsou Bones Brigade! Chtěl jsem být jeden z nich. Koneckonců, většinu z nich si vybrali právě na ulici, kromě Tonyho Hawka, jehož otec byl prezidentem Americké skateboardové asociace, a jehož matka měla během závodů na starost časomíru a bodování. Jezdci ho neměli moc rádi, zvlášť když začal dělat veliké pokroky a učil se různé McTwisty a točil se kolem osy v rampě. Nikdo nechápal, co dělá, a tak se mu všichni smáli. O pár let později se to všichni od něj učili.
Jak jsem vyrůstal mimo Kalifornii, cítil jsem, že skateboarding je způsob, jak si uchovat pouto k domovu. Skateboardová scéna v pozdních 80. letech a na začátku 90. let byla v Československu velmi odlišná od té v Santa Barbaře, kam jsem se vracel několikrát do roka. Doteď nevím, proč jsem začal jezdit, ale cítil jsem, že jsem neměl na výběr. Prostě jsem nemohl neskatetovat.

Na začátku 90. let všechno moje původní zářivé skate oblečení od Vision Street Wear, Vans a Airwalk zbledlo a já jsem v Praze hledal vysoké ponožky, freestyle ježdění, a skate komunitu, která chtěla jenom jezdit. S koncem 80. let zmizela stará éra a začala éra nová. U sochy Lenina (dnešní Dejvická) mi někdo ukradl můj Lance Mountain skateboard. Myslel jsem si, že to je definitivní konec mojí krátké kariéry, a že osud vstyčil prostředníček vůči mým naivním ambicím. Naštěstí o den později Luděk Vasa narazil na moji desku, získal ji zpět a přinesl mi ji, za což jsem mu dodnes vděčný. I tak jsem ale v prázdné Praze selhal při hledání specifické skate komunity a životního stylu, co jsem poznal v Santa Barbaře a rozhodl jsem se, že nastal čas zaměřit všechny mé ambice ke škole.

The Embarcadero

Zpátky ke skateboardingu jsem se vrátil v šestnácti, když jsem se přestěhoval zpět do USA. V Oaklandu mě opět nabila pozitivní energie ze skateboardový komunity z různejch míst, která už neexistují, jako je Hubbas Hideout nebo Embarcadero. Byly to místa, která všichni znali z kultovních videí jako je Ban This (1989) nebo Propaganda (1990). Ale mít tu příležitost potkávat se a měřit se s těmi nejlepšími jezdci, bylo něco, co jsem si vždycky přál. Opět jsem dostal impuls k ježdění… Po stěhování do města Boulder v Coloradu v roce 1999 jsem začal chodit na univerzitu, kde začínali jezdit takoví jezdci jako Dave Davis a David Sands. Rychle jsme se spřátelili a najednou tu byl první sponzoring od Black Label, Meta Skates a Es. Když jsem nejezdil, koukal na filmy jako je Menikmati nebo Transworlds Modus Operandi. Pořád si myslím, že tyhle filmy mají nejlepší soundtracky, na kterých spolupracoval Mr. Dibbs. Začal jsem jezdit na závody, kde jsem soutěžil s bývalýma jezdcema z Bones Brigade.  Umísťoval jsem se někde uprostřed startovního pole, blíže ke druhý polovině… Nikdy jsem neměl ambice být profesionálem, nebyl jsem zas tak dobrej, ale soutěže mě bavily. Během závodění jsem potkal můj dětský idol - Tonyho Alvu. Smrděl, hulil, a choval se jako správný hulvát. Nezajímali ho ostatní lidi, chtěl jen rozdat samolepky, odjezdit exhibici a jít se pořádně zhulit.

Já v Boulderu Můj nedostatek talentu se projevil na závodech Vans Warp Tour ve Vans skateparku ve Westminsteru v Coloradu. Jel jsem big air, což v té době jezdili pouze tři lidi z Bones Brigade, já a ještě jeden lokální týpek z Colorada. Během závodu jsem špatně spadl (asi jako Jake Brown tady), zlomil jsem si obě dvě zápěstí, kotníky, několik žeber, prsty a moje ego. Vyhodili mě ze školy, protože na vozíku jsem jako student umění nemohl nic dělat. Vrátil jsem se do České republiky a během několikaměsíčního ozdravnýho pobytu jsem přemýšlel nad budoucností. Věděl jsem, že jsem skončil se skateboardingem. Přestěhoval jsem se do Chicaga, abych pokračoval ve focení… To je všechno. Zkrátka jsem chtěl dospět.

Tohle jsem na obou rukách nosil tři měsíce. Pak jsem do ran sypal nějaký bílý prášek, aby se zhojily.

I když jsem se stěhoval 27-krát, láska ke skateboardu mi zůstala celý život. Přes snahu posunout se dál a dospět, jsem zjistil, že mě to stále táhne ke skate kultuře.  Po návratu do Prahy v roce 2004, po všech těch zlomených kostech, jsem myslel, že je definitivní konec. Aspoň do té doby, než jsem potkal týpky, co se rozhodli postavit mini rampu na zahradě u Porno Villy. Po několika dnech na jejich dvorku jsem si opět zranil levý loket. Konečně jsem se rozhodl s tím seknout. Když se ohlédnu za svou krátkou kariérou, tak zjistím, že skateboarding mi pomohl se později v životě zaměřit na tvůrčí práci. Když se podívám na ostatní jezdce, tak po konci kariéry udělali to samé. A opravdu není náhoda, že tak skončí většina jezdců. Film Bones Brigade od Stacy Pelarta se bude promítat 1. února od 20:30 na velkým plátně letenskýho kina Bio Oko. A ano, budou se servírovat i český titulky. Určitě byste neměli propásnou to, co jsem já na skateboardingu uctíval a miloval.

Další skate filmy od Stacy Pelarta:
Skateboarding In The Eighties (1982), The Bones Brigade Video Show (1984), Future Primitive (1985), The Search for Animal Chin (1987), Public Domain (1988), Axe Rated (1988), Ban This (1989), Propaganda (1990), Eight (1991), Celebrity Tropical Fish (1991), Hot Batch (1992), Chaos (1992), Play (1993), Suburban Diners (1994), Scenic Drive (1995), Strip Mall Heroes (1998), Magic (1999), Bones Bearings Class of 2000 (1999), FUN (2009).