Nebudu chodit okolo horké kaše: jsem lenoch, šilenej lenoch. Navíc jsem žrout a v životě na mě nefungovala žádná dieta - při svojí nenasytnosti kombinovaný s lenivostí mi nestálo za to cvičit a omezit svůj jídelníček. Věřte mi, snaha byla: zkoušela jsem veškerý tréninkový režimy, který vás napadnou, a všechny ty zázračný diety ze ženských časopisů alá: "Udělejte si koktejl z hlávkového zelí a dvě deci ho vypijte každých čtyřicet minut, potom zuby loupejte kuličky hroznů, je to hračka, věřte nám!"

Nakonec jsem narazila na video, které vám může změnit život. Vladimir Putin a Dimitri Medvěděv v něm spolu cvičí v posilce - zvedají závaží, jistí se, k snídani mají steak a vůbec je to jedna obrovská esence alfa-samectví.

Zmíněné video obletělo svět a z Putinova tréninku se stala legenda. Fanoušci založili motivační stránku na instagramu Putininspiration a hromada časopisů pro pány se vrhla zkoumat efektivitu Putinova tréninku nebo bizarní cenu jeho cvičebního úboru.

Já jsem jednu dobu cvičila podle Hollyoaks dvdčka, nebo taky podle tý ženský, která si pochcala postel v Geordie Shore. Znám vlastně všechny tréninky s celebritama na dvdčkách, který koupíte ve spodní polici v sámošce - a všechny do jednoho mi byly k ničemu.

Protože jsem měla až po krk těchhle šmejdů, řekla jsem si, že bych mohla dát Putinovi a jeho tělovýchově šanci - aspoň na týden. Očekávala jsem ponurý zážitek, lemovaný tvrdou prací a kamennými výrazy ve tváři. Žádná hudba. Žádná atmosféra. Jenom maso a hardcore makačka v posilovně.

Mám otravný poprsí, který mi brání dělat to, co Putin - pohybovat se na veřejnosti nahoře bez. Proto jsem šáhla po bílým tričku, zastrčeným v šedivých teplácích, tak jako můj instruktor.

Z videoklipu jsem vyčetla, že Putinův trénink znamená v podstatě nekonečně zvedat činky a tvářit se u toho nijak. První den jsem tedy přesně to dělala až do chvíle, kdy mi na čele začala pulzovat žíla a v uších mi zvonil vlastní tep.

Jakmile jsem se došla domů z posilovny, dala jsem si steak - tak jako ve videu. Na talíři jsem nechala pořádný kus chrupavky, která dělila steak vejpůl. Potom jsem ale snědla i ji, protože tak to nejspíš dělá i Putin: vládne Rusku déle než Jelcin, došlapuje si na homosexuály a především - přeci nebude plýtvat jídlem.

Napůl rozžvýkaný maso mi usadilo v krku na hezkých pár hodin.

Po posilovně jsem si vzala volno a vyrazila jsem jezdit na koni. Když člověk vidí nespočet fotek Putina na horským hřbetu, tak dá rozum, že to je způsob jak maká na svojí fyzičce. Cestou do stájí jsem si připadala lehce nepatřičně - to není místo kam se chodí v teplácích. Naopak, je to spíš lokace, kam zavítají lidé, kteří platí svým psům týden od týdne manikůru.

Samotné ježdění na koni ušlo; je to dobrá věc na stehna, hotový peklo na genitálie. Chvíli jsem přemítala jak se s tím vypořádává Putin, ale pak mi došlo, že ten člověk má reputaci založenou na tom být tvrdej jako ocel (a taky na vládnutí země, jež pokrývá osminu zemského povrchu, že), takže ho asi pohmožděný varlata nevyvedou z míry.

K večeři na jídelníčku opět steak.

Ve středu jsem večer vyrazila na lekci juda, což je aktivita, kterou si Putin rovněž rád dopřeje. Po cestě jsem si koupila pistáciovou zmrzlinu - Putinovu nejoblíbenější pochoutku. Oproti suchým steakům, které mě jinak živily, šlo o příjemnou změnu.

Na hodině mě uvítal učitel Dave. Je to přísný člověk, který nějak zvládá být naráz hromotlukem i velmi tichou osobou. Dostala jsem se do páru s jeho dvojkou - jediným dalším dospělým člověkem na lekci juda pro děti. V autobuse jsem se koukala na Naučte se judo s Vladimírem Putinem (jojo), tudíž jsem v duchu byla připravena. Na druhou stranu jsem ale snědla moc zmrzliny, takže už při samotném převlékání se do Putinova roucha mě píchalo v břiše.

"Mám si zastrčit triko?" zasípala jsem. "Ne!" vyštěkl tiše Dave a musím uznat, že on se s tím nepáře, fakt ne. Přání trenéra Davea jsem se jala respektovala víc než kohokoliv jiného na světě. Zkrátka a dobře mě děsil. Na krku má ten chlap svaly, které jsem do té doby nevěděla, že existují.

A pak začala mela. V žaludku mi šplouchala zmrzka a chtělo se jí ven. Začínala jsem panikařit. Lze se vyzvracet před hloučkem školáků a vyjít ze situace jako oběť? Nejspíš ne. Díky bohu přišel brzy konec výuky a i pro mě nastal čas odejít.

Svaly vyboulené z Daveových paží a krku jasně ukazovaly, proč je judo Putinův koníček. Udělá z vás ranaře a přijde vhod, když začnou na Valném shromáždění OSN Hollande s Obamou frajeřit.

Čtvrteční ráno mě tak jako každý den od pondělí spatřilo v posilovně. Další týrání bicepsů. Zase jsem zvedala závaží do doby, kdy ruce řekly dost, přestaly fungovat a já opět vyrazila domů na steak.

V tuto chvíli se maso stalo tou nejtěžší záležitostí. Moje následování Putina se neslo v charakteru omezeného rozpočtu, což znamená tuhé steaky - ty nejsou dobrý začátek. Navíc jsem kdesi četla, že červené maso není nejlepší věc, pokud není vašim koníčkem rakovina žaludku. Byla jsem zoufalá a snažící se najít jakoukoliv alternativu. Na Vladimirově neoficiální fanpage byla zmínka o jeho oblíbené rybě - ledovce patagonské.

Google mi příliš ohledně této speciality neporadil, navíc jsem si nebyla jistá, zda je legální ji jíst. Ani v místní rybárně nevěděli a rozhodně neměli nic takového na prodej - ani poté, co jsem to pomalu a s důrazem na srozumitelnost zopakovala.

Takže zase steak.

V pátek se jedou v posilce nohy. Já ne. Pro mě je každý den zasvěcen rukám. Popáté za sebou. Popáté mě nenávidí moje bicepsy a já už toho mám dost. Fakt. Dost.

Moje ruce mezitím přestaly vykonávat svoji funkci. V jednu chvíli jsem v pátek odpoledne skoro nezvedla pero ze stolu - bylo to na poradě a všichni na to zírali.

Ve chvíli, kdy jsem se ponořila do vod Hampsteadského rybníku, mě opustil dech a nevrátil se, dokud jsem se o půl hodiny později nevyvalila na trávu na břeh. Spolu se mnou plavala už jen jedna cizí žena, jež v klidu brázdila kalnou hladinu. Vedle ní jsem vypadala jako ubrečenej šašek. Připlavala ke mě blíž a zvesela prohodila "Vypadá to že máme stejný plavky, že?" Odpovědi se jí nedostalo, byla jsem zaneprázdněna mácháním svými pažemi a lapáním po dechu.

Zarámovaný obrázek nad mou postelí sděluje jasné poselství - Putinovým nejoblíbenějším stylem plavání je motýlek. Aby ne, je to nejtěžší a nejvíc alfa styl ze všech. Krom toho je to nejhorší věc, kterou byste měli zkoušet když mrznete v jezeře a ruce vám vypovídají službu, protože jste je v průběhu týdne opotřebovala do stavu nefunkčních hnát.

Ve stavu takové slabosti prostě nejde vypadat jakože se právě netopíte. Počet falešných úsměvů, kterými ujišťujete plavčíka, že máte všechno pod kontrolou, je omezený, takže vás dřív nebo později z jezera dostane - komplikujete mu příliš život.

V tréninkovém videu jsem si všimla, že Putin Medvěděva povzbudivě poplácává po zádech. V poslední den cvičení (nejspíš do konce života) jsem se motala kolem závaží jako takové ztělesnění žaloby na sexuální obtěžování - taky jsem chtěla někoho povzbudit.

"To je vono!" zavolala jsem zkusmo. Žádná reakce.

Celý týden byl jako horská dráha, nahoře a zase dole. Zejména dole teda. Putinova metoda je neúprosná a bez odměn; můj biceps se zvětšil ve svém obvodu o dva milimetry - takže propadák. Nevím jistě, jestli je to vůbec svalová hmota co mi narostlo. Možná, je to jen všechen ten tuk ze steaků a zmrzliny, které mě přes týden živily. Ta kvanta mastného a smetanového jídla neměla vliv na moji váhu. Takže jsem se v jezeře plácala pro nic za nic.

Čas od času přichází chvíle, kdy musíte uznat, že vaše tělesná schránka není stavěna na určitý typ aktivit. Já kupříkladu nejsem po svém tréninkovém týdnu schopna udělat ani jeden klik. Jestli se tenhle článek dostane na fóra kulturistů, určitě se nakupí halda kritiků s návody a výčtem toho, co všechno jsem dělala špatně. Ale mě je to jedno, u mě má takový cvičení navždy utrum.

Od teďka se totiž vracím k fitness dvdčkům z trafiky.