Zkusil jsem kouřit kafe a bylo to strašný

​

Patříte-li mezi tu menšinu teenagerů, která nemá přístup k trávě, pravděpodobně začnete vyhledávat jiné způsoby, jak se dostat do ráže.V poslední době internet zaplavila varování o dětech zkoušejících kouřit zrnka kávy. Mezi vedlejší účinky požívání kofeinu tímto způsobem patří křeče, průjem, závratě, halucinace, zvracení, horečka a kupa dalších děsivých nesmyslů, které stejně se způsobem požití kofeinu nemají moc společného.

Tento dost možná neexistující trend však není žádnou novinkou. V roce 2011 zveřejnil své zkušenosti s kouřením kávy jeden uživatel Redditu, na síti Erowid se dokonce objevily záznamy nejbláznivějšího způsobu požívání kofeinu už v roce 2007. Samozřejmě, že jsem to musel zkusit. Naštěstí pro mě u toho byla moje kamarádka Elizabeth, aby celou tu zábavu zaznamenala a zavolala pohotovost, kdybych začal blouznit a nekontrolovatelně srát všude okolo.

Začali jsme na YouTube hledat návody a narazili na několik videí dětí ve školním věku, které si balily kávové jointy ze samolepících bločků a vatových tamponů (video je již bohužel smazáno). Došlo mi, že průkopníkem v tomto oboru se budu muset stát já. A jako kuřák veterán jsem začal klasikou - brkem.

Vytáhnul jsem mlýnek na kafe, cigarety, papírky, vatové tampony a rolovací krabičku s fotkami George W. Bushe a Laury Bushové. Do tabáku jsem přimíchal slušnou porci tmavě pražené kávy s příchutí lískových ořechů. Ubalil jsem jedno z mých nejméně povedených brk a i přesto, že jsem díky dlouholetému trýznění svých plic dostal přezdívku „Vysavač", jsem přidal filtr. Nebyl jsem připraven se bez jakékoli ochrany vystavit něčemu, z čeho jsem před chvílí viděl dítě málem se poblít.

Vylezl jsem na balkón, zařval „PAL TO", brko jsem zapálil a poprvé si potáhnul. Myslel jsem, že ucítím aspoň náznak lískového oříšku, ale kromě chuti uměliny jsem téměř nerozeznal rozdíl od normální cigarety. Asi jsem nepoužil dost kafe. Ubalil jsem další brko a dal si pořádný šluk.

Čekal jsem, že mě z toho natáhne, ale kouř mi do plic vletěl hladce. Byl trochu hořký a vůbec nechutnal jako kafe. Cítil jsem se jako blbec a zeptal se Elizabeth, jestli mám po tomhle prožívat halucinace. Nemyslel jsem si to, ale aspoň jsem doufal, že mi to pomůže uvolnit mou dvoudenní zácpu. A měl jsem trochu točák.

Jako každý hulič postrádající pud sebezáchovy jsem to chtěl pozvednout na další úroveň. Vzal jsem svůj vaporizér, pořádně ho vyčistil a naplnil ho čerstvě namletou tureckou kávou, kterou mi dala babička, než odjela na dovolenou. Doufám, že si to nikdy nepřečte.

Po prvním šluku jsem věděl, že jsem na správné cestě. Chutnalo to jako spálené chemikálie a připomnělo mi to má dobrodružství se šalvějí. Hned jsem začal cítit tlak v očích a trochu mě začala bolet hlava. Jedním slovem to bylo nepříjemné. Po druhém šluku jsem začal silně kašlat a ani doušek vody mě nezbavil pachuti v puse. Závratě a bolest hlavy se stupňovaly. Podíval jsem se na fotku George W. Bushe, aby mi dal nějakou radu. Ale podle mých očekávání jsem žádnou neobdržel.

Elizabeth mi poradila, abych se šel projít, ale já to chtěl posunout ještě výše. Zašli jsme do místního kuřáckého obchodu a já si koupil dýmku na crack a bong. Po cestě mi Elizabeth říkala, že se potácím, ale já kromě bolesti hlavy necítil žádný rozdíl.

V tom krámu mi došlo, že neexistuje legální způsob, jak si říct o dýmku na crack. Po pár neúspěšných pokusech, kdy jsem žádal o „skleněnou slámku na inhalování", se mě majitel zeptal, jestli to chci používat s hašišovým olejem nebo sklem. „Ani s jedním, budu kouřit kafe." Podíval se na mě pohledem, který měl rezervovaný pro lháře a idioty. Technicky vzato jsem byl pouze jedním z nich. Nakonec jsem správnou dýmku našel a vybral jsem si levný bong a screeny, což vyvolalo trochu podezření.

Dorazili jsme s Elizabeth až domů, než mi došlo, že majitel mi zapomněl tu dýmku dát do báglu. Když jsem běžel zpátky, bolest hlavy se zhoršila. Nedařilo se mi držet rychlost a těžko jsem popadal dech. Zatím to celé stálo za hovno.

Doma jsem si namlel klasickou tureckou kávu a zkusil jsem si podržet dýmku. Přiznám se, že jsem nikdy v životě dýmku na crack nedržel, ale viděl jsem skoro celý The Wire. Nasoukal jsem hrstku kafe do dírky a pod sklem zapálil oheň. Během pár vteřin se z vrchu dýmky začalo kouřit, takže jsem si pořádně potáhnul. Bylo to děs, zatím vůbec to nejhorší.

Můj jazyk mi připadal tlustý a suchý a hrdlo mě prosilo, abych s těmi sračkami přestal. Hlava mě bolela ještě více a po celém těle mi běhal mráz. Ve jménu vědy jsem se ale donutil potáhnout si podruhé a cítil jsem, jak se mi unavují oči. Kafe začalo pěnit, takže jsem ho přestal ohřívat. Udělám z něj vodu do bongu.

Zatímco jsme čekali, než káva zchladne, opřel jsem se do židle a trpěl. V puse i v nose jsem cítil chuť spáleného hovna. Vypil jsem celou flašku vody. Trochu to pomohlo, ale cítil jsem úzkost a apatii – dost otravná kombinace. Zatímco jsem tam padal do mdlob, Elizabeth naplnila můj bong vlažnou kávou. Před svou poslední zkouškou jsem si šel do koupelny opláchnout obličej a v zrcadle jsem si všimnul, že mám šíleně rozšířené zorničky. Cítil jsem, jak mi tluče srdce. Zkusil jsem se vysrat, ale bez šance.

Než jsem se vrátil ke stolu, začalo pršet a mdlá vůně kafe ovládla celý pokoj. Ač nerad, lehce jsem si potáhnul a k mému překvapení to bylo hedvábně jemné. Možná se mé tělo přizpůsobilo téhle stupidní srandě. Možná už jsem závislý. Dal jsem si většího prda a okamžitě jsem vykašlal hustý oblak kouře. Uprostřed nezvladatelného kašle jsem to vzdal.

Dalších pár hodin jsem se cítil děsně. Jako nejbližší přirovnání bych použil své předávkování Ritalinem, když mi bylo 17. Ta nepříjemná, táhlá a nucená soustředěnost patří mezi nejhorší tripy, jaké jsem kdy zažil. Tehdy jsem skončil na podlaze v koupelně a čekal, až to skončí. Přemýšlel jsem, že to tak udělám i teď, ale v koupelně tohoto bytu bylo jen nějaké lepkavé linoleum. Bolest hlavy se vystupňovala do obrovských vln napětí a chtělo se mi zvracet. Chtěl jsem dát ránu tomu děcku z YouTube.

Po chvíli jsem se rozhodnul, že pro uklidnění rozhodně potřebuju svou starou dobrou trávu. Spěšně jsem ubalil jointa, okamžitě si dáchnul a tlak v hlavě se začal uvolňovat. Mráz po celém těle a napjatost však neustoupily, tak jsem si lehnul do polohy plodu a usnul.

Po pár hodinách jsem se vzbudil. Triko a polštář byly nasáklé potem, ale cítil jsem se mnohem lépe a navíc pořád trochu zkouřeně. Po jednom až dvou gramech vykouřeného kafe mohu zaručit, že neexistuje hloupější způsob, jak do svého těla dostat kofein.

Jestli opravdu toužíte po alternativních metodách, navrhuju kofeinové tablety, kofeinové mýdlo, inhalátor s kofeinem, kofeinové bonbony nebo i kofeinovou slaninu.

Tahle móda nemůže být opravdová, ale pro případ, že fakt existují puboši, kteří tohle dělají: Přestaňte proboha kouřit zrnka kávy.